Zpomalení inflace u konce? Růst cen potravin a bydlení překvapil analytiky i ekonomiku
Meziroční růst českých spotřebitelských cen po třech měsících zvolňování svého tempa v říjnu překvapivě zrychlil z 2,3 na 2,5 procenta. Analytický konsensus přitom očekával stagnaci meziroční inflace na 2,3 procenta, zatímco prognóza ČNB předpokládala její mírný pokles na 2,2 procenta. Hlavním důvodem tohoto překvapení však opět byly vysoce volatilní ceny potravin.
Zatímco v září působil vývoj cen potravin oproti odhadům na nižší meziroční inflaci, v říjnu tomu bylo naopak. Navzdory vysoké volatilitě z měsíce na měsíc, která může souviset s častými slevovými akcemi prodejců, doznaly ceny potravin a nealkoholických nápojů od února v průměru jen malých změn.
Faktory běžně ovlivňující ceny potravin nyní působí spíše ve směru zvolňování tlaků na jejich další růst. Týká se to nižších dopravních nákladů kvůli levnějším pohonným hmotám, meziročně silnějšího kurzu české koruny či příznivější zemědělské úrody. V souladu s tím v posledních měsících dochází k poklesu cen zemědělských výrobců.
Ty jsou podle posledních dat za září oproti letošnímu vrcholu z dubna nižší o 6,5 procenta. Ceny potravinářských výrobců a ty pro konečné spotřebitele zatím tento pokles nezohlednily a opět se tak rozšiřuje mezera mezi vývojem cen u zemědělců a zbytkem potravinářské vertikály. Při porovnání s průměrem předpandemického roku 2019 byly spotřebitelské a výrobní ceny potravin oproti těm zemědělským letos v září zhruba o deset procent vyšší. Energeticky náročnější potravinářská výroba by měla přitom těžit i z postupně se snižujících cen energií.
Služby opět vyvolávají vrásky
Přetrvávajícím problémem z hlediska vývoje inflace jsou primárně ceny služeb, a v rámci nich zejména rychle rostoucí náklady na bydlení. Imputované nájemné v důsledku rychle se zvyšujících cen nemovitostí roste meziročním tempem poblíž pěti procent. To sice kvůli vyšší srovnávací základně druhé poloviny loňského roku již dále nezrychluje, meziměsíční dynamika imputovaného nájemného ale zůstává výrazná. Obdobně také skutečně placené nájemné stále dosahuje meziročního růstu kolem šesti procent, ani v jeho případě však k akceleraci nedochází.
Poptávka po nemovitostech výrazně přesahující jejich nabídku v kontextu velmi slabé výstavby tlačí dlouhodobě jejich ceny směrem vzhůru. Na straně nabídky se situace podle všeho jen tak nezlepší, když počet vydaných stavebních povolení letos dosahuje rekordně nízkých úrovní, nejnižších od začátku sledování tohoto ukazatele v roce 2002. Vysoké ceny nemovitostí budou ale stále více působit jako regulátor na straně poptávky, a to kvůli významnému zhoršování dostupnosti vlastnického bydlení. Růst cen nemovitostí by se tak měl postupně dostávat více do souladu s vývojem příjmů domácností.
Inflace klesne, energie zlevní…
Rychlý růst cen služeb zůstává hlavním důvodem nadále zvýšené jádrové inflace. Ta se sice již od ledna loňského roku nachází v tolerančním pásmu centrální banky, stále ale setrvává nad jejím dvouprocentním cílem. V posledních třech měsících stagnovala na 2,8 procenta. Pokud bychom z jádrové inflace vyloučili imputované a skutečně placené nájemné, pohybovala by se jádrová inflace již od začátku roku poblíž dvouprocentního cíle. Zvýšený růst ve zbytku služeb totiž kompenzuje utlumená dynamika cen zboží.
Navzdory všem výše zmíněným problematickým aspektům vývoje české inflace očekáváme, že ta v příštím roce klesne pod dvouprocentní cíl. Kromě zlevňujících energií a pohonných hmot by významným faktorem mělo být plánované převedení plateb na obnovitelné zdroje energie z domácností na stát. Jádrová inflace ale zřejmě zůstane mírně nad cílem ČNB. V roce 2027 by se pak mohla od cíle opět více vzdálit a nad něj by se mohla vrátit i celková inflace, když případná fiskální expanze, kterou indikují prohlášení z tábora rodící se vládní koalice, by opět mohla přitopit pod kotel domácích inflačních tlaků. Dalšího snížení úrokových sazeb ČNB se tak pravděpodobně již nedočkáme.
