Největší ohlášenou pololetní transakcí v EMEA je prodej těžařského gigantu Xstrata švýcarské důlní firmě Glencore International. Transakce má hodnotu přes 40 miliard eur. Dalšími jsou prodej energetické Cooper Industries firmě Eaton Corporation a výrobce kojenecké stravy Pfizer Nutrition gigantu Nestlé. Obě tyto transakce mají hodnotu přes devět miliard eur. Všechny tyto obchody jsou ale zatím jen ve stadiu procesu, nejsou zcela dokončené.
Česko se prodralo na šesté místo v žebříčku spotřebního zboží a služeb kvůli prodeji matky pivovarů Staropramen americké pivovarnické skupině Molson. Největšími finančními poradci při transakcích v EMEA byly Morgan Stanley a Deutsche Bank.
Deutsche Bank se stala i jedničkou mezi poradci na českém trhu, protože byla jednou z konsorcia bank radících při transakci se StarBev. Podle analytiků mergermarketu bude zbytek roku v Evropě ve znamení prodejů vedlejších aktivit, které musejí velké firmy pod tlakem rozprodávat – týká se to hlavně bankovních skupin. Atraktivní pro kupce prý zůstane region CEE a Asie.
Anketa: Řada firem nemůže sehnat investory. Čím to je?
Petra Wendelová, partnerka Ernst & Young
Oproti situaci před krizí je nutné klást podstatně větší důraz na předprodejní přípravu. Není-li firma k prodeji dostatečně připravená rozsahem, kvalitou a konzistencí finančních informací, prodejní proces se protahuje a výsledkem je vždy nižší cena a v extrémních případech i krach zamýšlené transakce. Prodávající nyní velmi často využívají takzvané předtransakční due diligence a angažují poradce s velkým předstihem – na trh vyrážíme až v momentě, kdy je klient informačně maximálně připraven. Vlastní prodejní proces pak může být relativně krátký (zhruba tři měsíce). Naopak jedná-li majitel se zájemci živelně, bez externí asistence, může se věc vléci i rok. K atraktivitě firem: jste-li číslo jedna až tři v daném odvětví, šance jsou maximální. Jinak záleží hlavně na schopnosti demonstrovat kvalitní byznys plán podložený konzistentní finanční historií.
Jan Procházka, Salans
Velkou roli hraje vyšší míra opatrnosti investorů odrážející nejistoty z vývoje dluhové krize v eurozóně. Situaci určitě nepřispívá ani skutečnost, že česká ekonomika se opět propadá do recese.
Investoři mají malou chuť akceptovat rizika, právní i komerční. To samozřejmě vede k tomu, že řada akvizic zůstává nedokončena již ve fázi due diligence či valuace podniku. Obtížně prodejné jsou samozřejmě ty firmy, které nenabízejí optimální synergické efekty strategickým investorům ani zajímavou míru návratnosti finančním investorům.
Podstatnými se mohou jevit i právní rizika, například nevyjasněná vlastnická struktura. Proces prodeje firem se prodloužil. Komplexnější transakce dnes mohou trvat i přes rok.
Patrik Brom, UniCredit
Nejčastější bariérou při prodejích jsou nerealisticky vysoká cenová očekávání ze strany prodávajících. Tomuto faktoru mnohdy sekunduje nepřipravenost společnosti na prodej a špatně organizovaný prodejní proces. Pokud by se měly definovat kategorie firem, které je obtížné prodat, tak jednoznačný prim hrají odvětví (některá, například stavebnictví, jsou náchylnější na ekonomický útlum než jiná), nicméně bez ohledu na odvětví a velikost bych specificky zmínil i typ společností, které lze označit jako „jedny z mnoha v oboru“. Co se týče doby nutné na prodej firmy (počítané od okamžiku spuštění prodejního procesu), tak devět měsíců je náš obvyklý předpoklad pro standardní proces.
