Deset let uplynulo od okamžiku, kdy americká vláda převzala kontrolu nad polostátními hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac. Důvodem byly ztráty obou ústavů. Vláda se tehdy zaručila za dluhy ústavů a zavázala se je podpořit kapitálem v objemu až 200 miliard dolarů (3,5 bilionu korun). Jednalo se o jeden z ústředních okamžiků prohlubující se finanční krize.
Podle OSN tehdy čelila světová ekonomika největšímu poklesu od velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Tak hluboce se do historie zapsala černá etapa světového finančnictví, s jejímiž důsledky se řada států do dnes neúspěšně potýká.
"Fannie Mae a Freddie Mac jsou tak velké a tak protkané do našeho finančního systému, že by kolaps některé z nich způsobil velkých chaos na finančních trzích doma i po celém světě," zdůvodňoval tehdy vládní opatření Henry Paulson, ministr financí.
Zmíněnému velkému chaosu ale tento krok nezabránil. Byl to totiž právě americký hypoteční trh, který zafungoval jako spouštěč krize. Konkrétně velké množství nesplácených hypoték, jež banky poskytovaly za vyšší úrokové sazby i klientům se špatnou úvěrovou minulostí.
Reakce na rozhodnutí znárodnit agentury se různily tehdy i dnes. „Je to šílené, naprostý nesmysl. Za jediný víkend víc než zdvojnásobili státní dluh kvůli hrstce podvodníků a nekompetentních lidí. Nejsem si úplně jist, proč bych měl já nebo někdo jiný za to platit,“ uvedl toho času přední americký investor Jim Rogers.
Agentury tehdy měly nebo garantovaly úvěry za pět bilionů dolarů. „Rozhodnutí vstoupit na trh a nenechat některé firmy padnout je dodnes kontroverzní. Můj názor ale je, že to byl správný krok, díky kterému navíc vláda vydělala. Skoupila firmy, které po restrukturalizaci dráž prodala,“ hodnotí s desetiletým odstupem Viktor Zeisel, hlavní ekonom Komerční banky.
Problémy amerického finančního sektoru se nicméně přelily i do ostatních ekonomik, a vedly tak k ekonomické krizi.
„I deset let po finanční krizi zůstává mnoho států předlužených, týká se to jižního křídla eurozóny. Německu se podařilo z problémů dostat, to tlačí svůj veřejný dluh pod šedesát procent obrovskou rychlostí. Zemím, jako je Itálie či Španělsko se ale stále nedaří dostat z krize, která se může z jiných důvodů a v menší míře opakovat,“ okomentoval Zeisel pro server E15.
Ačkoliv se podle něj současná globální ekonomická situace v mnohém podobá té před vypuknutím krize, například znovu se přehřívajícím trhem amerických akcií, proti tehdejšímu spouštěči – trhu s hypotékami – se prý ekonomiky dostatečně obrnily.
„Od krize se výrazně zpřísnila regulace finančních institucí, zvlášť u obchodů s deriváty, které někdejší krizi nastartovaly. Přenáší se to i na Česko. Banky si více hlídají, komu půjčují, navíc nemohou obchodovat na svůj účet,“ podotýká.
Podzim 2008 výrazně snížil právě i průmyslovou produkci Česka, podle Statistického úřadu o sedmnáct procent, přičemž hodnota nových zakázek klesla téměř o třetinu. „Česká národní banka byla ale velmi obezřetná už před vypuknutím krize a je i dnes. Zvyšuje úrokové sazby, snaží se brzdit ekonomiku a reagovat na nerovnováhy - to dělá možná až příliš intenzivně. Zvedá sazby ve chvíli, kdy není vůbec rozjetý kreditní cyklus. Také se poučila z toho, že nechce přehřátý hypoteční trh, který by způsobil problémy bankám. Ty nutí k obezřetnému chování,“ myslí si Zeisel.
I proto se prý krize způsobená stejnými spouštěči zřejmě nebude opakovat. Neznamená to ale, že současný svět nečelí obdobně nebezpečným hrozbám.
„Dnešními spouštěči finanční krize mohou být obchodní války. Mají potenciál zpomalit ekonomiky rozvíjejících se zemí, Čínu a celý její dodavatelský řetězec států. Potenciál akcelerovat novou krizi má ale i brexit. Pokud si Británie vyjedná špatné dohody s EU a zbytkem světa,“ uzavírá Zeisel.
