Světová ekonomika se podle Ruperta Davise z britské konzultační firmy Sustainable Means přesouvá na zelený břeh. Zatímco na politickém poli sledujeme spíše střídavé úspěchy, na tom ekonomickém podle něj narazíme na pragmatičtější přístup. „Institucionální investoři přesouvají finance do zelených řešení, a i velcí světoví výrobci plánují přechod na zelenou energii. Děje se to pozdě a náraz bude tvrdý, ale lidstvo přežije. Jsem optimista,” říká Davis.
Jak byste charakterizoval vztah mezi klimatem a ekonomikou?
Ekonomika celkově je závislá na fungujícím přírodním systému. A tím, že jako lidstvo máme vliv na změnu klimatu a zvyšuje se tak průměrná globální teplota, dopadá to právě i do samotncýh základů ekonomiky. Ve zkratce jde o to, že jsme celé roky považovali to, co nám příroda dává, za samozřejmé. Jak se ovšem začal průmysl v západních zemích rozrůstat a vzkvétat, v poslední době pak v Číně nebo Indii, dopad našich aktivit na Zemi se začal také obrovsky zvětšovat. Planeta je nám najednou kvůli šíři dopadů, jež na ni má naše činnost, malá.
Jaké dopady máte na mysli?
Můžeme se bavit třeba o zamoření oceánů plasty. Ale v souvislosti s klimatickou změnou jde o to, že vypouštíme uhlíkové emise do atmosféry, což následně otepluje Zemi. A to vede k nedostatku vody, jde o spouštěč všech těch velkých požárů, které nyní čím dál častěji sledujeme v Kalifornii, Austrálii a všude jinde po světě. S takovými katastrofami se pojí značné ekonomické škody a ztráty. Ekonomika klimatické změny ve zkratce říká, že je skutečně finančně náročné řešit to, jaké dopady má oteplování na naši planetu. Je to drahé pro byznys, pro vlády, investory a samozřejmě společnost jako celek. Dá se o tom uvažovat různými způsoby, nicméně ve světě byznysu se více a více mluví zejména o rizikách a příležitostech spojených s klimatickou změnou.
Když se tedy budeme bavit o světě byznysu, měl byste příklad nějakého takového rizika?
Představte si, že vedete nějakou velkou, nadnárodní firmu, třeba Coca-Colu, a že celý váš obchodní model stojí na tom, že máte dostatek vody, abyste mohli vyrobit svůj produkt. A té je najednou na jednom z vašich důležitých trhů málo. Teoreticky třeba v Indii – himálajské ledovce roztály, monzuny se přesunuly, všude je sucho. O vodu najednou bojujete s místními farmáři, kteří ji taky potřebují, stane se z toho velké politické téma a z trhu té dané, hypotetické země vás vykopnou. Tak to je jenom takový velmi konkrétní příklad toho, jak může klimatická změna ovlivnit podnikání.
Nedostatek vody se ale týká i dalších ekonomických sektorů...
Ano. Třeba společností, které vyrábějí čipy do telefonů, počítačů, elektromobilů… K jejich výrobě je potřeba velké množství vody. A třeba Tchaj-wan, kde sídlí TSMC, jeden z největších výrobců na světě momentálně řeší její nedostatek právě kvůli suchu souvisejícímu se změnou klimatu. Vyrábět čipy je tedy najednou velmi komplikované. Klimatická změna tedy představuje pro tento sektor ohromnou strategickou hrozbu, což nakonec ohrožuje i další odvětví.
Která?
Rizikům čelí i trh s nemovitostmi v oblastech, jako je Miami. Tedy takových, které sužují čím dál silnější bouře. Ty mají dopad na lidské životy, ničí nemovitosti a vliv mají i na fungování pojistného trhu. Pojišťovací společnosti pak řeší náhrady za tyto škody. A navíc jde o jedny z největších investorů na světě, je tedy v jejich zájmu investovat do zelené ekonomiky, tedy řešení klimatické změny než do hnědé ekonomiky fosilních paliv, která ji vytváří.
Jak vlastně trhy obecně na změny klimatu reagují?
To je dobrá otázka. Je chytré sledovat, jak se investoři chovají a kam dávají své peníze. V posledních letech začali velice jasně vnímat, jaká rizika pro ně dopady klimatické změny představují. A to je změna, dlouho si to totiž neuvědomovali, byť na ně vědci i aktivisté upozorňovali. Teď se ale probudili a situace je taková, že obrovská část peněz, které de facto tvoří globální ekonomiku, se nyní přesouvá do sektorů, jež jsou proti dopadům klimakrize lépe chráněny. Nebo tam, kde se problém řeší elektromobily, obnovitelnými zdroji a skladováním energie nebo třeba chytrým zemědělstvím s nízkou spotřebou vody a ochranou lesů. Pro podnikatele, kteří mohou přijít s novými řešeními, je to obrovská příležitost. Jinými slovy, přechod na zelenou politiku i ekonomiku je už v procesu.
