Česká společnost v posledních letech bohatne, zároveň do důchodového věku vstupuje generace lidí, kteří od devadesátých let budovali své firmy a teď hledají možnosti, jak je předat svým potomkům. V neposlední řadě už díky novému občanskému zákoníku deset let platí úprava svěřenských fondů, ale i jiných druhů fondů – to vše směřuje ke zvyšující se poptávce po těchto právních institutech. „Svěřenský fond je způsob, jak prostředky konsolidovat, akumulovat a užívat je podle svého přesvědčení a nálady, ale také stanovit podmínky, za jakých je můžou užívat dědicové, respektive potomci či širší rodina,“ říká Jakub Hollmann, společník advokátní kanceláře Portos a expert na svěřenské fondy.
Jak se v posledních letech vyvíjí zájem o svěřenské fondy?
Zájem roste poměrně dramaticky nejen o svěřenské fondy, ale o majetkové struktury obecně. V podmínkách České republiky mezi ně patří ještě nadační fondy a potom nejčastěji lichtenštejnské rodinné nadace. Když se podíváme na počty evidovaných svěřenských fondů, pohybujeme se někde na úrovni šesti tisíc za deset let existence tohoto právního institutu. Je to dáno především tím, že po těch deseti letech je už poměrně silná osvěta ve společnosti, že taková alternativa k dědickému řízení existuje.
Svěřenský fond je institut, který představuje alternativu k dědickému řízení ve smyslu předání majetku, a už dávno neplatí představa, že by svěřenské fondy byly jen pro lidi, kteří mají majetek v hodnotě desítek a stovek milionů korun. Jsou i pro občany, kteří mají řádově miliony korun. Tito vlastníci si uvědomují, že pokud chtějí mít majetek pod kontrolou, a to i po svém odchodu ze světa, musejí samozřejmě spíše volit cestu uložení majetků do majetkových struktur, kde přesně stanoví, jak s nimi má být nakládáno.
Můžou v tom hrát roli také daně? Pokud si založím svěřenský fond, vyhnu se nějakým způsobem zdanění majetku?
Daňová otázka ovládá téma majetkových struktur nejen u nás, ale především v zahraničních jurisdikcích. Týká se to celého Commonwealthu, USA, Francie, Lichtenštejnska či Švýcarska, kde vlastníci zakládají tyto majetkové struktury, aby majetek nebyl předmětem dědického řízení. Co se týče zdanění jako takového, majetkové struktury nepředstavují nástroj, který by sloužil k zakrytí majetku, či dokonce krácení daňové povinnosti. V podmínkách České republiky se svěřenský fond z daňového pohledu považuje za právnickou osobu, tedy například společnost s ručením omezeným.
Proč vlastně majetek vůbec předávat potomkům, když v nich zůstavitel třeba ani nevidí naději na pokračování byznysu? Není lepší takovou firmu spíš prodat?
Podstatou těchto majetkových struktur je, že nemyslí jen na první generaci, ale na rod jako takový. Není pravidlem, že se potomek hned v první generaci vždy „podaří“, často to bývá tak, že úspěšná je až druhá nebo třetí generace. Pokud po třiceti letech budování rodinného podnikání dojde k tomu, že se rodinný podnik prodá, velmi často ho kupuje nějaká velká finanční skupina, ať už česká, nebo zahraniční. A právě majetková struktura je prostředek, jak ponechat firmu v rodině, přechodně nastavit profesionální management, který takový podnik bude řídit. Nicméně pod plnou kontrolou rodiny.
Také to může být prostředek k tomu, aby v Česku zůstávalo větší množství firem v rukou domácích vlastníků, aby je neskupovaly jen nadnárodní společnosti. Hraje i tohle roli při rozhodování některých českých podnikatelů?
Naprosto zásadní. Když třicet let budujete podnik, máte s řadou zaměstnanců, kteří s vámi ten podnik budovali a jsou ve firmě po desetiletí, trochu jiné vazby, než je tomu ve velké korporaci. Vlastníci tudíž často mají odpovědnost i vůči zaměstnancům a chtějí vědět, kdo bude nastupujícím vlastníkem a jak bude o zaměstnance postaráno. I pokud se nakonec rozhodnete podnik prodat a obdržet prostředky za jeho prodej, nemusíte je získat jako fyzická osoba, ale můžete je dát do majetkové struktury. Takové prostředky se v budoucnu nestanou prostou součástí dědického řízení, protože to samozřejmě vyvolává řadu negativních souvislostí. Svěřenský fond je způsob, jak takové prostředky konsolidovat, akumulovat a užívat podle svého přesvědčení a nálady, ale také stanovit podmínky, za jakých je můžou užívat dědicové, respektive potomci či širší rodina.
