Robert Kareš: Pojištění nemocnic prudce zdražuje, lidé se snaží získat vysoká odškodnění

Doménou Pojišťovny VZP je zdravotní pojištění cizinců. Jak se vyvíjí tento trh?

V pojištění cizinců situace dobrá není. Pociťujeme, že vzhledem ke geopolitickým turbulencím není migrační politika Česka otevřená ve smyslu udělování nových víz. Potýkáme se také s problematickou konkurencí. Někteří jdou vyloženě na cenu, využívají segment klientů, kteří potřebují jen papír pro cizineckou policii. Nedělají si starosti s plněním. To je špatně.

Jaká je vaše strategie?

Velká poptávka mezi cizinci je po zdravotním pojištění s nadstandardním krytím, zejména ambasády na to slyší. Chtějí mít v pojistce zahrnutý nadstandardní pokoj, chtějí mít nárok na lepší lázeňskou péči, chtějí mít hrazené lepší materiály – bílé plomby, lepší náhrady kloubů. Uzavřeli jsme pojištění pro afghánské piloty, ruskou ambasádu, libyjskou a syrskou ambasádu. Díky těmto aktivitám se nám daří postupně růst i v tomto segmentu.

Kolik stojí soukromá pojistka na úrovni veřejného zdravotního pojištění?

Teoreticky by to mělo být ve výši průměrné platby do veřejného zdravotního pojištění, tedy kolem dvaceti tisíc korun ročně. Ovšem na rozdíl od veřejného pojištění přece jen máme limit plnění, a to tři nebo šest milionů korun, a tak se pojistka pohybuje kolem 15 tisíc korun. Nadstandardní pojistka pak činí zhruba 17 tisíc. Více platí starší lidé a ženy, kvůli vyššímu riziku.

Proč by nemohli být i někteří cizinci bez zaměstnání zahrnuti do všeobecného zdravotního pojištění?

Když o tom lidé z neziskovek mluví, držím se za hlavu. Čím více skupin tam budeme dávat, tím větší to bude zátěž. Systém to neutáhne.

Vždyť sem jezdí za prací, není mezi nimi tolik dětí a důchodců jako v české populaci.

Na druhé straně ale přicházejí ze zemí, kde je horší úroveň zdravotní péče. Porody cizinek jsou rizikovější. Zanedbávají preventivní péči. Strašně bych se bál zneužívání. Před několika lety řešila VZP podvody s fiktivními firmami, které naoko zaměstnávaly cizince, aby získali veřejné zdravotní pojištění. Připravili ji o stovky milionů korun na zdravotní péči. Ještě nedávno mi nikdo nevěřil, že kde se nastaví měkká bariéra, tam se cizinci nahrnou. S migrační krizí se to jasně potvrzuje. Česká republika platí minimální sociální dávky, a tak tu nikdo nebude. České zdravotnictví je ale pro pacienty nejlevnější a nejširší v celé Evropě. Jestli ho pro cizince otevřeme, oni si do něj cestu najdou.

Mělo by se otevřeně říct, že veřejné zdravotní pojištění není do budoucna ufinancovatelné bez zvyšování odvodů nebo plateb státu.

Jste připraveni na případné zavedení komerčního zdravotního pojištění nebo připojištění?

Sleduji to dvacet let. Dvacet let jezdím do zahraničí do zajišťoven a pořád se mě ptají, kdy se to u nás zlomí. Pořád nic. Není to jen otázka České republiky, ale i dalších postkomunistických zemí. Mělo by se otevřeně říct, že veřejné zdravotní pojištění není do budoucna ufinancovatelné bez soustavného zvyšování odvodů nebo plateb státu. U důchodového systému už politici říkají, že není udržitelný kvůli stárnutí populace. Zdravotnictví má stejný problém. Populace stárne, čím dál větší břemeno ponese čím dál menší podíl lidí.

Co pak dál?

Je možnost vytvořit určitý druhý pilíř. Ten se může chovat solidárně jako veřejné zdravotní pojištění, ale vnést do toho regulační prvek, třeba spoluúčast. Pak se na to mohou navázat daňové úlevy, zaměstnanecké výhody, vyloučit z toho sociálně slabé. Jiná možnost je jisté skupiny z veřejného systému úplně vyloučit a nechat je platit si jedině soukromé pojištění. To je ale diskutabilnější, protože se vytváří elitní klub. Na každý pád veškeré snahy zkrachovaly, politici to řešit nechtějí. To není dobře.

Kolik zdravotní péče by podle vás mohlo přejít do komerčního pojištění?

Česká asociace pojišťoven si dělala studii, podle které by deset až patnáct procent z veřejného systému mohlo jít do soukromého. Lidé by si chtěli zaplatit lepší podmínky a přístup k péči, ubytování, služby, jídlo a hlavně mít péči organizovanou. Je v tom jistá licoměrnost. Jsou tu lidé, kteří by si zaplatit chtěli, a byli by si ochotní zaplatit vysoké částky. Když si nemohou oficiálně připlatit, zaplatí si to neoficiálně, to je obecně známý fakt.

Za rok 2015 jste pojistili a spolupojistili 35 nemocnic. Proč jste se vrhli na tento byznys? Jiné pojišťovny ho naopak opustily.

