Postavili jsme čtyři z pěti největších průmyslových nemovitostí v Česku, říká šéf české části Panattoni

„Naše budovy slouží podnikání a za těch sedmnáct let ve funkci je zajímavé sledovat, jak se požadavky mění,“ komentuje Sovička svoji práci.

„Naše budovy slouží podnikání a za těch sedmnáct let ve funkci je zajímavé sledovat, jak se požadavky mění,“ komentuje Sovička svoji práci. Zdroj: Michaela Szkanderová

„V poslední době už tak často jako dřív na veřejnosti nehrajeme, času je málo. Ale o to víc je pro mě hudba svěžím závanem,“ říká Pavel Sovička.
2 Fotogalerie
Jana Hrabětová
Diskuze (0)

„Možná je to klišé, ale je to fakt – hudba boří bariéry. A to je hodně osvěžující,“ říká Pavel Sovička, který už sedmnáct let vede tuzemskou pobočku společnosti Panattoni zaměřené zejména na development průmyslových parků. A zároveň hardrockový basák i řidič závodních aut. Těmi už jezdí i jeho děti. „Samozřejmě že o ně mám vždycky strach. Mají totiž daleko menší pud sebezáchovy než já,“ podotýká Sovička.

Je první červnový pátek a Army Park ve Slavičíně na Zlínsku se zaplňuje příznivci tvrdší muziky. Přilákal je sem, slovy organizátora, hudební masakr. Festival, na který se sjely domácí i zahraniční kapely, aby odstartovaly novou slavičínskou hudební tradici: Karpaty Hard Fest. Českou scénu tady reprezentuje i The. Switch. Crossoverová kapela, jež ve svém žánru představuje jednu z legend tuzemské klubové scény. Kdo z příznivců metalu, punku či hardcoru ale tuší, že drsný baskytarista Pavel Sovička je především výraznou osobností světa developmentu? Tuzemskou pobočku společnosti Panattoni, která se v Česku věnuje budování průmyslových parků, vede už bezmála dvě desítky let. Má však i další tvář. Je členem závodního týmu Blue Garage Racing.

Muzikant a závodník

Hudba Pavla Sovičku provází už od klukovských let – hardrockovou kapelu spolu s kytaristou Michalem Novákem zakládal, když mu bylo osmnáct. Za sebou má stovky vystoupení a koncertů. „V poslední době už tak často jako dřív na veřejnosti nehrajeme, času je málo. Ale o to víc je pro mě hudba svěžím závanem. Takovým občerstvením mozku, který je po většinu času zaměstnaný byznysem,“ říká Pavel Sovička.

Díky účasti na nejrůznějších festivalech má však i jedinečnou možnost poznat lidi, jež by v rámci své profese nejspíš nikdy nepotkal. „Možná je to klišé, ale je to fakt – hudba boří bariéry. A to je hodně osvěžující,“ přiznává hudebník.

Developer Sovička se čas od času proměňuje také v pilota závodního vozu. Nebo ve fanouška, který napětím téměř nedýchá při závodech svých dětí.

Lásku k motosportu v něm probudil otec, jenž ho už v raném dětském věku nechával na svém pionýru jezdit po lesních cestách a polňačkách. „Bohužel, i když vlastně spíš bohudík, naše rodina neměla takové finanční zázemí, abych v dětství mohl na motocyklu nebo v autě závodit,“ říká s úsměvem Sovička. A podotýká, že si velmi brzy poté, co získal řidičský průkaz, uvědomil, že rychlá jízda na hranici možností techniky a řidiče na silnici nepatří. A tak na motocyklu začal jezdit hlavně na okruhu.

„Ovšem když jsem si koupil Lotus Exige, dospěl jsem k názoru, že na stará kolena bude asi lepší uklidit se do poněkud bezpečnější disciplíny, jakou jsou závody silničních vozů,“ vysvětluje Sovička, jehož jméno dnes figuruje v soupisce závodního týmu Blue Garage Racing. „Pro úspěch v motosportu je nutná týmová souhra a s naším týmem si závodění pokaždé hodně užívám. Euforie po dobrém výsledku, kterým se mechanikům a manažerům můžeme odvděčit za jejich péči, je hodně návyková,“ připouští.

V motosportu, který je i vývojovou laboratoří všech automotive značek, se podle Sovičky neustále posouvají hranice možností jak techniky, tak pilotů. Nezbytnost pravidelné práce na sobě samém je něco, co se snaží vštípit i svým dětem. A to nejen v motosportu, k němuž je, stejně jako jeho otec, přivedl.

