Z globálních burz se v průběhu krize odpařilo dvacet bilionů dolarů. Po radikálním propadu však následovala téměř dekáda nekončícího růstu podpořená silnou aktivitou centrálních bank. I díky tomu se na světových trzích nyní točí rekordních 46 bilionů dolarů.
Píše se neděle čtrnáctého září roku 2008 a do události, která dramaticky promění chod světa v následující dekádě, zbývají jen hodiny. Někteří už vědí. Ti prozíravější ze zaměstnanců americké banky Lehman Brothers se už dopoledne vydali do svých kanceláří a začali si balit věci do krabic. Poslední naděje pro banku, a potažmo i pro stabilitu globálního finančního světa, totiž padla. Definitivní slovo britské banky Barclays, zda odkoupí alespoň část potápějící se Lehman Brothers, znělo odmítavě.
Jaké byly skutečné důvody krize? Více zde >>>
O den později odstartoval bankrot 158 let staré americké banky a zároveň největší pád soukromé firmy všech dob burzovní apokalypsu a jeden z nejhorších poválečných ekonomických propadů. 
Světový akciový trh během šesti měsíců následujících po krachu banky propadl takřka o polovinu, a v březnu roku 2009 se octl nejníže od jara 2003, kdy na burzách vrcholila exploze technologické bubliny dot.com.
Obavy investorů se naplnily, banky odříznuté od jiných než vlastních peněz přestaly půjčovat firmám. Propad financování se tak se zpožděním odrazil v masivním ekonomickém propadu. Zatímco tak ještě v roce 2007 povyrostla světová ekonomika o 4,2 procenta, v roce 2009 o 1,7 procenta propadla.
Pád Lehman Brothers byl tehdy doposud nejviditelnějším důsledkem hypoteční, a potažmo finanční krize, která na Wall Street vlivem riskantních obchodů s deriváty doutnala už více než rok. „Po kolapsu Lehman Brothers se zastavil finanční systém. Zbytky důvěry, která v systému nahlodávaném postupujícími ztrátami ze špatných hypoték ještě koncem léta 2008 zůstala, se vypařily. Nikdo nechtěl půjčit nikomu, nikdo nikomu nevěřil. Ostatně ve světě, kde mohl zkrachovat Lehman Brothers, mohl zkrachovat každý,“ říká ekonom Consequ Martin Lobotka. 
Doposud ojedinělý úkaz pádu velké banky se začal šířit světem dominovým efektem. Cena peněz na mezibankovním trhu totiž vylétla raketově vzhůru a podezíravé banky si prakticky okamžitě přestaly mezi sebou půjčovat. Komu chyběly peníze, ten měl jednoduše smůlu. V tomto kómatu světové bankovnictví zůstalo ještě několik měsíců.
A problémů bank přibylo. Jen o několik dnů později než Lehman Brothers se zhroutila největší americká spořitelna Washington Mutual. Krize vzápětí dorazila do Evropy, když Velká Británie znárodnila hypoteční banku Bradford & Bingley, a postupně zaútočila na velká jména tehdejšího finančnictví, jako Fortis či Dexia. 
„Během následující dekády se zcela zásadně změnil přístup regulátorů vůči finančnímu sektoru, který je nyní podstatně širší a přísnější,“ říká ekonom J&T Banky Petr Sklenář s tím, že řada rizikových finančních nástrojů zůstala pro banky zapovězena. Do nové role se sami obsadili i centrální bankéři. „Do té doby nepředstavitelné aktivity centrálních bank typu kvantitativního uvolňování se staly standardní praktikou,“ dodává Sklenář. 
