Důvod proč firmy podceňují rizika možných ekologických katastrof je především snaha ušetřit. Ta však vychází z neznalostí rizik a výše možných finančních dopadů při větší ekologické havárii. „Zájem ze strany podnikatelských subjektů je opravdu minimální,“ uvedla specialistka na neživotní pojištění z České asociace pojišťoven Marcela Machová. Asociace pro tento typ pojištění dokonce ani nevede samostatné tabulky.
Chybí reklama
„Například u dobrovolného pojištění environmentálních škod jsem zatím nikde neviděl třeba reklamní spot na to, že firmy mohou dělat něco rizikového, co jsou pojišťovny ochotné za určitých podmínek pojistit,“ uvedl expert v oblasti ochrany životního prostředí a průmyslové toxikologie Oldřich Petira.
Podle AIG může nízká informovanost firem pramenit i z toho, že v Česku není zákonem stanovena povinnost sjednání pojištění environmentálních rizik pro všechny podnikatelské subjekty jako třeba na Slovensku či v dalších státech Evropské unie. Povinné pojištění musí mít podle české legislativy jen firmy pracující s vybraným sortimentem nebezpečných chemických látek, popřípadě každý subjekt, který by mohl způsobit ekologickou škodu nad dvacet milionů korun – pokud se ovšem neúčastní programu ekologického managementu EMAS či nepracuje podle normy ISO 14000.
Milionové pokuty
Machová přitom zdůrazňuje, že i když zákon v mnoha případech nevyžaduje povinné pojištění, neznamená to, že by firmy za připadnou ekologickou škodu nebyly odpovědné a povinné tuto škodu či újmu uhradit.
Odložení, podcenění sjednání pojištění nebo porušení zákonných předpisů pak podle průzkumu vedlo k tomu, že jen v minulém roce udělila Česká inspekce životního prostředí přes 2,2 tisíce pokut, přičemž nejvyšší z nich dosáhla výše 16,7 milionu korun.
V Česku nabízí podnikatelům pojištění environmentálních rizik například zmíněná AIG, dále pak Kooperativa pojišťovna anebo také ACE Group.