Často se také vyzdvihuje velmi vysoká cena takového přechodu. Jaké v ní můžeme vidět příležitosti?
V tomto kontextu bych zmínil necelých dvacet let starou zprávu, již sepsal ekonom Nicholas Stern o vlivu klimatické změny na světové hospodářství. Uvádí v ní především to, že pokud nezačneme konat, bude nás to stát mnohem víc. Protože zaplatíme za všechny ty ekonomické škody a další věci, o nichž jsme mluvili, víc, než kdybychom teď zaplatili za potřebné kroky k ukočírování nárůstu teploty. Dívat se na přechod na zelenou ekonomiku optikou jeho vysoké ceny, né té mnohem vyšší, kterou zaplatíme při nicnedělání? To mi přijde jako zastaralý, překonaný přístup. Podívejme se na to z druhé strany. Tím, že uděláme takovou investici, se zachráníme před tím, abychom platili mnohonásobně vyšší cenu, která by s dopady klimatické změny přišla třeba za třicet let. Měli bychom být chytří a ušetřit.
Nacházíme se však pořád v době, kdy se dá říct, že můžeme ušetřit? Nebo už je na to pozdě a zachraňujeme především sami sebe?
To nelze takhle říct. Jasně, že je v mnoha ohledech velice pozdě. Třeba americký prezident Jimmy Carter nechal už na konci sedmdesátých let na střechu Bílého domu nainstalovat solární panely, takže jde o debatu, kterou vedeme už dobrých pět dekád. Samozřejmě, kdybychom ty investice do přechodu na zelenou ekonomiku udělali v sedmdesátých letech, ušetřilo by nám to spoustu peněz i lidského utrpení, které teprve přijde. Kvůli politickým rozepřím a zájmům fosilních společností, jež mají vliv na politiku i ekonomiku, se to nestalo. Nyní, o mnoho let později, se už dostáváme do bodu, kdy se to děje. Otázkou nyní je, jak tvrdé ty následky naší dlouholeté nečinnosti budou.
Jestli třeba zničí naši civilizaci?
To asi ne. Myslím si, že situace, byť naléhavá, vypadá o mnoho slibněji než třeba v devadesátých letech a investice do těchto odvětví rychle rostou. Vnímám také, že společnost ušla od osmdesátých let, kdy jsem byl na střední škole a poprvé se o těchto věcech učil, velký kus cesty. Když vezmeme v potaz třeba klesající cenu solárních panelů nebo popularitu elektromobilů. Například v Číně investovali masivní částky do výroby solární energie a ceny solárních panelů se propadly. V podstatě je nyní v mnoha oblastech snazší a levnější pracovat na výrobě obnovitelné energie, než budovat tradiční elektrárny na základě vyrovnaných nákladů na elektřinu
Vraťme se k příležitostem. Mohl byste být konkrétnější?
V příštích třiceti letech projdeme podobně významnou průmyslovou revolucí, jako byla ta, která nás dostala do našeho nynějšího bodu. Jedna věc je, že takovou proměnu nutně potřebujeme. A druhá, že k zelené revoluci už dávno dochází. Částečně kvůli politickým zásahům, částečně i proto, že investoři přesouvají své finance právě do této oblasti a vznikají tak nové trhy, nové příležitosti. A částečně je to i důsledek výuky těchto témat na školách. Mladá generace je dobře informovaná a také naštvaná.
V případě byznysu je ukázkovým příkladem Tesla, v budoucnu ale budou podobné průlomy dělat v jiných odvětvích stovky firem. Problémů, které potřebují řešení, tu máme hodně. A když se do hledání takového řešení, které společnost zoufale potřebuje, nějaký podnik pustí a udělá to chytře, dobře zaplatí své zaměstnance, investory, dodavatele, a nakonec i daně, bude z toho velmi úspěšný byznys model. Nikdo totiž nikdy neřekl, že aby byznys fungoval dobře a byl úspěšný, je potřeba vykořisťovat pracovníky či planetu a okrádat zákazníky. To je takový staromódní kapitalistický model. Je rozdíl mezi ním a vysoce etickým, inovativním podnikáním, které se zaměřuje na řešení palčivých problémů. Jde o rozdíl mezi vykořisťujícím kapitalismem a tím etickým a inkluzivním, který se soustředí na to, co společnost skutečně potřebuje.
