Chybí vojáci. Evropské armády sahají k povinné vojně i náboru seniorů
Evropa se po letech pasivity rozhodla budovat své armády. Státy sice investují stovky miliard do technologií a výzbroje, ale jeden z nejdůležitějších článků armády jim chybí – vojáci. Kvůli jejich nedostatku musí národní armády spoléhat na záložníky, zavádět všeobecnou brannou povinnost, a mění se také způsob, jak mluví o obraně. Do služby vstupují studenti, ženy i lidé v důchodovém věku, popisuje zpravodajský server Bloomberg ve své rozsáhlé reportáži.
Například francouzský prezident Emmanuel Macron letos v květnu v televizním projevu se slovy „naše země vás a vaše odhodlání potřebuje“ vyzval občany k přihlášení se do záloh francouzské armády. Během následujících tří týdnů se do armády přihlásilo téměř osm tisíc dobrovolníků a armáda nemusela spouštět plánovanou náborovou kampaň.
Francie chce do deseti let zvýšit počet záložníků ze současných 40 na 105 tisíc. Cílem je, aby na každé dva profesionální vojáky připadal jeden záložník. Hlavním důvodem je rostoucí ohrožení bezpečnosti Evropy ze strany Ruska a možnost, že USA sníží nebo nedodrží své závazky k obraně svých spojenců v rámci NATO.
Zálohy jako pilíř obrany pro Francii
„Dělám to pro svou zemi. A jako záložník dělám vše pro to, abychom byli připraveni,“ říká šestadvacetiletý Matthieu, konzultant IBM žijící v Paříži. Přes týden pracuje na digitální transformaci firem, ale někdy si vezme volno a odjede do města Besançon, kde velí třicetičlenné jednotce záložníků a učí je střílet se samopalem FAMAS. Po šesti letech tréninku je dnes podporučíkem devatenáctého ženijního pluku.
Francouzské zálohy dnes přitahují mladé lidi z různých oborů, od techniků přes studenty až po administrativní pracovníky. Dvacetiletý student Luan, který je součástí pluku vedeného Matthieuem, vidí v armádě nejen způsob, jak přispět obraně státu, ale i jistou výhodu pro svoji budoucí kariéru. Má za sebou stáž ve firmě Safran, která vyrábí drony, a zkušenosti ze záloh mu mohou otevřít dveře do obranného průmyslu i díky tomu, že se naučí, jak se drony v armádě ovládají. „Je to také dobré do životopisu. Ukazuje to disciplínu a odhodlání,“ dodal.
Do záloh mohou ve Francii vstoupit všichni občané od sedmnácti do dvaasedmdesáti let. Například šedesátiletá Dalila, bývalá pilotka alžírského letectva, se vrátila k uniformě po dvaceti letech. Účastnila se bojových misí ve francouzských a sovětských letadlech během občanské války v Alžírsku. Po válce se vrátila do Francie, kde vystudovala ekonomii a pracovala ve veřejné správě. Dnes slouží u ženijního pluku a k motivaci řekla následující: „Terorismus dobře znám, už jsem ho viděla, už jsem ho zažila. Nechci, aby moje děti viděly to, co jsem viděla já.“
Branná povinnost se vrací. Povinně i z donucení
Francie sází na silné aktivní zálohy, jiné státy vsadily na kroky, které by se před pár lety zdály nepředstavitelné, a to obnovení všeobecné branné povinnosti. V roce 2015 ji jako první zavedla Litva, což byl podle tamní vlády po ruské anexi Krymu nezbytný krok. Každý rok je na devítiměsíční povinný vojenský výcvik povoláno 3 900 mužů ve věku od 18 do 26 let. Minulý rok se dobrovolně ke službě přihlásilo o 41 procent více mladých mužů než rok předtím.
Počet dobrovolníků v aktivních zálohách se po zahájení invaze na Ukrajinu také zdvojnásobil na sedmnáct tisíc a připojila se k nim i bývalá premiérka Ingrida Šimonytėová. Litva má dnes nakročeno k tomu, aby v příštím roce přispívala pět procent svého HDP na obranu, a splnila tím nový závazek Severoatlantické aliance. Do roku 2030 chce mít v armádě osmnáct tisíc profesionálních vojáků a padesát tisíc aktivních záložníků.
Litevská zkušenost má i lidský rozměr. Marketingový specialista Donatas Giknius z Vilniusu se po anexi Krymu v roce 2014 snažil dobrovolně vstoupit do armády, ale kvůli náporu zájemců se na něj nedostalo. „Upřímně jsem si myslel, že v roce 2015 nebo 2016 bude válka a my budeme muset bojovat ve Vilniusu,“ říká Donatas. Zapojil se tedy do Litevské střelecké unie, vládou podporovaného dobrovolnického sboru, který připravuje občany na ozbrojený i nenásilný odpor. Zpočátku si musel zbraň koupit sám v Polsku, dnes v pětačtyřiceti letech vede jednotku o velikosti 250 mužů. V případě konfliktu by se z něj stal plnohodnotný voják. „Nechci bojovat holýma rukama,“ řekl Bloombergu.
