Kdo v Praze hýčká hotelové hosty? Ředitelka, designér, barman a kuchař, kteří dělají z noclehu zážitek
I když si host volí hotel většinou dávno před tím, než fyzicky vstoupí do recepce, péče o něj nekončí. Do kolika minut by měl dostat v baru na stůl drink? Co dělat, když si usmyslí, že chce pizzu, kterou ale hotel nenabízí? A proč je lepší obklopit ho živým uměním než reprodukcemi?
Barbara Göttling, generální manažerka hotelu
Hotel: Mandarin Oriental Prague
V čele pražského hotelu Mandarin Oriental stojí rodilá Rakušanka Barbara Göttling už několik měsíců. Energická šéfka luxusního hotelu, který se nachází v někdejším klášteře na Malé Straně, mluví téměř dokonalou češtinou s moravským přízvukem. Sama se narodila ve Vídni, ale její matka je Češka a otec Polák, a tak ovládá nejen oba slovanské jazyky, ale rozumí i místní mentalitě. „Praha je krásné město a je škoda, že lidé nevědí, kolik je tu kultury, hudby, módy, gastronomie. To je úkol nás všech, abychom to změnili,“ říká manažerka.
Práce ji do české metropole přivedla právě z Vídně, kde vedla luxusní hotel Park Hyatt. Po více než deseti letech v řetězci Hyatt chtěla podle svých slov zkusit něco nového. Skupina Mandarin Oriental je podstatně menší, má dnes po světě kolem čtyřiceti hotelů. „Do pěti až deseti let jich ale chceme mít sto, takže nás čeká hodně práce,“ přibližuje ambiciózní plány řetězce Barbara Göttling.
Pro pražský hotel má sama mnoho plánů, hodlá například otevřít nový vchod do restaurace, aby návštěvníci nemuseli procházet hotelovým lobby, a tím přilákat i místní. Chce také víc spolupracovat se zdejšími podnikateli, chystá třeba otevření prodejny českých šperků nebo zapojení české kosmetiky ve wellnessu. Do budoucna čeká pražský Mandarin Oriental důkladná renovace pokojů. Konkurence nových hotelů, které se v posledních letech v hlavním městě otevírají, se nebojí. „Každý nový hotel přiláká nové hosty, dělá to městu reklamu a z toho těžíme nakonec všichni.“
Leon Jakimič, zakladatel sklárny Lasvit
Hotel: Fairmont Golden Prague
Pro severočeskou sklárnu Lasvit jde o historicky největší zakázku v Česku. Právě dokončovaná rekonstrukce někdejšího hotelu InterContinental v ulici Pařížská hned u Vltavy ponese nejen nové jméno Fairmont Golden Prague, ale kromě zrestaurované původní umělecké výzdoby také artefakty od Lasvitu. Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera, kteří hotel před lety koupili, prostředky nešetřili a od české sklárny si nechali vyrobit do všech pokojů posuvné skleněné stěny, jež oddělují ložnice od koupelen. „Je to jeden z mála hotelů na světě, kde jsou ve všech pokojích originální umělecká díla,“ upozorňuje zakladatel Lasvitu Leon Jakimič. Designérka Wanda Valihrachová vyrobila na míru obří osmimetrovou stěnu do wellness zóny. Lasvit jedná s majiteli hotelu o dalším díle, tentokrát od výtvarníka Maxima Velčovského.
