Mezitím se však Pleas výrazně ztenčil. Řada zaměstnanců dostala výpověď, prodělávající závody podnik uzavřel. Nyní má problémy zcela opačné. „Jedeme na více než sto procent, kapacita nám naopak chybí,“ říká předseda představenstva Pleasu Johannes Molzberger.
E15: Pleas letos slaví kulaté výročí své existence. Má po problémech minulých let k oslavám důvod?
Do skupiny Schiesser patří Pleas od roku 1994. Z hlediska tržeb byla dobou největší slávy první polovina minulé dekády. Pak však přišel propad trhu, hodně výroby se přesouvalo do Asie. K tomu si Schiesser navařil hodně vlastních problémů. Měli jsme například velké potíže s novým informačním systémem, které přispěly k propadu tržeb o polovinu. V roce 2009 dokonce naší sesterské firmě ve Švýcarsku chyběla likvidita natolik, že musela vyhlásit insolvenci. To pro nás byla skutečně velmi obtížná doba.
E15: Jak se to projevilo v Pleasu?
Pleas v insolvenci nikdy nebyl. Vždy jsme všechny faktury platili včas. Po nástupu insolvenčního správce v Německu se i naše společnost opět dostala k likviditě a mohli jsme tak znovu začít normálně fungovat. Mluvím o tom všem proto, že taková událost je v historii firmy velmi důležitá. Stát na okraji a nevědět, zda vůbec přežijeme do zítřka. Ale společně jsme to zvládli a od roku 2009 neustále rosteme. V tržbách jsme se znovu dostali přes jednu miliardu korun. A co je ještě důležitější, jsme tak ziskoví, jak jsme dosud nikdy nebyli. V rámci koncernu Delta Galil dnes Pleas patří k nejziskovějším firmám.
E15: Museli jste však i tvrdě škrtat?
Pleas musel začít některé závody zavírat už v roce 2008. Obchodní část Schiesseru se tehdy zhroutila, protože nový informační systém nebyl schopen vydávat zboží odběratelům. Hodně zákazníků šlo potom jinam. A to se pochopitelně dotklo i České republiky. V těchto letech jsme snížili počet zaměstnanců zhruba na polovinu. Ale jiná alternativa nebyla. Kdybychom to neudělali, Pleas by asi nepřežil. Zavřená část podniku spotřebovala měsíčně na mzdových nákladech kolem 20 milionů korun. Když to vynásobíte dvanácti, zjistíte, že bez přísunu nových zakázek nejste schopni přežít ani jeden rok.
E15: Je dnes budoucnost výroby v Havlíčkově Brodě a Polné zajištěná?
Ano, je zajištěná. Až do začátku minulého roku jsme kvůli probíhajícímu insolvenčnímu řízení Schiesseru v Německu nemohli investovat. Podle německého insolvenčního práva se totiž smí utrácet jen peníze nutné pro běžný provoz. Od té doby jsme ale v Pleasu do strojů a dalších zařízení investovali kolem 75 milionů korun.
E15: Do čeho investujete?
Koupili jsme například čtyři nové barvicí stroje celkem za 25 milionů korun. Díky nim ušetříme dvě třetiny vody, chemie a elektřiny. Koupili jsme také tucet nových pletárenských strojů, které nám umožňují pružněji reagovat na poptávku po nových výrobcích. Dalšího půl milionu korun jsme investovali do střihárny. Nyní máme před sebou ještě velký projekt, v němž chceme nahradit staré vytápění novým zařízením, které umožní rekuperaci tepla z odpadní vody ve výrobě. Tímto teplem budeme zpětně ohřívat vodu, kterou ve výrobě potřebujeme. To je projekt za dalších 20 milionů korun. Investice do ekologických technologií chápeme jako investici do snižování nákladů.
E15: Máte na investice od Delty Galil, nového majitele Schiesseru, nějaké limity?
Žádná omezení nemáme. Investiční rozpočet musíme samozřejmě zdůvodnit, ale celkově nás Delta Galil ve snaze o větší flexibilitu a snižování nákladů podporuje. Kdyby mateřská firma nevnímala Pleas jako dlouhodobě perspektivní podnik, investice by neumožnila.
Máme v současné době paradoxně problémy najít na trhu kvalifikovaný personál
E15: Patří k jisté budoucnosti obou vašich českých továren také zajištění současné úrovně zaměstnanosti pro více než sedm stovek pracovníků Pleasu?
Máme v současné době paradoxně problémy najít na trhu kvalifikovaný personál. Máme nové stroje, náročnou techniku, kterou mohou obsluhovat jen zaměstnanci s příslušnou kvalifikací. Nebudeme asi zaměstnanecké řady rozšiřovat ve velkém měřítku, ale k drobnějším změnám dochází. Nyní zaměstnáváme kolem 750 lidí a víc než tisíc nás asi rychle nebude. Naším cílem je dosahovat růstu tržeb přibližně se stejným počtem pracovníků. Tím automaticky redukujeme kusové náklady.
E15: Nepočítáte v investičních plánech například s výstavbou zcela nového provozu na zelené louce?
Spíše ne. Jestli budeme do něčeho investovat – ale nebude to v příštím roce –, bude to například do barevny.
