Za rekordními cenami mědi je i elektromobilita, říkají obchodníci s kovy z TSR

Ceny zvláště barevných kovů jsou velmi vysoko. Proč?

Jaroslav Palla: Kam až se trh vyšplhal, je překvapením. Nicméně růst navázal na celý vývoj od začátku covidu. Loni na jaře nastal útlum a nikdo nevěděl, co bude dál. Svou poptávku stáhla řada odvětví na čele s automobilovým průmyslem. Zhruba v září pak nastalo oživení a od té doby trh až na drobné korektury neustále roste.

My jsme za to vděční, i proto, že celý dodavatelský řetězec přestal držet kovové odpady na skladech v zásobách, ale naopak se je snažil a snaží obratem prodávat. A také díky tomu nám rostly obchody. V lednu si všichni mysleli, že jsme se dotkli stropu. Ale máme tu květen a ceny jsou ještě výš.

Odpovídá to realitě?

Jaroslav Palla: Růst je asi silnější, než by odpovídalo fundamentu. Nicméně tahounem celého sektoru barevných kovů je měď, kde silnou poptávku generuje především elektromobilita a elektrifikace vůbec. Přičemž měď je takové elektrikářské zlato.

Stanislav Petr: Vedle toho je třeba vidět, že během covidu uzavřelo několik měděných dolů. Přičemž obnovení těžby v takovém dole trvá několik měsíců. Takže logicky stoupla poptávka po měděném šrotu, který lze získat rychleji než znovuotevřením dolu.

Ján Ilavský: Navíc se k tomu vývoji samozřejmě přidala řada spekulantů, investorů a hedgeových fondů.

Co to znamená pro vás?

Jaroslav Palla: Číst takovýto trh je samozřejmě složité. Nicméně my nefungujeme jako spekulanti. Když nakupujeme kov, snažíme se ho obrazně řečeno v tu samou sekundu prodat. Kdybychom od září neprodávali a jen drželi kovy na skladě, tam jsme na tom vydělali stamiliony. Protože ty ceny jsou dvojnásobné. Ovšem víme, že na trhu přicházejí také korekce a stejně rychle se dá o stamiliony přijít při poklesu cen. Z dlouhodobého horizontu upřednostňujeme jistotu a bezpečí firmy před spekulativními rozhodnutími. A když to člověk udělá chytře, dá se vydělat i na poklesu.

Říkáte, že všichni chtěli prodávat. To znamená, že někdo nakupuje a drží šrot na skladě?

Jaroslav Palla: Ano. Když na jaře ceny spadly, tak mnozí měli záporné výnosy a čekali, až se trh otočí. My jsme jednou z mála firem v republice, která cokoliv nakoupí, hned prodá, nebo si zajistí aktuální cenu přes termínový kontrakt. Konkurent nemá obvykle k takovým nástrojům přístup nebo by pro něj byly velmi nákladné. Mnohdy jde pak třeba do nějaké aukce a nakoupí i dráž než my, protože spekuluje na růst cen.  To se v našem oboru stává, pokud má někdo přebytek volných financí. A pak čeká na zvýšení cen i mnoho měsíců.

Takže trh s druhotnými surovinami je konkurenční se spoustou menších hráčů?

Stanislav Petr: Náš trh je hodně konkurenční, bariéry vstupu jsou relativně malé.  Abyste vykupovali kovy, nepotřebujete nijak zvláštní technologické či výrobní know how, potřebujete především finance a schopné lidi. Následně pak menším konkurentům nezbývá než jít do rizika a spekulovat.  I v České republice je známo několik případů, kdy takoví hráči skončili krachem. Někdy s hodně ošklivými konci.

Ján Ilavský: Struktura trhu je pestrá. My jako členové holdingu pracujeme s cizími penězi, a proto se do některých akcí nemůžeme a ani nechceme pouštět. Ovšem je tu dost takových, kteří mohou.

Zmínili jste elektromobilitu. Je to ten silný moment, který žene ceny nahoru?