Dnes už závodí dva jeho synové i jedna z dcer a první závodní úspěchy si připisují v motokárách i automobilech. Jeden ze synů také na motocyklech. „Synům už nestačím v žádné disciplíně, ale dorůstá nám další potěr, a tak si mám v rodině ještě s kým zazávodit,“ říká Sovička, pro kterého je motosport spolu s hudbou dalším ventilem po dnech strávených v byznysu. I s ohledem na věk prý ale žádné závodní ambice nemá, ovšem jako každý rodič svým dětem přeje úspěch a vítězství. Zároveň by však chtěl, aby se motosportu – stejně jako on – věnovaly pouze jako koníčku, ne profesionálně. A jestli se o ně nebojí? „Samozřejmě že o ně mám vždycky strach. Mají totiž daleko menší pud sebezáchovy než já.“

„V poslední době už tak často jako dřív na veřejnosti nehrajeme, času je málo. Ale o to víc je pro mě hudba svěžím závanem,“ říká Pavel Sovička.„V poslední době už tak často jako dřív na veřejnosti nehrajeme, času je málo. Ale o to víc je pro mě hudba svěžím závanem,“ říká Pavel Sovička. | Zdroj: archiv Pavla Sovičky

Developer

Jak se Pavel Sovička dostal k výstavbě průmyslových parků? „Po studiích jsem měl představu, že budu směřovat do bankovního sektoru. Nabídka od agentury First Czech Recruitment, která přišla v roce 1998, se ale nedala odmítnout,“ vzpomíná na začátek své profesní kariéry v realitním byznysu. Další roky tak strávil v Healey & Baker, dnes Cushman & Wakefield (C&W), kde v rámci poradenské práce mohl spolupracovat se zakladateli společností, jako jsou VGP, CTP nebo Parkridge/Mountpark. Zároveň poskytoval poradenství menším developerům, pro něž zajišťoval pozemky, řešil koncepty, získával povolení a vybíral generální dodavatele. Na starosti měl i pronájmy či prodeje nemovitostí.

„Znal jsem celý developerský koloběh. Při vyhledávání vhodných lokalit pro Panattoni v Česku jsem pak ještě v dresu C&W od Roberta Dobrzyckého, který v roce 2005 založil evropskou pobočku Panattoni, dostal nabídku stát se šéfem české pobočky,“ vrací se do doby před sedmnácti lety. Nabídku přijal a ve firmě získal i majetkový podíl. V průběhu následujících let pak z české a slovenské pobočky vybudoval, jak sám říká, skvělou developerskou mašinu na výstavbu prostor pro podnikání. „Z pěti největších průmyslových nemovitostí v ČR jsme s Panattoni postavili čtyři,“ shrnuje lakonicky.

Na práci šéfa nadnárodní developerské společnosti ho baví hlavně příběhy klientů, kteří přicházejí s velkými projekty. Má tak šanci potkávat zajímavé lidi s rozhodovacími pravomocemi na úrovni Evropy, někdy i celého světa. „Naše budovy slouží podnikání a za těch sedmnáct let ve funkci je zajímavé sledovat, jak se požadavky mění. Baví mě bořit mýty, hledat další zlepšení ve výstavbě. Nacházet cesty, jak udělat budovy ještě efektivnější, a přitom odstraňovat byrokratické či normové překážky nejen pro nás, ale pro celý průmyslový trh,“ přibližuje Sovička svoji práci.

Pod jeho vedením je v Česku Panattoni podepsáno pod téměř dvěma miliony metrů čtverečních nových průmyslových ploch. „Hrdý jsem ale hlavně na to, že naše projekty zahrnují revitalizaci více než tří milionů metrů čtverečních brownfieldů. Srdeční záležitostí pro mě ovšem zůstává development první velké budovy pro společnost Amazon v České republice. Byla to naše první budova certifikovaná v rámci BREEAM New Construction standardů a ve své době byla i nejudržitelnější budovou Amazonu na světě. Jako součást tohoto projektu jsme navíc v Dobrovízi vybudovali obchvat obce, železniční zastávku, zlepšili sjezdy z dálnic, postavili čistírnu odpadních vod i kamerový systém na monitorování dopravy,“ popisuje.

Díky množství různorodých projektů napříč republikou má Sovička zkušeností na rozdávání. Je něco, co ho dokáže „rozhodit“? „Mentálně je pro mě hodně náročné, když se mi některý z investorů pokouší vysvětlovat, jak by se měl development průmyslových parků dělat. V takových případech se snažím v maximální možné míře využít trpělivosti svých kolegů,“ konstatuje s úsměvem.

Nové výzvy

Kromě centra Prahy, kde Panattoni sídlí, dnes můžete Pavla Sovičku potkat i na Karvinsku. Do života firmy, kterou řídí, vstoupil ikonický Šikmý kostel. Přesněji řečeno lokalita, jež s ním sousedí. Letos v říjnu uplynou dva roky od okamžiku, kdy Panattoni a společnost Asental Zdeňka Bakaly podepsaly smlouvy o smlouvě budoucí kupní na areál bývalého karvinského Dolu Barbora. A zhruba o rok později, loni v listopadu, už developer představil své konkrétní plány na využití tohoto stohektarového území. Vyrůst by tu měl Panattoni Smart Park Karviná. Průmyslový areál, který po dokončení přinese práci zhruba čtyřem a půl tisíce lidí. Práci, jež v regionu citelně chybí. A spolu s ní v kraji ubývá i lidí, kteří by zde chtěli trvale žít.

