Uzavřením Can Fabes přibude další položka do stále početnějšího seznamu luxusních restaurací, které v posledních letech daly hostům sbohem. V červenci 2011 servírovala své poslední jídlo proslulá restaurace El Bulli, která v žebříčku časopisu The Restaurant pětkrát získala titul nejlepšího podniku světa. Spekulovalo se o tom, že náklady na její provoz prostě byly už příliš vysoké.
Minulý měsíc zase stáhla rolety madridská restaurace Gastro se dvěma michelinskými hvězdami, která zavřela kvůli dluhu na daních ve výši 150 tisíc eur (asi 3,8 milionu korun). Španělsko šokoval i konec dalších ceněných podniků jakými byly Jockey, Balzac či Club 31.
Celkem od roku 2011 oznámilo svůj konec nejméně šest slavných podniků, včetně tří, které získaly v průvodci Michelin dvě nebo dokonce tři hvězdičky. Podle Alberta Luchiniho, který vede vydávání jednoho z průvodců po španělských restauracích, země o luxusní podniky přichází nadzvukovou rychlostí.
Španělské hospodářství od kolapsu stavebního průmyslu v roce 2008 bojuje s vleklou krizí, nezaměstnanost překročila 27 procent a lidé mají čím dál menší chuť utrácet za zbytečný luxus, jakým jsou teď i elitní restaurace.
Can Fabes doplatila na smrt šéfkuchaře
Pro Can Fabes byla velkou ranou smrt šéfkuchaře a zakladatele Santiho Santamarii v únoru 2011. Když se k tomu přidala ještě ekonomická krize, nedokázal podnik už dál vydělávat.
Z gastronomické mapy Španělska tak zmizí jméno, které se na ní objevilo už v roce 1981, kdy Santamaria své neformální bistro ve vesnici Sant Celoni asi 50 kilometrů od Barcelony otevřel. Už o sedm let později se vesnická hospůdka honosila první michelinskou hvězdičkou a její šéf si získával čím dál větší respekt.
Zaměření na prvotřídní suroviny a vášeň pro katalánskou kuchyni pak restauraci vynesla v průvodci Michelin to nejvyšší ocenění - tři hvězdičky, které si šéfkuchař dokázal bez přerušení udržet 17 let: od roku 1994 do roku 2011.
Je zázrak, že krachů není víc
Po jeho smrti ale nastaly těžké časy. Impérium, do nějž patřily i restaurace v Madridu, Toledu, Dubaji a Singapuru, se začalo rozpadat, i když rodina se ze všech sil snažila je provozovat dál. „Krize nás zasáhla opravdu citelně. Ačkoli nám stále zůstává malá naděje, že do našeho snu vloží peníze nějaký investor, musíme přijmout fakt, že provozování kuchyně na této úrovni stojí spoustu peněz,“ připustila Santamariova dcera Regina.
Kritik restaurací Victor de la Serna, který léta psal pod pseudonymem Fernando Point, upozorňuje, že tříhvězdičkové restaurace si jen zřídkakdy na sebe vydělají jen jídlem. „Potřebují vyvíjet nějakou sekundární činnost – mít levnější pobočky, reklamní smlouvy, catering nebo vydavatelství, aby vydělaly.“ Podle něj je naopak zázrak, že bankrotů v oblasti luxusních restaurací není víc.
