Při plném zavedení nových bankovních pravidel Basel III a pojišťovacích regulí Solvency II, se kterým se počítá v závěru současné dekády.
Nejvyšší náklady bude pro banky znamenat nutnost reportovat regulátorům mnohem častěji a ve větším detailu o svých velkých expozicích a investicích, o rizicích protistran obchodů a detailech kolaterálu. Ve studii se počítá i s náklady pro správce alternativních fondů, které zahrnují hedgeové či private equity fondy a vyplývají z nové evropské směrnice regulující podnikání těchto fondů. Banky budou také čelit náročnějším zátěžovým testům, což nadále zvýši náklady na pravidelné reportování regulátorům.
Podle finančních institucí je zásadním problémem snaha EU protlačit reformu bez jakékoliv koordinace svých požadavků na reportování dat, ať již interně anebo s globálními bankovními a pojišťovacími regulátory. „Regulátoři si od institucí žádají data v takové formě, ve které se na ně chtějí podívat, ne tak jak to banky umí a jsou k tomu organizovány,“ podotýká PJ DiGiammarino, generální ředitel JWG.
Studie JWG ukazuje, že v bankách neexistuje takové shromažďování údajů, jaké banky chtějí. Téměř čtyři roky po kolapsu Lehman Brother většina bank stále nemají způsob jak zjistit celkovou expozici vůči velké firmě. Podle Institute for International Finance 75 procent institucí neumí spočítat celkovou expozici vůči jednomu subjektu bez manuální intervence, jako součet dat z různých počítačových systémů.
