Lichtenštejnským bankám má zlepšit pověst dohoda s Německem
Lichtenštejnsko uvažuje o zavedení automatické výměny informací s Německem týkajících se uložených peněz a daní. „Provádíme analýzu, abychom si představili důsledky připravované regulace z hlediska nákladů a závazků, které se budou týkat jednotlivých ústavů a jejich spolupracovníků při placení daní,“ řekl premiér Klaus Tschütscher švýcarskému deníku Tages-Anzeiger.
Mezi Německem a alpským knížectvím již dlouhá léta panuje spor týkající peněz občanů spolkové republiky, kteří své nezdaněné úspory ukrývají v lichtenštejnských bankách. Země proto chce ohledně daní s Německem uzavřít obdobnou dohodu, jakou již s evropským ekonomickým obrem uzavřelo sousední Švýcarsko. Tato smlouva upravuje pravidla, podle nichž se počítá výše daně a na jejichž základě jsou dosud utajované údaje předávány německým finančním úřadům. Konkrétní klient přitom nadále zůstává v anonymitě.
Při zavedení automatické výměny informací by však naproti tomu klient nadále svou identitu tajit nemohl. Zamýšlené dohodě však hrozí, že ji na podzim smete odpor opozice v německém parlamentu. V tom případě by se v Lichtenštejnsku museli poohlédnout po jiném řešení situace.
Pro lichtenštejnské banky by bylo zavedení švýcarského modelu nevýhodné zejména kvůli vysokým nákladům. „Jeho zavedení by znamenalo potřebu angažování mnoha spolupracovníků, kteří by nejprve museli získat kvalifikaci k tomu, aby přesně věděli, které peníze podléhají jakému zdanění ve které zemi,“ řekl Tschütscher.
Lichtenštejnské tajemství praská
„Jestliže máte z kapitálových zisků vytáhnout čtyřicetiprocentní daň, tak hrozí nebezpečí, že se něco pokazí. Zachování anonymity zákazníků potom z hlediska bank není příliš výhodné,“ míní. Proto se podle něj naskýtá otázka, „zda by automatická výměna dat v dílčích oblastech nebyla účinnější a aktraktivnější, když by dotčený stát sám mohl určit, v jaké výši mají být vložené peníze zdaněny,“ konstatoval.
Otázka daňových úniků skrze lichtenštejnské banky se stala žhavým tématem roku 2008. Důvodem byla krádež dat z knížecí banky LGT a spektakulární zatčení bývalého šéfa spolkové pošty Klause Zumwinkela. Finanční scéna v Lichtenštejnsku se pro klienty stala značně nejistou a lidé z místních bank začali houfně vybírat vklady.
Země se proto rozhodla zbavit se pověsti „daňového ráje“ a naopak klást největší důraz na dobré jméno a stabilitu finančního prostředí.