Exkluzivní nástup do švédských maskáčů
Švédsko všeobecnou brannou povinnost nejprve zrušilo v roce 2010, protože systém odvodů byl kritizován jako „neefektivní na bojišti a nespravedlivý“, shrnula Sanna Strandová, výzkumná pracovnice Stockholmské univerzity. V roce 2018 se branná povinnost obnovila a systém odvodů je genderově neutrální. „Branná povinnost ve Švédsku byla široce formulována ani ne tak jako povinnost, ale jako exkluzivní příležitost pro těch několik málo vybraných, kteří budou sloužit,“ říká Strandová. V současné době jsou odvedena pouhá čtyři procenta osmnáctiletých. V Dánsku letos zavedou povinnost registrace pro ženy. Ty v tamní armádě tvoří menšinu, ale minulý rok téměř čtvrtina nových zahajujících vojenský výcvik byly ženy.
O návratu všeobecné branné povinnosti se debatuje i v Německu, v Itálii nebo v Polsku. Motivace je jasná, evropské armády nakupují nové tanky, letadla, drony, ale nemá je kdo obsluhovat. Německý Bundeswehr chce zvýšit počet vojáků ze 180 tisíc na 260 tisíc. Polsko plánuje mít armádu o síle 300 tisíc profesionálních vojáků a 150 tisíc záložníků. Nizozemsko chce téměř ztrojnásobit počty svých vojáků a záložníků do roku 2030.
Pušky, vrtule a laufy by byly, chybějí ale ruce
Téměř většina velkých evropských armád se potýká s problémy, jako je nedostatek personálu, protože demografické změny, ekonomické faktory a dlouhodobé změny v přístupu ke službě ovlivňují jejich schopnost rekrutovat a udržet si vojáky. Některé vlády zvyšují platy, jiné se snaží vyvolat pocit krize nebo vlastenecké povinnosti.
Ve Velké Británii se počet profesionálních vojáků snížil ze 110 tisíc na pouhých 73 tisíc. V Německu zůstává více než dvacet procent důstojnických pozic neobsazených. Ve Španělsku se armáda od roku 2010 zmenšila o 10 procent. „Voják řídí tank Leopard za 15 milionů eur a bere 1 150 eur měsíčně,“ říká španělský poddůstojník Ignacio Unibaso. Armáda tak ztrácí schopné lidi, které přebírá soukromý sektor. Jedná se o logistické firmy, korporace i bezpečnostní agentury.
Ve Francii je situace jiná. Záložní služba je i dobře slučitelná s civilním životem. Ve Francii si nováček vydělá přes 80 eur denně, dostane jídlo a ubytování zdarma a často může sloužit o víkendech nebo během léta. Stát má navíc uzavřené dohody s více než tisícovkou zaměstnavatelů, kteří umožňují svým lidem dočasně sloužit, aniž by přišli o mzdu.
Méně patosu, více pragmatismu
Moderní války jsou dnes mnohem komplexnější. Kyberprostor, bezpilotní systémy, logistika nebo informační operace vyžadují úplně jiné dovednosti než klasická pěchota. Tomu se přizpůsobují i evropské armády a odklánějí se od mnohdy patetických výzev a více mluví o konkrétním přínosu služby.
„Upřímně řečeno, vlastenectví nebo pomoc při obraně vlasti už tolik nehraje roli. Převažují jiné faktory, jako jsou získané dovednosti, jistota zaměstnání, bydlení a možnost zažít dobrodružství. Svým způsobem je to práce jako každá jiná,“ říká výzkumnice Linda Šlapáková z think tanku RAND Europe. „Je to jedinečná práce, ale je to práce,“ dodává.
O změně motivace je i příběh Emmely Hansenové z Dánska. K armádě se přidala spontánně, kdy měla dokončený vojenský výcvik a chtěla změnit práci, která ji nenaplňovala. Po čtyřech měsících základního výcviku ale cítila, že je připravena bránit svou zemi. „To, co začalo jako osobní cesta seberozvoje, se změnilo v něco mnohem smysluplnějšího,“ řekla Hansenová. Dnes ve dvaadvaceti letech působí v Dánské radě pro odvody, kde pomáhá modernizovat systém branné povinnosti a zavádět rovné podmínky pro ženy. „Co očekáváme od mužů, musíme očekávat i od žen. Vojenská služba není jen o síle, ale i o schopnostech,“ dodala Hansenová.
