Diskrétnost a klid. To je největší luxus dneška, říká obchodní ředitel hotelu Mandarin Oriental, Prague

Mandarin Oriental je v Praze už téměř dvacet let. Za tu dobu se hodně změnilo. Jak vnímáte současnou kondici pražského hotelového trhu?

Praze se v poslední době daří relativně dobře. V meziročním srovnání vidíme mírný nárůst obsazenosti i průměrné ceny za pokoj. Nicméně podle Costar reportu, mezinárodní analytické zprávy o výkonnosti hotelového trhu, která srovnává patnáct evropských metropolí, se Praha stále drží zhruba na devátém až desátém místě. Tedy v dolní polovině evropské patnáctky. Má tak stále rezervy v obsazenosti, cenách, a tedy i ve výnosech ve srovnání s městy jako Vídeň, Amsterdam, Paříž nebo Londýn. A to je škoda, protože potenciál má naše metropole obrovský, ať už jde o polohu, historickou hodnotu, nebo rostoucí kvalitu služeb.

Co by se mělo změnit, aby se Praha posunula v žebříčku výš?

V první řadě bychom měli být odvážnější a sebevědomější. Praha si zaslouží, aby byla jako destinace vnímána obdobně jako Vídeň, Amsterdam nebo Milán. Není důvod, aby byla brána jako levnější alternativa. Samozřejmě nemluvím jen o celkovém dojmu, ale i o reálných cenách hotelů. V metropolích západní Evropy jsou ceny ubytování v luxusním segmentu často násobně vyšší – rozdíly jsou ve stovkách eur za noc. To jasně ukazuje, že Praha má stále poměrně velký prostor pro růst. Přitom kvalitou služeb i úrovní hotelů se západní Evropě vyrovná. Hosté, kteří sem přijíždějí, očekávají kvalitu a jsou ochotni za ni zaplatit.

Není ale riziko, že by vyšší ceny mohly odradit návštěvníky a snížit obsazenost?

Obsazenost od začátku roku je kolem 75 procent, což je o zhruba jeden pro­centní bod víc než loni. Samotná její výše tedy není problém, spíš její výrazná sezonnost. V hlavních měsících – jaro, léto a období kolem Vánoc – je Praha prakticky plná, ale mimo tyto měsíce je prostor značný. Klíčem je tak najít způsob, jak přilákat hosty i mimo hlavní sezonu. To může být prostřednictvím významných kulturních, sportovních nebo kongresových akcí. Potřebujeme důvod, proč by si návštěvník vybral Prahu třeba v lednu.

Což si teď nevybere?

Praha je pro zahraniční turisty určitě zajímavá, ale když se podíváme na důležité zdrojové trhy, odkud k nám jezdí bonitní klientela, třeba na Severní nebo Jižní Ameriku, pořád tam platí určitá hierarchie. Nedávno jsem byl pracovně v Brazílii a mluvil jsem tam s několika stovkami agentů. A ten feedback byl dost podobný: jejich klienti Evropu milují, ale když už se vydají na tak dlouhou cestu, chtějí nejdřív vidět ta nejznámější města. Takže na prvních místech jsou Paříž, Řím nebo Londýn. V létě pak většina z nich míří k moři: do Itálie, Francie nebo Španělska. To jsou dlouhodobě nejvytíženější destinace. Až pak přicházejí na řadu městské lokality, jako je Praha. Tu samozřejmě znají, vnímají ji jako krásné město, ale v tom pomyslném žebříčku priorit je pořád o něco níž. Navíc dnes lidé hodně sledují trendy a chtějí jet tam, kam se právě jezdí, co je v kurzu. A v tomhle směru musíme na Praze trochu zapracovat. Potřebujeme vytvořit ten pocit, že Praha je místo, které zrovna teď frčí.

Mluvíte o propagaci. Co nám v ní podle vás nejvíc chybí?