Ján Ilavský: Určitě ano. Nejde přitom jen o samotné elektromobily, ale i jejich dodavatele a stavbu infrastruktury. Částečně se všechny tyto komponenty vyrábějí z měděné rudy, ale především v Evropě hraje významnou, až dominantní roli měděný šrot.

Neroste ale jen měď, nýbrž i železný šrot.

Jaroslav Palla: Cena železného šrotu je tažená poptávkou hutí a ta zase poptávkou průmyslu.

Teď jsou hodně diskutovaným tématem polovodiče a čipy, které se vyrábějí jen v Asii. Automobilový průmysl loni v covidové panice zrušil objednávky. Ovšem místo toho vzrostla poptávka po domácích spotřebičích, tabletech, počítačích nebo herních konzolích. Výrobci se tedy přeorientovali na ně a producenti automobilů teď mají problém.

Říká se, že automobilový průmysl jede na 80 procent. Vůbec si nedovedu představit, jaká by byla cena plechu, kdyby jel na sto procent. Pokud tohle bude pokračovat, určitě se to nutně promítne i do inflace.

Jak vás v době růstu objemů trápí problémy v mezinárodní přepravě?

Stanislav Petr: Letos jsme za první čtvrtletí zobchodovali o 30 procent víc barevných kovů než za stejné období loni. Přitom i loňská čísla byla velmi dobrá, protože v prvním čtvrtletí se covid ještě tolik neprojevil. To samé lze říct o železném šrotu.

Určité problémy jsou v automobilové přepravě, protože barevné kovy se převážejí v drtivé většině pomocí nákladních aut. Bohužel, aut je sice v republice dost, ale chybí řidiči. Proto je jedním z našich strategických cílů i založení vlastní autodopravy.

Občas se objeví komplikace i na železnici. České dráhy i některé konkurenční společnosti v okolních zemích během uplynulých let omezily nákupy nových vagónů. Stačí pak, když stoupne poptávka z hutí, nebo třeba objemy přepravovaného dřeva kvůli kůrovci či řepná kampaň a najednou je i na železnici problém.

A pokud jde o lidi?

Stanislav Petr: Tím, že jsme na trhu už třicet let, tak většinou dokážeme lidi najít na doporučení zaměstnanců nebo přes inzerci. Někdy trošku bojujeme třeba v okolí Prahy, na západě Čech, kde lidé jezdí pracovat do Německa, nebo na Královéhradecku, kde je vidět silné působení automotive průmyslu.

Jak kvalifikovanou sílu potřebujete?

Stanislav Petr: Hledáme nové kolegy jak do provozu, tak na obchodní oddělení, do administrativy a dalších kancelářských pozic. Stupeň požadované kvalifikace je tedy závislý na dané pozici, nicméně u nových kandidátů klademe velký důraz na charakter a týmového ducha. Znalosti a dovednosti Vás u nás naučíme, charakter si k nám ale přinášíte svůj. Zakládáme si na transparentnosti, otevřenosti a čisté hře se zákazníky.

S růstem cen a objemů musely narůst i požadavky na financování.

Ján Ilavský: Pokud stoupá cena i objem, tak to je jednoduchá matematika. Navíc máme široce rozevřené nůžky mezi platbami a inkasem. Odebraný šrot platíme téměř ihned, ale od hutí vídáme peníze zpravidla v řádu měsíců.

Naštěstí máme za sebou silný holding a dobrou pozici i vůči bankám. Problémy ovšem nastaly s pojištěním pohledávek. Každý náš obchod totiž musí být pojištěný, každá pohledávka zajištěná. Jestliže před rokem jste prodal tunu mědi za pět tisíc euro a teď za osm, tak samozřejmě potřebujete navýšit i pojistné krytí. Ale pojišťovny vzhledem k nejistotě posledního roku přehodnotily svůj pohled na riziko tak, že vůči některým partnerům jsme pojistný limit ztratili, nebo nám ho nenavýšily.