Hotely přitom nejsou pro Lasvit obvyklým klientem, nejčastěji sklárna dodává díla do soukromých rezidencí nebo kancelářských budov. „Do umění v hotelu většinou investují ti, kteří ho mají jako takový svůj legacy projekt, něco po sobě chtějí zanechat. To je příklad majitele hotelu Langham v Hongkongu, který je sběratel umění, nebo Miroslava Voštiara, jehož pražský hotel Aria je plný umění,“ říká Jakimič. Většina hotelů však podle něj na artefaktech šetří a zdobí prostory převážně reprodukcemi. „Zrakový vjem je přitom jeden z nejdůležitějších. Vhodné umění, výzdoba a osvětlení působí na hosty podvědomě příjemně a rádi se pak budou do hotelu vracet.“
Jan Šebek, hotelový bar manažer a zakladatel Minus One
Hotel: W Prague Hotel
Někdejší Grand Hotel Evropa se nedávno po náročné rekonstrukci nově otevřel pod značkou W Prague, jež patří do hotelové sítě Marriott. Lví podíl na podobě nového hotelu má i světoznámý barman Jan Šebek, který dostal na starosti barovou identitu podniku. Šebek přišel z populárního Becher’s Baru v karlovarském Grandhotelu Pupp, aby v Praze ve W Prague otevřel nový koktejlový bar Minus One. Letos v létě ještě chystá otevření střešního baru, který nabídne unikátní pohled na Václavské náměstí a celé centrum metropole.
Minus One se skládá ze dvou hlavních barů a dvou soukromých salonků. Bar zvaný Occulto je inspirován estetikou Alfonse Muchy a je určen k ochutnávání speciálních koktejlů, které jsou servírované v unikátním skle. Jeden z drinků se například podává v designové sklenici od české sklárny Lasvit, jež má hodnotu čtyři tisíce korun. Trendem v koktejlovém byznysu je podle Šebka kromě kvalitního skla a dokonalého ledu i perfektní servis. „Máme pevné pravidlo, že koktejl musí k zákazníkovi na stůl dorazit do pěti minut po objednání. A je jedno, jestli je to stůl o dvou, nebo osmi hostech.“
Podle něj odzvonilo přezdobeným drinkům, trendem je neplýtvat. Druhý koktejlový prostor Poppy je více uvolněný, hravější, na menu jsou klasické drinky v moderním pojetí za příznivější cenu. „Snažíme se cílit i na lokální zákazníky, nejen na hotelové hosty. Proto máme vchod také přímo z Václavského náměstí, aby návštěvníci nemuseli přes hotelové lobby. A funguje to,“ pochvaluje si Šebek.
Libor Kristofčak, šéfkuchař restaurace ZEM
Hotel: Andaz Prague
Na pražském Senovážném náměstí se podává tradiční česká kuchyně v netradiční podobě. Namísto kachny s knedlíky a zelím vám naservírují trhané kachní maso v buchtě se zelím, nakládanými švestkami, gelem z červeného zelí a kachními škvarky. A krupicová kaše? Tu dostanete naslano s korálovcem, houbovým kakaem a celerem. „Čerpám z tradičních českých receptur, ale používám při tom moderní techniky vaření,“ popisuje svůj přístup Libor Kristofčak, šéfkuchař restaurace ZEM. Podnik v přízemí hotelu Andaz má ještě jednu zvláštnost, kromě českých jídel je tu v nabídce i japonská kuchyně izakaya. Vzdálené gastronomické světy spojuje jedno: pivo. Kristofčak tu se svým týmem vaří tradiční jídla, která si Japonci dávají po dlouhém dni v práci v hospodě u piva.
Restaurace má vchod přímo z ulice, čímž se snaží podle gastromanažera hotelu Martina Smejkala nalákat i běžné obyvatele a návštěvníky Prahy. „Zhruba třicet procent strávníků jsou hosté z našeho hotelu, zbytek jsou lidé zvenku,“ říká Smejkal. Provozování restaurace se však musí přizpůsobit požadavkům hotelu. Například když host nechce avantgardní českou kuchyni, ale burger. Kvůli tomu zřídil Andaz hned vedle restaurace kavárnu, kde si lze podobné pokrmy v rámci barového menu objednat. Kristofčak to nicméně bere sportovně, takový je zkrátka úděl všech hotelů. Šéfkuchař má i tak spoustu prostoru realizovat se ve své kuchyni. „Na jaro chystáme zabijačkové menu. Plánujeme třeba větrník s jelitem a nakládaným zelím nebo naši vlastní tlačenku.“