Financování a dlouhodobá strategie. Třeba Švýcarsko nebo Japonsko do ní investují obrovské prostředky a dělají to s jasnou vizí. Když se bavím s partnery z Jižní Ameriky, spontánně zmiňují Švýcarsko jako destinaci, o které se mluví, která má příběh. Praha by potřebovala něco podobného. Kampaň, která by nejen lákala nové turisty, ale i kultivovala vnímání města jako elegantní, kulturní a moderní metropole. V současnosti se příliš spoléháme na to, že Praha se prodává sama. To už dávno neplatí. Konkurence evropských měst je obrovská a ta, která do marketingu investují, mají náskok.

Co by tedy mohlo Prahu více prodávat?

Praha má kulturní dědictví, které by jí mohla závidět většina měst v Evropě. Jenže ho neumíme správně využít. Naším cílem by nemělo být, aby lidé přijeli jen jednou, nýbrž aby se do Prahy vraceli, a k tomu nestačí mít jen památky, je potřeba mít i nabídku, která je zaujme při opakovaných návštěvách. Festivaly jako Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Designblok mají světovou úroveň, ale v zahraničí o nich skoro nikdo neví. Často stále chybějí jednoduché věci, například dostatek informací v angličtině, třeba u divadel je určitým handicapem, že přes 90 procent repertoáru je v češtině. Ale chybí také efektivnější spolupráce s cestovními agenturami.

V jakém ohledu?

Aby inspirovaly své klienty a lákaly je třeba na některou ze zmiňovaných akcí. Máme také řadu zajímavých galerií a muzeí, některá tradiční, jiná nově vznikající, která ale často nejsou dostatečně známá ani mezi samotnými návštěvníky, ani mezi zahraničními agenturami, které pro turisty programy připravují. Dalším velkým tématem je i podpora filmových projektů, natáčení filmů, seriálů či reklam. Otázkou je, zda jsou u nás pobídky, zejména daňové, dostatečně konkurenceschopné například ve srovnání s Budapeští nebo Bukureští, kde se rovněž hodně natáčí. A pak samozřejmě jde o dostupnost a letecká spojení.

Že potřebují výrazně posílit?

Z hlediska byznysové turistiky jsou pro nás zásadní trhy jako Severní Amerika a Velká Británie, ale stále více roste i význam Asie. Je tedy důležité, abychom měli dostatek přímých či pohodlných spojení, zejména pro bonitnější klientelu, která obvykle nelétá s nízkonákladovými společnostmi a preferuje zavedené aerolinky. V případě Severní Ameriky, která je nejvýznamnějším zdrojovým trhem pro pražské hotely vyšších kategorií, tedy čtyři a pět hvězd, máme momentálně jediné přímé spojení, a to s New Yorkem a pouze sezonní. V příštím roce se sice plánuje druhé spojení, s Filadelfií přes American Airlines, ale i to bude sezonní. Takže by bylo vhodné usilovat i o přímé linky z dalších amerických destinací. Letecké spojení obecně totiž hraje významnou roli i při výběru destinace pro konference či incentivní skupiny, které se rozhodují, kam svůj program umístí.

O tom, že by měla kongresová turistika posílit, se mluví už dlouho. Zlepšuje se situace?

A jak je to s incentivním turismem, tedy s cestováním za odměnu, pořádaným firmami pro zaměstnance, partnery nebo pro klienty? Konferenční a incentivní turismus je pro Prahu mimořádně důležitý, protože právě ten pomáhá vyrovnávat sezonní výkyvy. Máme kvalitní zázemí: Kongresové centrum, O2 universum, desítky menších konferenčních prostor. Co nám ale stále chybí, je oprav­du velká a dostatečně reprezentativní výstavní hala, jež by umožnila pořádat akce mezinárodního formátu. To je důvod, proč nás v tomto ohledu před­bíhá třeba Frankfurt, Vídeň či Barcelona. Přitom právě tyto akce a je­jich klientela přinášejí do města stabilní příjmy, účastníci konferencí často utrácejí výrazně víc než běžní turisté, navíc se často vracejí i soukromě.

V posledních letech sílí konkurence Polska. Mělo by si vzít Česko příklad?