E15: Projevují se už nějaké synergie s Deltou Galil?
Ročně kupujeme kolem 1600 tun příze, takže si s Deltou Galil vyměňujeme například údaje o tom, kolik se platí dodavatelům, jaké jsou ceny jinde v Evropě. Když Delta Galil přijde s nějakým novým produktem, ptají se nás, jestli jsme schopní ho uvést na trh. Praktickým aktuálním příkladem je nová opravárenská metoda řešící problém s dlouho nošeným bavlněným spodním prádlem, které po čase začne žmolkovat. Když se zapřádá příze, vznikají tam malé konečky, které nejsou zpočátku vidět, ale praním a oděrem se rozvolňují a povrch je čím dál neklidnější. Delta nyní vyvinula metodu, která dokáže tento efekt minimalizovat. Na jaře Schiesser v této oblasti připravuje rozjezd nové kampaně. To je typický příklad toho, jak profitujeme ze zkušeností naší matky.
E15: Kolem 90 procent produkce vyvážíte. Zůstane tento poměr zachovaný i do budoucna?
Na export jde většinou to, co vyrábíme přímo pro Schiesser. Snažíme se ale samozřejmě rozvíjet také vlastní linii přímo pod značkou Pleas. Věřím, že získáme nové zákazníky jak v českém maloobchodu, tak velkoobchodníky, protože už začínáme být konkurenceschopní i ve vztahu k Asii.
E15: Je vůbec možné konkurovat asijské výrobě cenou?
Na čínské zboží je tu určité clo, takže už o to jsme lacinější. Jsou tu pak náklady na dopravu, rozhodující jsou také dodací lhůty. Z Asie se vše přepravuje po moři. Když si tam nyní něco objednáte, budete mít zboží nejdříve za pět měsíců. My jsme schopni ho dodat do třech měsíců.
E15: Pokud však máte proti Asii takové výhody, není váš podíl na českém trhu stále malý?
Jde pochopitelně o cenu. Když počítám, kolik si průměrný český obyvatel u nás může za průměrný plat koupit výrobků a kolik toho můžou nakoupit lidé v Německu, samozřejmě vidíme, že jsme pro český trh stále relativně drazí. Pomalu se nám sice daří zvyšovat tržby i na domácím trhu, kvůli cenám ale tento proces stále naráží na určité hranice.
E15: V Česku šijete své značky Schiesser a Pleas. Vyrábíte i pro nějaké další značky?
Momentálně jde většinou jen o tyto dvě značky. Jednáme samozřejmě s případnými dalšími odběrateli, dokud ale není podepsaná smlouva, neplatí nic. Diskutujeme například s několika řetězci z Německa, ale zatím od nich nemáme konkrétní zakázky. V minulosti jsme měli velkého nizozemského zákazníka, s ním jsme však ukončili spolupráci, protože jsme už na jeho zakázkách nevydělávali. Nyní jsme dobře vytížení a nemusíme se tak hnát do obchodů, ze kterých nic nemáme.
E15: Jak je nyní Pleas vytížen?
Jedeme na více než sto procent, kapacity nám naopak chybějí. Nahrazujeme si to směnami o sobotách, děláme přesčasy. Abychom pokryli poptávku, necháváme si šít také od partnerů v Makedonii a Albánii.
E15: Už jste zmínil, že Pleas patří mezi nejziskovější firmy skupiny Delta Galil. Jak se to dělá?
Příčiny jsou právě v zavření nerentabilních závodů v roce 2009. Každý v Pleasu tehdy věděl, že když chceme přežít, musíme bojovat. K tomu se připojily nové investice do výroby a v kombinaci s dobrým vytížením to vytváří vysokou profitabilitu. Kdyby bylo naše vytížení jen o deset procent nižší, náš výsledek by spadl na polovinu. Náklady kalkulujeme na určitou úroveň produkce. Pro letošní rok očekáváme tržby asi o deset procent vyšší, než jsme plánovali. Fixní náklady jsme přitom měli pokryté už původním plánem.
E15: Takže zaměstnanci mohou očekávat zvýšení mezd?
V minulých letech jsme mzdy vždy zvyšovali. Nebyl to však vysoký růst, protože pro nás bylo hlavní prioritou zachování pracovních míst a investice. Zaměstnancům ale poskytujeme řadu jednorázových benefitů například v podobě prémií nebo levnějších výrobků Pleasu, stále máme příspěvky na stravování nebo na dopravu. Když dobrý vývoj vydrží, pocítí podíl na úspěchu příští rok i zaměstnanci.
E15: Jsou s tím zaměstnanci a odbory srozuměni?
Přede dvěma měsíci natáčela jedna německá televize reportáž o Schiesseru a točili i v Pleasu. Mluvili také s předsedou zdejších odborů. Ptali se ho, jak hodnotí situaci ve firmě, jak je spokojen, jaké tu jsou problémy. Ani jsem neměl šanci mu dát dopředu nějaké instrukce, jak má odpovídat. A on přímo do kamery řekl, že kdyby všechny firmy v Česku byly jako Pleas, tak by mohly být odbory jedině spokojené.
Beze strachu z asijských ponožek
