Finanční domy koncem září měly ve vládních dluhopisech nejnižší sumu od roku 2002.
Tuzemské banky koncem léta přišly o pověst vděčného investora do státního dluhu. Z majetku bank ubyly jen v září vládní dluhopisy za 180 miliard korun, tedy takřka polovina. Z každé půjčené stovky stát dlužil bankovním domům jen šestnáct korun, dokonce nejméně v historii. Banky přitom až do poloviny loňského roku držely podle dat ministerstva financí kolem čtyřiceti procent českého dluhu.
Stát totiž během září vrátil veškerý svůj krátkodobý dluh s několikaměsíční splatností, ale nové půjčky odložil až na říjen. V předvečer voleb tak mohl vykázat pokles státního dluhu na šestileté minimum. Krátkodobý dluh přitom ale v bankách patří k tradičním formám uložení volných peněz a tuzemské finanční domy během letošního roku držely do roka splatné dluhopisy i za více než 150 miliard.
„Během třetího čtvrtletí došlo ke splacení všech státních pokladničních poukázek, které byly v oběhu,“ uvádí říjnová čtvrtletní zpráva o řízení státního dluhu publikovaná jen den před podzimními parlamentními volbami.
„S tím, jak během měsíce docházelo ke splatnosti státních pokladničních poukázek a zároveň stát omezil vydávání nových, nastalo výrazné snížení podílu bank na vlastnictví českého dluhu. Teoreticky se tak bankám otevřelo více prostoru pro financování firem a domácností,“ uvádí ekonom společnosti Moody’s Analytics Tomáš Holinka.
Domácí banky měly koncem září ve státním dluhu 219 miliard korun, nejméně peněz za posledních patnáct let. Stále silnější skupinou věřitelů státu se namísto bank stali zahraniční investoři. Koncem září se podíl domácího dluhu drženého ze zahraničních věřitelských adres poprvé v historii přehoupl přes polovinu. „Rizikem je, že se část zahraničních investorů rozhodne z českého trhu odejít v době nějaké ekonomické či finanční krize,“ uvádí ekonom Komerční banky Marek Dřímal.
Stát letos vydal krátkodobý dluh za více než 350 miliard korun, tedy šestkrát tolik co v loňském roce. Motivací byl především záporný roční úrok až dvě procenta, který byli zahraniční investoři ochotni státu platit výměnou za naději na zhodnocení svých peněz díky posilující koruně.