Polsko je velmi dynamické. Varšava, Krakov nebo Gdaňsk jdou dopředu, staví nové hotely, investují do infrastruktury, letišť i rychlodrah. Je to inspirativní. Na druhou stranu Praha má pořád silnější kouzlo. Je kompaktní, bezpečná, má výjimečnou atmosféru. Vnímám, že i český trh se začíná profilovat víc prémiově. Roste počet hostů, kteří si vybírají kvalitu, hledají autenticitu, osobní přístup. To je trend, který se promítá i do gastronomie. Přibývají kvalitní restaurace, roste úroveň služeb. Praha má našlápnuto správným směrem, jen potřebuje důslednost a jednotnou vizi.

Jak může k tomu, aby se hosté vraceli do metropole, přispět Mandarin Oriental? Čím je specifický?

Mandarin Oriental je synonymem pro diskrétní, tichý luxus. Po světě máme momentálně 43 hotelů, všechny v nejlepších lokalitách. Pražský přitom byl jedním z prvních, které značka otevřela v Evropě. Sídlí v areálu bývalého kláštera ze 14.  století na Malé Straně a už samotná budova má jedinečnou atmosféru, kombinuje historii a současný design. Například naše lázně se nacházejí v bývalé renesanční kapli. Při rekonstrukci jsme odkryli gotické základy i původní fresky, které jsme ponechali viditelné. Je to místo s duší, kde se historie doslova dotýká současnosti. Naši hosté tady oceňují klid a soukromí, a přitom jsou pár kroků od Karlova mostu. Často se říká, že když nechcete být vidět, přijdete k nám. Diskrétnost a osobní přístup jsou pro nás zásadní. Proto si nás kromě turistů a byznysové klientely při své návštěvě Prahy vybírají i známé osobnosti ze světa sportu a kultury.

Zmínil jste, že i gastronomie bývá pro turisty nedílnou součástí zážitku. Menu vaší restaurace ale působí překvapivě: česky, a přitom jinak. Telecí tatarský biftek se zmrzlinou z hořčice, hovězí svíčková se smrži nebo krupicová kaše s churros. Jaký význam má kuchyně ve vašem pojetí zážitku?

Obrovskou. Loni jsme otevřeli novou restauraci Monastiq, která nabízí moderní pojetí české kuchyně. Vycházíme z tradičních receptů, ale servírujeme je v lehčí, elegantní formě. Zahraniční hosté oceňují autenticitu, česká klientela zase to, že může objevit klasiku v moderním pojetí. Naše restaurace i lázně jsou otevřené veřejnosti, nejsou jen pro hotelové hosty a máme stabilní českou klientelu, která se pravidelně vrací. Toho si velmi vážíme, protože věrnost domácích hostů je pro nás stěžejní.

Blíží se Vánoce, jedno z nejsilnějších období. Co jste na svátky připravili?

Praha se pravidelně umisťuje v žebříčcích nejkrásnějších vánočních destinací světa. V hotelu na to reagujeme výzdobou a opět spolupracujeme s místními českými umělci, kteří nám pomáhají vytvořit jedinečnou vánoční atmosféru. Její součástí je i třímetrový papírový strom od Olgy Šípkové v lobby, který kombinuje estetiku s ekologickým přístupem. Ať už jde o vánoční menu nebo silvestrovský večer s živou hudbou, snažíme se, aby hosté cítili, že jsou součástí výjimečného okamžiku, ať už přijedou z druhého konce světa, nebo jen z druhého břehu Vltavy.

Jaké má značka plány do budoucna? A týkají se také Prahy?

Značka Mandarin Oriental má opravdu dlouhou tradici, v té podobě, jak ji známe dnes, vznikla v osmdesátých letech minulého století, kdy se spojily dva ikonické hotely, Mandarin v Hongkongu a Oriental v Bangkoku. Aktuálně prochází poměrně výraznou expanzí, hlavně v Evropě. Letos například převzala dva zajímavé hotely, Lutetia Palace v Paříži a Conservatorium v Amsterdamu, a nedávno otevřela nový Mandarin Oriental ve Vídni. To je pro nás z pohledu Prahy docela strategické, protože spousta hostů ze zámoří chce během cesty po Evropě navštívit právě středoevropský trojúhelník Prahu, Vídeň a Budapešť. Mimochodem v maďarské metropoli se Mandarin Oriental otevře v roce 2027.