Designové posezení, industriální prostory nebo výběrová káva. I tak může vypadat nakupování v second handu. Tradice nákupů levného zboží dováženého ze zahraničních řetězců z 90. let se postupem času mění v trendy záležitost, na svých sociálních sítích se nošenými kousky chlubí influenceři i celebrity. Ceny výběrového zboží z druhé ruky se přitom často mohou vyšplhat výš než ceny zboží nového. „Nekupujete si jen oblečení, investujete do starožitnosti,“ říká majitelka holešovického second handu Déjà vu Prague Markéta Konečná.
„Kam jinam než do second handu mohl po revoluci člověk jít nakupovat? Nebyly tady žádné velké řetězce, žádné H&M,“ vysvětluje historickou oblibu nákupů zboží z druhé ruky Konečná. Pro západní kousky tak většina lidí chodila právě sem. V současné motivaci nakupovat nošené oblečení ale hraje kromě nižších cen svou roli i udržitelnost.
Podle údajů Evropského parlamentu je textilní průmysl zodpovědný za přibližně dvacet procent celosvětového znečištění vody. Až 35 procent mikroplastů se do přírody dostane z praní syntetických materiálů. Ochrana životního prostředí je pro mladé lidi po nižší ceně druhým nejdůležitějším důvodem pro nákup v second handu, vyplývá z průzkumu agentury STEM na téma Udržitelnost v oblasti módy.
Originalita je víc než cena
Jedním z tuzemských nejčastěji skloňovaných výběrových second handů je 1981 Secondhand s pobočkou v pražských Nuslích. Založili ho David Homola a Barbora Vilišová, kteří se svou minimalistickou značkou Winwinlove od roku 2014 přešívali původní oblečení z druhé ruky. Snažili se mu tak vdechnout život modernějším provedením. Od takzvaného upcyclingu se ale postupem času přeorientovali na prodej výběrového secondhandového zboží.
„Když si koupíte něco v second handu, tak na ulici v něčem podobném pravděpodobně nikoho nepotkáte. Jste originální,“ říká Homola. Snaha odlišit se a investovat do oblečení, které se v současnosti již nevyrábí, je důležitým faktorem pro nákup zboží z druhé ruky i pro jednoho z pravidelných zákazníků second handů Adama Lampu. „Pokud vím, že nic podobného jinde nekoupím, tak pro mě cena tolik rozhodující není,“ dodává.
Vyšší ceny jsou podle majitelů výběrových second handů odrazem péče o textil a složitého hledání nepoškozených kousků. „Jsou kategorie oblečení, které jsme kdysi mohli objednávat neomezeně a teď na ně čekáme klidně několik měsíců. Navíc všechny věci pereme a žehlíme,“ vysvětluje Homola.
Poptávka po vintage roste
Stejnou péči věnuje oblečení i Konečná z Déjà vu Prague, zákaznicím nabízí vyžehlení oblečení pro případ, že by v něm chtěly rovnou odejít. Se svým obchodem se původně chtěla orientovat hlavně na vintage módu, myslí si ale, že to by ji neuživilo. „Abych mohla prodávat čistě retro oblečení, musela bych tomu obětovat mnohem víc času. Pro úspěch vintage second handu je dnes klíčový hlavně marketing na sociálních sítích,“ říká Konečná. Kromě toho, že obchod vlastní, v něm sama prodává. Pomáhá jí jen dcera, výdaje na další zaměstnance si nyní nemůže dovolit.
I proto část zboží na stojanech v jejím obchodě tvoří konfekce, často ještě s visačkou. „Snažím se každému nabídnout to, co hledá. Pro spoustu lidí je stále rozhodující cena,“ uvádí. Návrat popularity second handů vidí hlavně v kvalitě, kterou je schopná nabídnout za mnohem nižší ceny než u nového zboží. „Lidé sem chodí pro hedvábí za 150 korun, pro kašmír za 250. Dobré materiály za nízkou cenu – to je v současnosti přidaná hodnota second handů,“ dodává.
Déjà vu Prague otevřela hned po covidu, svůj vlastní second hand má ale už od konce devadesátých let. Původně vozila zboží hlavně ze Švýcarska nebo Anglie, v současnosti velkou část jejího sortimentu tvoří dovoz z Německa. I nuselský 1981 Secondhand odebírá oblečení ze zahraničí, od tuzemských dodavatelů vezme jen zhruba pět procent zboží. „V klasických menších českých second handech jsme nakupovali ze začátku. Postupem času jsme ale již nebyli schopni takové množství oblečení touto cestou sehnat,“ vysvětluje Homola.
V hlavní roli Instagram
Klíčový význam sociálních sítí u budování obchodu s dražším již nošeným zbožím potvrzuje kromě úspěchu 1981 Secondhandu také Lula Vintage Store. Ten se zaměřuje na luxusní materiály a značky. Jeho zakladatelka a majitelka Lucie Kratochvílová má na Instagramu přes sedmnáct tisíc sledujících, kromě prodeje designového oblečení z druhé ruky nabízí PR poradenství a služby v oblasti influencer marketingu.
Právě luxusní zážitek z nakupování stojí podle ní za úspěchem značky Lula Vintage. „Naše zboží je specializované a kurátorsky vybrané s ohledem na aktuální trendy i mimořádnou kvalitu,“ říká. Na svém e-shopu nabízí šaty kolem devíti set korun, vintage značkové saténové boty Chanel za čtyři a půl tisíce. Sortiment tvoří převážně kousky ze lnu, vlny nebo právě saténu.
Oblečení ze second handu jako suvenýr
Pražské výběrové second handy se stávají také oblíbeným turistickým cílem. Podle Homoly je úroveň zahraničních second handů stále mnohem vyšší než v Česku, cizinci jsou proto zvyklí za zboží z druhé ruky utrácet více peněz. Na pražské pobočce 1981 Secondhandu tvoří zahraniční návštěvníci během léta až padesát procent. „Z údajů za celý rok to nicméně vypadá, že osmdesát procent našich zákazníků jsou Češi, což mě těší. Můžeme si tak budovat základnu stálých zákazníků, kteří nás pak doporučují dále. To u turistů moc nejde,“ říká Homola.
Původně vinohradský Lula Vintage Store se letos přesunul do Vodičkovy ulice. Jedním z důvodů byli právě turisté. „Vnímali jsme velký zájem o náš koncept ze strany zahraničních návštěvníků a chtěli jsme se jim ještě víc přiblížit,“ vysvětluje Kratochvílová. 1981 Secondhand by rád částečně expandoval do zahraničí. V plánu má kromě rozšíření e-shopu také jednorázové prodejní akce v Berlíně nebo Vídni.
