Nejenže se nevzdají svého majetku, který jim opatřila práce ve finančnictví, a nejdou bezplatně pomáhat chudým do zemí třetího světa, naopak si nadále nadstandardně vydělávají. Psaním knih a přednáškami, ve kterých haní své bývalé zaměstnavatele.
Nick Leeson inspiroval i filmaře
Bývalý makléř s derivátovými produkty svými neautorizovanými obchody v devadesátých letech položil nejstarší britskou investiční banku Barings. Byznys založený na pomlouvání bývalých chlebodárců posunul o stupeň výše než ostatní. Má totiž agenturu, která mu jeho angažmá zařizuje a cení si ho na minimálně deset tisíc liber za přednášku. Leeson přišel do Barings v roce 1989. Od roku 1992 pracoval pro její pobočku v Singapuru. Později se ukázalo, že neoprávněné obchody uzavíral hned od počátku svého singapurského angažmá. Ze začátku byly jeho transakce ziskové a v roce 1992 vydělal Barings deset milionů liber, což bylo deset procent ročního zisku celé banky.
Jeho štěstí ale netrvalo dlouho a špatné obchody se začaly hromadit, na konci roku 1994 dosáhly 204 milionů liber. Leeson používal opravný účet, aby skryl své ztráty. Později tvrdil, že nikdy tohoto účtu nezneužil ke svému obohacení. V roce 1996 však New York Times citovaly policejní zprávu, podle které bylo vypátráno 35 milionů liber na různých účtech, které na něj byly napojeny. Poslední rána přišla v noci na 17. ledna 1995, kdy otevřel obchod, který měl profitovat z toho, že se singapurský a tokijský akciový index příliš nepohnou. Nad ránem však přišlo zemětřesení v Kóbe a poslalo akcie dolů volným pádem. Leeson se snažil situaci zvrátit stále riskantnějšími obchody. Ztráty se nakonec vyšplhaly na 827 milionů liber. V únoru Leeson utekl přes Malajsii a Thajsko do Německa, byl však zadržen a vrácen do Singapuru, kde byl odsouzen k šesti letům vězení. Odseděl si čtyři a již v roce 1996 vydal autobiografii pod názvem Rogue Trader (v češtině pod názvem Podvodník). O tři roky později vznikl na jejím základě stejnojmenný film (v české distribuci pod názvem Makléř) s Ewanem McGregorem v hlavní roli.
Geraint Anderson je „City Boy“
Jedním z nejznámějších a po odchodu z londýnské City také nejúspěšnějším „osvíceným“ bankéřem je Geraint Anderson. Otcem rodáka z londýnského Notting Hillu byl labouristický politik a jeden z nejdéle sloužících britských poslanců poslední doby. Třeba právě zde je třeba hledat Andersonův odpor k finančním institucím. Poté, co většinu svého mládí strávil kouřením marihuany na plážích indického státu Goa, požádali jeho rodiče – nespokojení s jeho životním stylem – Geraintova staršího bratra, aby mu domluvil pracovní pohovor v londýnské City.
Anderson práci analytika sektoru utilit v roce 1996 nakonec dostal a ve finančním sektoru vydržel do předvečera finanční krize v roce 2008. Na podzim roku 2006 dostal potřebu ventilovat své rozčarování nad praktikami bank a začal psát anonymní sloupek „City Boy“ do tehdy vzniklého bezplatného londýnského deníku The London Paper. V polovině roku 2008, když už Anderson nepracoval jako analytik, přišlo odhalení, že on je oním anonymním sloupkařem. O týden později následovalo vydání knihy Cityboy, jejíž prodeje podle Andersona dosáhly 200 tisíc kusů. Jeho literární kariéra tím neskončila. Na podzim 2008 vyšel další titul Cityboy: 50 Ways to Survive the Crunch. V červnu loňského roku vydal již třetí knihu s názvem Just Business a na letošní červen se připravuje nový počin s názvem Payback Time. Anderson si tak na kopání do finančních institucí založil výdělečný byznys. Provozuje vlastní webovou stránku a objíždí svět se svými přednáškami, za které si účtuje 3500 až 4500 eur.
Kariéra Michaela Lewise: umění, peníze, literatura
Rodák z jižanského New Orleans je muž mnoha tváří a profesí. Na Princetonské univerzitě vystudoval historii umění a začal pracovat jako dealer umění. Záhy v sobě objevil lásku k financím a zahájil studium na prestižní London University of Economics. Absolvoval v roce 1985 a dostal nabídku od investiční banky Salomon Brothers, která je dnes součástí Citigroup. Odcestoval do New Yorku, kde prošel školicím programem banky. Do Londýna se vrátil jako obchodník s dluhopisy v tamní pobočce Salomon Brothers, kde byl navzdory svým nulovým zkušenostem zodpovědný za milionové obchody. V roce 1987 ustál převzetí Salomon Brothers. Jeho deziluze ale rostla, jak sám říká. S prací dluhopisového makléře skončil počátkem roku 1988, aby mohl napsat knihu Liar’s Poker, ve které vylíčil život makléřů a jejich kulturu i to, jak ve skutečnosti pracují. Kniha poskytuje důvěryhodný obrázek o finančním světě druhé poloviny osmdesátých let minulého století.
Čtenářům představil řadu slangových výrazů, jako třeba „Arabové“, což byl výraz pro neočekávané pohyby kapitálových trhů. Makléři ze všeho, co neuměli předpovědět, vinili Araby. Lewis napsal řadu dalších knih o různých tématech. Například autobiografické dílo Moneyball, podle kterého byl v loňském roce natočen film. Na finanční krizi ze sklonku roku 2008 zase reagoval knihou The Big Short, která je genezí vzniknu úvěrové a realitní bubliny v první dekádě 21. století.
Vycházející hvězdy
Jérôme Kerviel
Bývalý makléř francouzské banky Société Générale, kterou jeho neautorizované obchody stály v předvečer finanční krize 4,9 miliardy eur, si právě odpykává pětiletý trest odnětí svobody. Nikdo však nepochybuje o tom, že se dá brzo očekávat jeho biografie, kterou bude s odstupem následovat i filmové zpracování. To před časem nezpochybnil ani on sám. V lednu 2008 Société Générale přiznala, že Kerviel otevíral fiktivní obchody a vytvářel k nim arbitráže. Objemy nepovolených obchodů dosáhly až téměř 50 miliard eur – částky vyšší, než je tržní kapitalizace celé banky.
Greg Smith
Bývalý šéf derivátového byznysu pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky v bance Goldman Sachs na sebe strhl pozornost tento měsíc, když dal výpověď a na webu New York Times vyšel jeho článek s titulkem „Proč odcházím z Goldman Sachs“. V něm Smith vypráví, jak se v bance zhoršily poměry. „Zúčastnil jsem se jednání o prodeji derivátů, na kterých se nemluvilo ani minutu o tom, jak můžeme pomoci zákazníkům. Bylo to jen o tom, jak na nich můžeme vydělat co nejvíce peněz,“ rozhořčil se Smith. Není pochyb o tom, že člověk zvyklý na manažerský plat Goldman Sachs bude muset z něčeho žít, a tak pravděpodobně nezůstane u jednoho textu v New York Times.