Takže se pomalu proměňuje i celkové nastavení byznysu?
Larry Fink, šéf společnosti BlackRock spravující investice, největší svého druhu na světě, a de facto držící v rukou světovou ekonomiku, se otázce klimatu věnuje v posledních letech čím dál víc. Ve svém posledním textu napsal, že je potřeba brát změnu klimatu vážně. Že je potřeba dbát ve svém podnikání i na to, jaké dopady má na společnost, nejen slepě, krátkodobě vydělávat obrovské peníze.
Zájem o změnu deklarují i ty největší firmy.
Třeba americký řetězec Walmart, který má přes dva miliony zaměstnanců a je jedním z největších svého druhu vůbec, vyzývá své dodavatele, aby snižovali svou produkci uhlíkových emisí, přestali používat plasty, začali úsporně nakládat s vodou i energií, snížili svůj odpad a tak dále už přes deset let. A má to dopad. I kdyby vlády států nejednaly, pokud tak budou činit největší investoři a podniky, ke změně začne docházet.
Jak byste benefity přechodu na zelenou ekonomiku vysvětlil lidem, kteří se v ní neorientují?
Je jich tolik, zmíním ale jen jeden. Při budování nových průmyslových sektorů vznikne vysoký počet pracovních míst, a tedy i nových, dobře placených pracovních příležitostí. To se stalo třeba v solárním průmyslu. Vraťme se do minulosti, na začátek 20. století. Bylo pro pracovníky výhodnější setrvat v sektoru, který vyráběl kočáry a choval koně, nebo se stát součástí automobilového průmyslu? Přechod na zelenou ekonomiku je výhodný pro pracující i podnikatele, nemusí jít nutně proti sobě.
Největším benefitem je ale společnost žijící v míru, v níž budou moci děti vyrůstat spíš než ve společnosti zmítané válkami vyvolanými migrací z částí světa, kde bude příliš horko a sucho na to, aby tam lidé přežili. Ocitli jsme se v nouzi – film K zemi hleď! to dobře vystihuje. Nejde o to, že by v budoucnosti přišlo nějaké maličko divné počasí.
Říkáte, že ve světě peněz už k zelenému přechodu dochází, politici se ale o tom, zda do přechodu na zelenou ekonomiku vůbec jít, stále dohadují. A často i tom, jakou hrozbu vlastně klimatická změna představuje.
Klimatická krize je velmi komplexní problém. Jde o politickou, stejně jako ekonomickou otázku. A protože má dopad i na ekonomiku, byznys se proměňuje navzdory politické debatě. Velcí institucionální investoři přesouvají finance do zelených řešení a je jim jedno, že například americký exprezident Donald Trump změnu klimatu popíral. Oni jsou mnohem racionálnější, jde jim o to, jakým dopadům klimakrize budou jejich podniky muset čelit.
V médiích nicméně rezonují spíše velká politická vyjádření. Ať už ze strany politiků, kteří se změnu klimatu popírají, nebo těch, kteří na ni naopak upozorňují. Ta jsou mnohem hlasitější než zprávy o tom, že k přechodu na zelenou ekonomiku už vlastně dávno dochází.
Jasně, velké světové ekonomiky i světoví výrobci už mají plány na přechod z hnědé na zelenou energii. Siemens, Engie, Schneider a další. I ropné společnosti, například Shell, začaly budovat větrné elektrárny na mořském pobřeží a zkoumat využití zeleného vodíku. A v Bloomberg Green jsem se dočetl, že norský Equinor loni vydělával víc na pronájmu míst pro větrné elektrárny než na ropné produkci.
Už se to prostě děje. A napříč společností se objevují hlasy, které tu změnu zvěstují – od zmiňovaných šéfů nadnárodních firem přes klimatické aktivisty, jako je Švédka Greta Thunbergová, až po politiky na vrcholných pozicích. Pro ty, co se v této oblasti pohybují už dlouho, je ta změna velmi hmatatelná. Tedy ve srovnání s tím, jak to bylo před třiceti, čtyřiceti lety. Děje se to velmi pozdě, to nepopírám. Náraz bude tvrdý a nespravedlivě větší pro chudé, rozvojové země, které tento problém nevytvořily. Lidstvo ale přežije. Jsem optimista.
Rupert Davis
Rupert Davis založil před 13 lety konzultační společnost Sustainable Means. Ta se věnuje otázkám udržitelnosti a přechodu na zelenou ekonomiku. Vystudoval University of Cambridge, má zkušenosti z americké Wall Street a podílel se i na ochraně deštných pralesů s cílem snížit dopady klimatické krize v asijsko-tichomořském regionu.
