Firma vstoupila na český trh loni, po celém světě ale má údajně už statisíce členů. Jak to funguje? Koupíte si solární panely v Rumunsku, pronajmete je singapurské společnosti a pak vám už jenom chodí pravidelná renta.
Je to samozřejmě konzervativní a zcela bezriziková investice! Kromě toho se můžete zapojit do systému jako obchodník, otevřít oči dalším budoucím zachráncům zelené planety – a ještě za každého z nich inkasovat provize. Zdá se vám to neuvěřitelné? Ono to také neuvěřitelné je. Jistou míru skepse by měl vyvolat už pohled na rozjásané skákající lidi na videích z prezentací WGN.
Velkým propagátorem WGN v ČR je Jaromír Tichý, který figuroval v Institutu finančního poradenství (IFP), působí tu i jeho kolega Karel Suk. Sjednávání investičního životního pojištění „zajištěného“ proti stornu směnkou bylo v Česku před pár lety hitem. IFP ovšem podvod dotáhla k dokonalosti a peníze klientů odkláněla namísto do pojišťovny do vlastní kapsy. Nyní je firma v konkurzu.
Solární terno aneb nechci slevu zadarmo
Ale chybovat je lidské. Šestimilionová pokuta od České národní banky byla pro zástupce IFP určitě dobrou lekcí a třeba se z ní poučili. Podívejme se tedy podrobněji na to, jak WGN funguje.
Firma nabízí investici do solárního panelu za 1200 dolarů (zhruba 24 tisíc korun) a slibuje roční výnos 240 dolarů, tedy čtyřnásobnou návratnost investice během 20 let.
Elektrárny v Rumunsku společnost skutečně staví, to je třeba uznat. Problém je ale v inzerovaném dvacetiprocentním výnosu. V Česku solární panel o výkonu 240 wattů vyprodukuje při troše štěstí kolem 200 kWh ročně. Ve slunnějším Rumunsku vyrobí zhruba o polovinu víc. Když zanedbáme provozní náklady, jaká by musela být cena elektřiny, aby panel vydělal 240 dolarů ročně? Snadno spočítáme, že zhruba 800 dolarů, tedy necelých 600 eur za MWh.
Propagační video WGN
Skutečné výkupní ceny elektřiny v Rumunsku se přitom pohybují daleko níže. Výnosy, které WGN slibuje, jsou tedy nerealistické. Jenže firma výnosy vyplácí (přesněji řečeno připisuje do elektronické peněženky s tučnými poplatky za převod do Česka). Jak je to možné?
Jednoduše – solární panel o výkonu 240 wattů lze v ČR koupit za jednotky tisíc korun, ty kvalitnější zhruba od šesti tisíc. Panel od WGN stojí čtyřikrát víc. Něco samozřejmě spolknou náklady na instalaci, nemalou část provize pro prodejce. A zbytek firma vyplácí nově příchozím investorům – protože jednoduše není, kde jinde slibovaných 240 dolarů ročně vzít. Tedy když pomineme charitu.
Když hejla lapají…
Hranice mezi „síťovým marketingem“ a pyramidovou hrou bývá zkrátka často nejasná až neexistující. Rozklíčovat jak přesně firma funguje, je samozřejmě nemožné, protože v Česku není ani v obchodním rejstříku, natož aby zveřejňovala nějaké účetní výkazy.
Znamená to, že se projekt solárních elektráren brzy zhroutí? Nikoliv. Stačí si přečíst smlouvu, kterou má redakce Peníze.cz k dispozici. Tam stojí, že „garantovaný“ je pouze výnos 60 dolarů ročně, 180 dolarů je variabilní složka závislá na skutečné ziskovosti elektráren.
Až dojdou noví investoři, těm stávajícím firma pravděpodobně vysvětlí, že se změnily podmínky. Zůstane jim v lepším případě podíl na solárním panelu, který bude vynášet výrazně méně, než kdyby si ho za běžnou cenu koupili na střechu a pokryli tak část domácí spotřeby elektřiny.
Panel na střeše je navíc výrazně bezpečnější po právní stránce. Smlouva s firmou totiž obsahuje rozhodčí doložku – veškeré spory se budou řešit u rozhodčího soudu v Singapuru. Smlouva obsahuje i další háčky – panely se po dvaceti letech stávají vlastnictvím firmy. Přitom v té době mají ještě několik let životnosti a nenulovou hodnotu pro recyklaci.
Celý článek najdete na Peníze.cz v sekci Investice