Jakub Hollmann
Advokát a společník advokátní kanceláře Portos, která se řadí mezi největší advokátní kanceláře v Česku. Je také předsedou správní rady společnosti CCS Premium Trust, která se specializuje na správu majetku formou svěřenských a nadačních fondů. Věnuje se také trestnímu a mezinárodnímu právu a problematice compliance procesů a vnitřních vztahů v obchodních korporacích. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, aktivně publikuje v odborných časopisech a je autorem knihy Svěřenské fondy pro praxi.
Jaká rizika donutí čtyřicetiletého podnikatele k tomu, aby se začal zajímat o možnosti svěřenského fondu a šel za vámi?
Jsou to často problémy s dětmi nebo s potomky anebo problémy s partnery dětí. Takovým běžným příkladem je, že dítě odmaturuje a za odměnu dostane vlastní byt. Myslím si, že to není úplně šťastné. Klienti si musí uvědomit, co dostali za maturitu oni – většinou nic nebo možná tak na pivo. A druhá věc je, že otec nebo matka jsou schopni „ovládat“ děti na základě příbuzenského vztahu, tedy že děti mají poslouchat rodiče. V případě partnera nebo partnerky, které si dítě přivede do rodiny, však tyto předpoklady nemusejí platit. Jakmile do rodiny přijde tato „externalita“, bojuje už za sebe, za své majetky a za své zabezpečení. Během dědického řízení to pak nejsou ani ti přímí potomci sami, kdo se začne hádat, ale často právě jejich partneři. Ponoukají potomky rodiny k tomu, aby řekli, kdo tatínka nebo maminku častěji vozil do zoologické zahrady, na výlety a podobně. To je pak nepředvídatelné.
Ovlivnil celou oblast svěřenských fondů příklad Andreje Babiše? Řekl byste, že to svěřenským fondům jako takovým spíše pomohlo?
Myslím, že Andrej Babiš byl průkopníkem. Právě v té době, kdy zakládal své svěřenské fondy, ukázal, že jde o důvěryhodný institut, protože tam vložil většinu svého majetku. Určitě to tomu prospělo, protože občané začali vnímat, že něco takového existuje, a začali si o tom číst a vyhledávat informace. Babišův fond byl jedním z těch prvních velkých fondů, které vznikly v podmínkách České republiky, a vlastně existuje dodnes.
Kolik svěřenských fondů bude v Česku za dalších deset let?
Když se podíváme do zahraničí, každá středně movitá rodina nějakou formu uspořádání majetku má. Ve Francii je to institut, který opravdu pomáhá proti drastickému zdanění, protože dědická daň je tam progresivní a dosahuje až 62 procent. To je nezpochybnitelná výhoda majetkových struktur. V českých podmínkách míříme k podobnému modelu. Tento institut bude určitě široce známý, bude se s ním široce pracovat a klienti nebo rodiny ho budou využívat právě pro řešení situací, které z rodinného uspořádání dennodenně vyplývají. Máme řadu klientů, kteří řeší otázku, jak toho či onoho potomka vydědit. Máme na to pravidla ze zákona a není to úplně jednoduché. Navíc forma závětí začíná být nepopulární. Už je pryč doba, kdy se chtěli všichni soudit, jelikož se závěť nikomu vlastně nelíbila. A hlavně se nedá předvídat, že majetek bude uspořádán tak, jak si zůstavitel přál. Pokud bych si měl tipnout nějaké číslo, tak za deset let budeme přibližně na 30 tisících evidovaných svěřenských fondech, tedy na pětinásobku současného stavu.
Mezigenerační proměnou prochází i vaše advokátní kancelář, která byla více než třicet let známá pod názvem Císař, Češka, Smutný. Nově se jmenuje Portos. Změnili jste si jméno i kvůli předání kompetencí mladší generaci?
Do vedení kanceláře se dostává čím dál více mladých talentovaných lidí. Když říkám mladých, bavíme se plus minus o pětatřicátnících. Jsou to všechno lidé, kteří v té kanceláři vyrostli, pracují tam často deset až patnáct let a mají již tolik zkušeností, že významně promlouvají do jejího směřování a do jejího vedení. I proto jsme volili název, který bude spíše abstraktní a nebude vázán na jednotlivá jména. Kancelář má dnes mnohem širší vedení, než tomu bylo třeba před deseti lety. Má i mnohem širší záběr.
Advokacie se v posledních letech velmi rychle vyvíjí. Byť je to podnikání, které je dlouhodobě historicky konzervativní, v posledních letech právě třeba s nástupem technologií a umělé inteligence potřebuje inovaci. Je potřeba rozšiřovat portfolio služeb, už nejde jenom o advokacii, ale musíme se velmi dobře vyznat v účetních standardech, v daňových otázkách. Je tam obrovský přesah do evropského práva a do jednotlivých směrnic a nařízení. Samozřejmě to klade velký důraz na to, aby kancelář nezaspala a neposkytovala pouze právní rady. Je nutné, aby šla více i do konzultačního segmentu a strategického poradenství.