U místních spolků ale developerský záměr vyvolal značnou nelibost. Z mnoha lidí byla cítit ostražitost. Poukazovali na devastaci přírody, která se sotva stačila vzpamatovat z ran, jež jí zasadila těžba uhlí, a už ji zase mají ničit stavební stroje. Argumentovali znečištěním ovzduší i vysokou dopravní zátěží při výstavbě a následném provozu. Silné emoce v mnohých vyvolávala také představa, že by průmyslové haly měly stát v sousedství kostela svatého Petra z Alkantary. Šikmého kostela.

Ne každý se však stavěl proti záměru. Jak místní politická reprezentace, tak část veřejnosti si podle Pavla Sovičky už od počátku dobře uvědomovaly, že revitalizace území zasaženého těžbou a jeho proměna v moderní průmyslovou zónu regionu jenom prospěje. A to nejen tím, že do oblasti přinese nová pracovní místa. Na váze začal získávat i argument, že revitalizací území po bývalém dole se lokalita vlastně vrátí ke své průmyslové tradici.

„Naše začátky na Karvinsku sice nebyly jednoduché, ale na druhou stranu je potřeba říci, že od vstupu Panattoni do daného území jsou diskuze se zastupiteli obcí, měst i kraje věcné a korektní. Poměrně brzy se nám navíc podařilo urovnat napjaté vztahy a z velké části překonat také nedůvěru, která s ohledem na těžařskou historii mezi lidmi vůči příchozím z Prahy panovala,“ vysvětluje Sovička s tím, že dnes už konstruktivní a smysluplnou debatu o rozvoji regionu Panattoni vede nejen s představiteli okolních měst, obcí a Moravskoslezského kraje, ale rovněž s mnoha místními spolky. „Ti všichni si totiž čím dál víc uvědomují, že lokalita nový impulz nezbytně potřebuje,“ přibližuje současnou situaci. A dodává, že podle průzkumu veřejného mínění, který letos v dubnu společnost Panattoni realizovala na reprezentativním vzorku 840 respondentů prostřednictvím aplikace agentury Ipsos, má k výstavbě této průmyslové zóny velmi dobrý či spíše pozitivní vztah 66 procent obyvatel kraje. Z okolních měst a obcí je to dokonce ještě o něco víc – celých sedmdesát procent.

Za liché Sovička považuje i často zmiňované obavy lidí o osud kostela, případně narušení genia loci. „První budovy Panattoni Smart Parku budou od kostela vzdáleny asi čtyři sta metrů a prostor, který ho obklopuje, i přístup k němu výstavba průmyslového areálu nijak neohrozí. Také výtky, že zničíme a novými objekty zastavíme historickou památku – starou Karvinou –, podle mě opravdu nejsou namístě. Stará Karviná už dávno neexistuje. Její historické centrum se nacházelo úplně mimo lokalitu a část města pod budoucí průmyslovou zónou je zavezena hlušinou. Nenávratně poznamenaná lidskou činností. Nevidím tedy jediný důvod, proč by se v těchto místech nemohlo stavět. Zvlášť když je zřejmé, že regionu a lidem, kteří v něm žijí, pomůže nastartovat ekonomický růst,“ vysvětluje Sovička. A podotýká, že výstavbou průmyslového parku nebudou dotčeny ani bývalé důlní stavby, kde kraj pracuje na jejich revitalizaci a transformaci v takzvaný POHO Park Gabriela.

Obraz Česka pro investory

Koncem letošního dubna došlo na podpis memoranda o spolupráci na projektu Panattoni Smart Park Karviná. K jeho signatářům kromě Panattoni patří zástupci Karviné, Havířova, Orlové a Bohumína, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a také POHO Park Gabriela. Tedy již zmíněný projekt Moravskoslezského kraje, jehož cílem je revitalizace a transformace areálu bývalého Dolu Gabriela v Karviné v nové centrum pohornické krajiny.

V současnosti Panattoni se svým karvinským parkem prochází procesem EIA, jehož cílem je posoudit a vyhodnotit potenciální dopady na životní prostředí a zdraví obyvatel. Na něj naváže žádostí o povolení záměru. „Když to všechno dobře půjde, věřím, že pozemek jako takový bude z hlediska garance časového harmonogramu výstavby připraven nejpozději v první polovině příštího roku. A pak už budeme moci začít jednat s potenciálními investory,“ přibližuje.

Revitalizace a transformace areá­lu Dolu Barbora v moderní průmyslový park podle něj nemá jen regionální význam. Je příležitostí pro celé Česko, jak strategickým partnerům ukázat, že umíme v rozumné době připravit území vhodné pro velké a významné zahraniční investory. Pro zemi, která sousedí s Polskem, jež je v přípravě a povolovacích procesech mnohem flexibilnější a kde příprava pozemku stojí významně méně peněz než v Česku, je to signál velmi důležitý.

Kdo dnes ví, jak za pár let developer, muzikant a závodník v jedné osobě odpoví na otázku, který z projektů firmy Panattoni patří k těm, jež ho vzaly za srdce? Z jeho vyprávění je patrné, že ten karvinský nejspíš nebude z těch, na něž se zapomíná.

Začít diskuzi