Český trh ve zdravotním pojištění je rigidní a prostoru pro soukromé zdravotní pojištění tu moc není. Proto jsme hledali jiná odvětví. Existuje synergie mezi VZP ČR a zdravotnickými zařízeními, proto jsme se rozhodli začít s pojištěním nemocnic a ordinací. Nevyhýbáme se ani pojištění majetku velkých podniků, protože pojištění velkých nemocnic je velice rizikové. Zajistitelé trvají na tom, aby ze 70 procent bylo portfolio tvořeno jinými organizacemi, než jsou nemocnice.

Jak v tom letos pokračujete?

Pojištění velkých podniků u nás tvoří 51 milionů korun, z toho 30 procent nemocnice. Na rok 2016 plánujeme 80 milionů. Řekl bych, že v podílu na trhu pojištění nemocnic je Pojišťovna VZP už na třetím místě, u individuálních ordinací lékařů také. Pojišťujeme kolem 50 nových lékařů měsíčně. Pokud to tak půjde dál, do pěti let bychom mohli tento segment vést.

Nemocnice si stěžují, že pojistky jsou drahé a nevýhodné. Je zdražování pro vás příležitost?

Nedumpujeme ceny pojistek, to si nemůžeme dovolit. Nesmíme se dostat do jakékoli ztráty. Jsme dceřiná společnost veřejnoprávní organizace a ta nás nemůže sanovat, pokud bychom měli finanční potíže. Náš úspěch souvisí s tím, že ostatní pojišťovny se o tyto pojistky neperou a my jsme stále ochotni toto riziko podstupovat. U pojišťoven se zahraničním vlastníkem už tito vlastníci zvedají prst. Pojištění odpovědnosti nemocnic totiž nevychází. Nejen v USA, to je kapitola sama o sobě. Jsou to ale i Německo, Itálie, Francie, Nizozemsko, kde se s tímto pojištěním dostávají do technické ztráty.

Generální ředitel Pojišťovny VZP Robert Kareš|Michael Tomes, E15

U nás to zatím není tolik rizikové?

Začíná to být. Zásadní zlom byl, když se přijal nový občanský zákoník, který zvýšil odškodnění. Zlomový byl asi případ, kde za chyby při porodu a vážné postižení chlapce bylo přiznáno odškodnění 24 milionů korun. Dnes se odškodnění za velká poškození pohybují v rozmezí od 20 do 30 milionů korun.

Co to znamená?

Pak desítky lidí zkouší vytřískat z pojištěných nemocnic maximum. Je to od naprosto oprávněných nároků až po zcela vykonstruované kauzy. Netýká se to jen pojištění nemocnic, ale třeba i povinného ručení. Když někdo někoho nabourá cestou na intimní schůzku, jsou lidé schopni žádat náhradu újmy z absence orgasmu. Soudy to z velké části zamítají. Nepracují ale úplně rychle. A pojišťovny si musí i na tyto případy držet rezervu. To žene pojišťovny do technické ztráty. A to je také kámen úrazu mezi pojišťovnami a nemocnicemi. Pojišťovnám nezbývá než pojištění zdražovat, a to zdražování je markantní. Jestliže před lety platila pražská fakultní nemocnice ročně 400 tisíc za pojištění, dnes se dostává na částku 14 milionů ročně.

Padají návrhy, že by se pojistky nemocnic měly zastropovat a vůbec regulovat. Jak by na to pojišťovny reagovaly?

Když zastropují soukromý byznys, nikdo to nebude dělat. Ten problém má ale jiné řešení. Ministerstvo zdravotnictví by se jako zřizovatel velkého množství nemocnic mělo na to podívat. Existují třeba sdílené limity pojistného plnění. Nemocnice, které patří do jedné skupiny, mohou mít na pojištění sdílený limit. Vyjde je to levněji, protože se nepředpokládá, že by nastala škoda ve stejnou dobu u každé nemocnice ve skupině. Na Západě také zvyšují spoluúčasti, nemá asi smysl, aby se nemocnice pojišťovala i na škody ve výši 50 tisíc korun.

Liší se výpočet pojistného nemocnic podle toho, jaká mají oddělení?

Pojišťovna se kouká jednak na to, jak je nemocnice velká, jaké měla v minulosti škody, a pak na strukturu oddělení. Nejrizikovější je gynekologie a porodnictví, kde se žádá nejvyšší odškodnění, je to nejcitlivější.

Kdy získáte ostatní pojišťovací licence?

Žádáme u České národní banky licence na pojištění ekologických rizik, povinné ručení, pojištění cestovních kanceláří proti krachu a pojištění dopravců. Myslím, že je reálné, že je letos získáme. Pojišťovna VZP by se tím stala univerzální pojišťovnou neživotního pojištění. Tím bychom zhodnotili investici našeho akcionáře. Na začátku se hodnota pojišťovny mohla pohybovat kolem sta milionů korun. Dnes je odhad 600 milionů. Předepsané pojistné největších pojišťoven je v desítkách miliard. Naše ambice je přehoupnout se přes 500 milionů, to by se mohlo povést letos. A následně abychom se stali už ne menší nebo střední, ale jednou z větších pojišťoven. Můj cíl je dostat se nad 750 milionů předepsaného pojistného.