Hodinářů je v Česku strašně málo. Sestavit setrvačku neboli nepokoj umí u in-house strojku výrobce značky PRIM, společnosti ELTON hodinářská jen pár nejzkušenějších jedinců. Vychovat nového hodináře třeba ze zlatníka či jemného mechanika trvá podle ředitelky Renaty Červenák Nývltové až tři roky.
Luxusní zboží většinou zvládá krize dobře. Ovšem loni musela řada výrobců vyrazit na e-shopy, aby ji vůbec ustála. Jak jsou na tom luxusní hodinky?
Jarní uzavření prodejen nás loni samozřejmě postihlo, avšak po znovuotevření se obchody docela rozběhly. Letošek už je bohužel ve znamení opravdu dlouhodobého uzavření kamenných obchodů. To na nás dopadá hlavně v segmentu levnějších hodinek, těch od deseti tisíc korun, které si v pražské prodejně kupovali třeba i cizinci.
Naopak u luxusních řad se nám docela daří. Ty si totiž často kupují zákazníci, kteří už nás znají a vracejí se k nám. My je oslovujeme mimo jiné limitovanými edicemi, které často berou i jako investici. Pokud ale zůstanou obchody uzavřené třeba další tři měsíce, tak už to budeme nahrazovat obtížně.
Hodně luxusních značek přešlo na online, což bylo dřív nemyslitelné. Jak vy?
Online je samozřejmě důležitý, my ho však kombinujeme s osobním přístupem. Tomu jsme přizpůsobili i náš web, který prošel v únoru redesignem. Stále se snažíme hlavně chodit přímo za zákazníky. Preferujeme individuální přístup.
Jak je hledáte?
Máme zákazníky, kteří se k nám vracejí. Čekají na limitované edice a, jak říkám, berou nákup jako investici. Mnohdy hodinky ani nenosí. Podobně jako když někdo investuje třeba do veteránů. Hodinky jsou ale skladnější a levnější.
Další zase berou naše výrobky jako šperk. Hodně často potom u nich chtějí nějakou individualizaci. Ať již změnu barevnosti, čísel nebo třeba vygravírované jméno. Zvlášť u mužů jsou často hodinky jediným šperkem. Proto se snažíme je individualizovat. Klidně takového zákazníka vezmeme i do výroby, nafotíme mu, jak jeho hodinky vznikají a podobně.
Jak vypadá typický investor do hodinek za desetitisíce a víc?
Milovník hodinek a patriot. Má rád české věci, někdy má vztah ke značce, třeba i kvůli dědictví, nebo protože kdysi dostal primky jako dárek. Pak je sám koupí třeba svým dětem k promoci, ale dokonce i k narození. Z tradice i jako investici.
Když někdo chce hodinky čistě jako investici, co byste mu poradila?
Určitě aby šel do limitované edice. Takových hodinek může být třeba jen padesát, nebo dokonce i méně. Máme i limitované edice o pěti, deseti kusech. Nebo aby si nechal společně s designérem vytvořit vlastní design.
Máme zkušenost, že se dnes objevují na trhu kusy z limitované edice, kterou jsme uvedli před pěti lety. Cena je o dvacet až čtyřicet procent vyšší než původní. Jsou to ale výjimečné edice.
Kolik hodinek ročně vyrobíte?
Letos plánujeme 700 hodinek s naším mechanickým strojkem. K tomu asi tak 250 se švýcarským mechanickým strojkem a 1000 až 1200 s bateriovým strojkem. Určitě nechceme do budoucna extrémně růst v oblasti kompletně domácích výrobků. Chtěli bychom se zafixovat na tisíci kusech našich manufakturních hodinek ročně.
Kolik to dělá lidí?
Firma má zhruba šedesát zaměstnanců, hodinářů je z toho kolem deseti. Celkem dělá ve výrobě cca 35 lidí.
Jak těžké je získat kvalifikované zaměstnance?
Hlavně u hodinářů je to hodně složité. Je jich hrozně málo. V minulosti bylo v Novém Městě nad Metují odborné učiliště, dnes už je bohužel jediné v Jihlavě. Ročně z něj vychází malé počty absolventů. Konkrétně loni to bylo myslím sedm. Pokud víme, jeden jediný se této profesi věnuje. Naštěstí ho máme tady u nás.
Alternativou, jak získat hodináře, je přijmout třeba zlatníka nebo jemného mechanika a prostě si ho tady zacvičit. Takový zácvik ale trvá zhruba tři roky. Dá se říct, že hodináři jsou naše zlato.
Chcete jim to takto říkat?
Oni to vědí. Ale také vědí, že vyrábět a servisovat hodinky u nás je prestižnější, než je pouze opravovat v hodinářství.
V čem spočívá největší umění tohoto řemesla?
V přesnosti a v práci s neuvěřitelně malými součástkami. Na specializovaných strojích se vyrábějí s přesností na tisíciny milimetru. Ale pak je musí někdo seskládat. U některých byste si mohl myslet, že je v krabici nějaké smítko. A hodinář tohle „smítko“ vezme a pinzetou ho zasadí do strojku. Celý den se dívá přes lupu nebo mikroskop.
Velké soustředění přichází nakonec, kdy strojek odzkouší a naladí na správnou frekvenci vlásek určující jeho přesnost. Hodinky se na konci výroby zkoušejí a takto dolaďují.
Je tu ještě někdo, od koho je poptávka po takových specialistech? Nebo je obor určen k zániku a vy si budete muset zaměstnance prostě vychovávat?