Jaroslav Palla: Loni jsme měli za celý rok obrat osm miliard, letos za první čtyři měsíce čtyři miliardy. Tedy polovinu. Pro nás je to výhoda, protože řada hráčů na trhu to dlouhé financování nezvládne.

Takže i u vás platí, že krize či kolísání nahrává těm silnějším?

Ján Ilavský: Jednoznačně.

Jaroslav Palla: Stoprocentně.

Co je pro vás největší výzvou?

Jaroslav Palla: Krátkodobě samozřejmě využít trh a ustát to i z hlediska vyčerpání na straně lidí. Já jsem v oboru deset let a nepamatuji takové období vysokých cen a velkých objemů. Je také stoprocentní, že časem přijde korekce. Chceme ji zvládnout a vydělat na ní.

Ze střednědobého hlediska jsou určitě výzvou nové technologie, které mohou přinést přidanou hodnotu. Naším hlavním byznysem jsou kovy, ale to nejsou ty jediné suroviny, které vykupujeme. Proto nám mohou pomoci třeba nové stroje na dotřídění. Kromě toho se samozřejmě neustále rozhlížíme po akvizicích.

Stanislav Petr: Nám ta rozkolísanost spíš vyhovuje. Před pěti lety bych řekl, že právě její zvládnutí je tou největší výzvou. Ale dnes už to dokážeme. I z hlediska výroby, kde se neustále mění měsíční objemy expedic, objemy materiálu drženého na skladech a požadavky odběratelů. K tomu také rostou požadavky na ochranu životního prostředí, které plně podporujeme. Místy máme ale problémy s tím, že některé naše provozovny vznikly před třiceti lety a dnes vedle nich místo továren stojí obytné domy. Málokdo přitom chce mít vedle domu hlučný provoz.

Jak se vydělává na korekci při obchodech s fyzickým kovem?

Jaroslav Palla: Když půjdou ceny dolů, a my budeme mít zajištěné vyšší ceny na burzách, tak na tom vyděláme. U železného šrotu se uzavírají kontrakty zpravidla na měsíc. Je těžké přesně odhadnout objem, který vykoupíte. Továrny mají určité odchylky ve výrobě proti plánu, a kromě toho máme 30 až 40 procent z kovošrotu. Sběrny, od kterých nakupujeme, si samozřejmě mohou počkat na lepší podmínky. Proto potřebujeme včas odhadnout, kdy ceny začnou klesat. Pokud je máme nasmlouvané u prodeje, a víme, že trh bude klesat, jsme schopni ceny včas snížit a z trhu vystoupit.

V podstatě je to tak, že my sice reálně obchodujeme se šrotem, ale náš úspěch závisí na obchodu s informacemi.

Takže obchodník má u vás poměrně velkou volnost?

Jaroslav Palla: Ano, protože trh se liší region od regionu. Někdy i okres od okresu.

Stanislav Petr: Obchodník je de facto nositelem naší značky v daném místě. Jeho slovo musí platit, protože většina obchodů se uzavírá ústně či po telefonu. A co se domluví, to se musí následně i dodržet. Zaměstnancům dáváme důvěru a tím podporujeme jejich růst. Řada z našich kolegů se časem vypracovala do vyšších pozic. Až třeba na pozici jednatele, jak je tomu v případě nás tří.

Jaroslav Palla

Jaroslav Palla vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Po roce ve společnosti Telefonica nastoupil ve 24 letech do TSR jako junior trader. Postupně se propracoval na pozici jednatele pro obchod

Ján Ilavský

Ján Ilavský vystudoval univerzitu v německém Bayreuthu. Ve skupině působí od roku 2010. Jako jednatel TSR Czech Republic a několika dceřiných společností má na starosti hlavně oblast financí.

Stanislav Petr

Stanislav Petr vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně. V minulosti prošel společnostmi Strojosvit a Honeywell Aerospace. V TSR jako jednatel zodpovídá především za provoz a lidské zdroje.