Květinová horečka, která zlomila trh. Jak tulipány rozpoutaly první spekulační bublinu dějin
Tulipánové cibulky prodávané za cenu amsterdamského domu, zoufalci vrhající se po krachu do kanálu a finanční panika, která ochromila celou zemi. Tak vypadá legendární příběh první spekulační bubliny v historii, který v Nizozemsku údajně přerost ve finanční krizi. Skutečnost byla ale mnohem méně dramatická – a o to zajímavější.
Nizozemí 17. století bylo na vrcholu své moci. Patřilo k nejbohatším zemím světa, mělo rozvinutý obchod, bankovnictví i koloniální impérium. Právě zde vznikl první akciový trh a obchod s finančními deriváty. V takovém prostředí se nová móda šířila rychle – a nic nebylo módnější než exotický tulipán.
Květina přivezená z Osmanské říše se brzy stala symbolem společenského postavení. Zvlášť ceněné byly vzácné „rozlomené“ odrůdy s mramorovanými barvami. V bohatých čtvrtích Amsterdamu se z pěstování tulipánů stala záležitost prestiže i investice – podobně, jako dnes někdo kupuje umění nebo luxusní hodinky.
Jak vznikl první spekulační trh
Zásadní zlom přišel ve 30. letech 17. století, kdy se s tulipány začalo obchodovat formou budoucích kontraktů. Kupující i prodávající se domlouvali, že cibulky změní majitele až po sklizni, podobně jako dnešní futures. Fyzicky se tak neprodávalo téměř nic – šlo o čistě papírové transakce.
Ceny vzácných odrůd začaly růst. U některých tulipánů se mluvilo o částkách přesahujících roční plat řemeslníka, v případě extrémních odrůd i o hodnotě menšího domu. Na trh vstoupili spekulanti z Francie, a ačkoli tehdejší zákony podobné obchody formálně zakazovaly, mimo burzu se s nimi obchodovalo ve velkém.
Bublina praská – a mýtus vzniká
V zimě roku 1637 se trh zhroutil. Na aukci v městě Haarlem se jednoduše neobjevili kupci. Tulipány ztratily hodnotu, část smluv nebyla nikdy vypořádána a mnozí investoři přišli o peníze. Skutečné škody však byly omezené. Jak upozorňuje historička Anne Goldgarová, v dobových záznamech se našlo jen 37 lidí, kteří za tulipány zaplatili víc než 400 guldenů – tedy zhruba roční plat tehdejšího řemeslníka. O masových bankrotech nebo zoufalství celé společnosti nemůže být řeč.
Za legendu o šílené mánii vděčíme hlavně skotskému novináři Charlesi Mackayovi, který o dvě století později vydal knihu Memoirs of Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds. Z tulipánové epizody udělal moralistní příběh o lidské hlouposti – a ten se zapsal do dějin. Faktem ale je, že nizozemská ekonomika fungovala dál a žádná systémová krize nenastala.
Racionální šílenství
Podle ekonoma Petera Garbera z Deutsche Bank nebylo chování tehdejších Nizozemců vůbec iracionální. Trh s tulipány byl úzký, omezený na malou skupinu sběratelů a investorů. Ti, kdo přicházeli o peníze, často riskovali vědomě – podobně jako dnešní obchodníci s rizikovými aktivy. Earl Thompson zase upozornil, že právní úprava tehdy umožňovala od smlouvy odstoupit za směšně malý poplatek. Největší riziko tak nesli prodejci, nikoli kupující.
Tulipánová mánie ukazuje, že spekulativní bubliny nejsou jen ekonomickým jevem, ale i kulturním. Je to příběh o touze vlastnit symbol, o strachu z propásnutí příležitosti i o síle vyprávění, které může být silnější než fakta. Stejně jako kdysi tulipány mohou být dnešní kryptoměny, meme akcie nebo luxusní sběratelské předměty zrcadlem společenských hodnot víc než ekonomickým fenoménem.