Takovouto úroveň specializace chceme asi jen u nás. Problémem je i vzdálenost učiliště. Protože děti většinou chodí do škol blízkých svému bydlišti. Můžeme jen apelovat na rodiče, ať děti do Jihlavy pošlou, že tu pak pro ně budeme mít uplatnění. Anebo nezbude než si vychovávat hodináře vlastní.
V čem je kouzlo ruční výroby? Co stroj nedokáže?
Samozřejmě že obrábění u nás probíhá na strojích. Ale na rozdíl od jiné průmyslové produkce u nás na nich vzniká teprve polotovar. Potom nastupuje lidská práce, každý z těch až 150 dílků projde několikero rukama. To se netýká jen montáže strojku, ale třeba i leštění pouzder a ruček. Vyžaduje to velkou zkušenost. Stačí trochu víc přitlačit a můžete pouzdro vyhodit.
Tato naše manufakturní výroba umožňuje vysokou míru nabídky individualizace. Těžko si představit, jak zastavujete velkosériovou strojovou výrobu kvůli nějaké změně u jednoho kusu ve firmě, kde produkují hodinky sériově.
Je poptávka po změnách či třeba vyrytí jména běžná?
Je poměrně častá. Samozřejmě, pokud zákazník o té možnosti ví.
Týká se to jen těch nejvyšších řad?
Ne, i levnějších. Naopak personifikaci neděláme u limitovaných edicí.
Hodně zdůrazňujete tradici. Co se ve vašem oboru dá vlastně inovovat?
Je pravda, že úplně měnit se nechceme. Máme tady ve firmě DNA hodinek pocházející z padesátých let. Naštěstí je jejich design nadčasový. Samozřejmě ho upravujeme podle trendů. Nejprve se třeba hodinky zvětšovaly, teď se zas trochu zmenšují, ale ten základ je pořád stejný.
Přizpůsobujeme se také materiálově. V minulosti se hodinky chromovaly, teď se vyrábí z nerezu a z drahých kovů. Naposledy jsme použili stříbro.
Také inovujeme strojky, aby byly přesnější.
Má to smysl? Vždyť nejde o stopky.
Strojky, které byly v minulosti v České republice, měly přece jen o něco jiné parametry než třeba standardní švýcarské. Takže jsme je inovovat museli. Samozřejmě, u mechanických hodinek musí každý počítat, že nikdy nebudou úplně přesné. Ale jde o vteřiny za den. Naše strojky aktuálně dosahují přesnosti +15/-6 sekund za 24 hodin.
Také se snažíme stojek zmenšovat, aby hodinky mohly být tenčí. Nakonec chceme dosáhnout toho, aby nebyly kompletně uzavřené v pouzdře a mohlo být do nich vidět přes číselník. S úplnou revolucí asi nikdo nepřijde. Ale chceme uvést na trh do roka nový strojek, který bude i snazší na sestavení. Kvůli efektivitě výroby.
Opravdu byly hodinky PRIM za totality kvalitní?
Byly. Dnes se k nám dostávají starší kusy, které lidé přinášejí opravit nebo renovovat. Mnohdy ležely léta někde v šuplíku, přesto je natáhneme a ony jdou. Vidíme, že jejich strojek byl kvalitní. Dokonce jednou nám zákazníci přinesli hodinky, které našli v žumpě. Vypadaly strašně, ale strojek po vyčištění fungoval.
Co vás trápí kromě nedostatku hodinářů?
Trápí nás dlouhotrvající spor s firmou MPM o využívání loga, a hlavně odkazu PRIM. Loni v listopadu to Nejvyšší správní soud v podstatě vrátil celé na začátek, o nějakých 15 let dozadu. Mám pocit, že to snad nikdy neskončí. I proto jsme začali používat evropskou ochrannou známku PRIM Manufacture 1949 a chráněný piktogram Novoměstských oblouků. Pokud jej nenajdete přímo na hodinkách, tak v certifikátu.
Většina vašich zákazníků pochází z Česka?
Drtivá většina ano. Zahraničních je minimum. Určitou výjimku tvoří turisté a pak zákazníci v Japonsku, kde nás najdete i v některých kamenných obchodech. Určitě se chceme více orientovat na okolní země, hlavně na Slovensko, kde naši značku lidé znají. Významnou poptávku cítíme i z Polska. Západní Evropu asi necháme značkám jako Rolex, Omega či TAG Heuer. I proto, že chceme zůstat malosériovým producentem.
Jaký máte nejbližší plán?
V letošním roce zvýšit výrobu hodinek s vlastním strojkem o 40 procent zhruba na zmíněných 700 kusů.
To je ambiciózní plán. Kde se vzal?
Nutí nás k tomu ekonomika, protože máme velkou režii. A prodejci již v předchozích letech volali po větší produkci, protože na těch 700 kusů mají poptávku. Z tohoto důvodu jsme potřebovali zracionalizovat výrobu, abychom těchto výkonů dosáhli.
Jaké máte tržby?
Letos by to mělo být asi 79 milionů.
Kolik máte vy osobně hodinek?
Troje primky, které střídavě nosím. Pak ještě doma čtvery starší primky, včetně kapesních a dětských.
Renata Červenák Nývltová
Renata Červenák Nývltová je od ledna letošního roku generální ředitelkou ve společnosti ELTON hodinářská, a.s., výrobce hodinek PRIM. Vystudovala Technickou univerzitu v Liberci. Od svých 24 let se věnuje především nákupu. Pracovala mimo jiné ve Škodě Transportation či Wikov Industry. Od roku 2018 pracuje pro skupinu Czechoslovak Group, do níž patří i ELTON hodinářská.
