Sotva se Radomír Klofáč v roce 1989 vrátil z vojny, pustil se do podnikání. Na koleně tehdy ve dvou a později ve třech začali vlastníma rukama vyrábět nábytek a rozvážet ho východoněmeckým barkasem. „Již tehdy jsme postavili několik prodejen, ovšem za naprosto katastrofálních podmínek. Celé to bylo jedno velké dobrodružství,“ vzpomíná Klofáč na pravěk svého byznysu.
Po čase se však ukázalo, že společnou řeč partneři nenajdou, a v dobrém se rozešli. Klofáč se pustil do dalšího projektu. Na okraji Prahy vybudoval s novým společníkem firmu na nábytek z ohýbaného železa. Ani v tomto případě ale spolupráce netrvala dlouho. „Zkušenost společníka byla mnohem větší, po čase jsem jednoduše zjistil, že to nedávám,“ líčí okolnosti dalšího rozchodu. Zase v dobrém.
To už ale Klofáč dal mezitím dohromady kamarády z dětství a postavili halu na práškové lakování. Tehdy mu bylo třiadvacet a se společníky měli přes padesát zaměstnanců. Firmě se dařilo a funguje dodnes. Ovšem už bez Klofáče. Také v tomto případě se po pár letech odporoučel, protože rozdílné zkušenosti partnerů nedělaly dobrotu. Do třetice se rozešli smírně.
Hledání tlačítka
Odstupné z třetího byznysu pomohlo Klofáčovi na rok a půl vypnout a věnovat se jen cestování a rodině. Když pak ale jednou v jednom českém městě nemohl najít, co potřeboval, bleskl mu hlavou nápad na nový projekt. Nabídl radnicím, že jim ve městě udělá značení a za jednu veřejně prospěšnou orientační ceduli bude moci dvacet let provozovat pět komerčních ploch. Uspěl. Nejcennějším úlovkem tehdy byla Plzeň. Z toho také vznikl název Moris – městské orientační systémy.
Při realizaci orientačních systémů se Klofáč seznámil s oborem designu a reklamy. A už se ho nepustil. V květnu 1997 si mladý podnikatel koupil výtisk Annonce. „Sehnal jsem v ní tiskový plotr, grafika a prostory. Příští den jsme se setkali a hned jsme byznys rozjeli, aniž bychom o něm cokoli věděli. Dva dny jsme zjišťovali, jak se plotr spouští,“ popisuje s úsměvem počátky současné společnosti Moris design.
Za první rok firma utržila osm set tisíc korun. O rok později to bylo desetkrát tolik, třetí rok již tržby počítali v desítkách milionů. Milníkem byla zakázka pro tuzemskou část Kodaku. Pro tehdejšího obra s fotografickou technikou předělali 160 prodejen. Tam poprvé přičichli k velkému byznysu. Druhou strategickou zakázku dělali pro Panasonic. Mladíci z dílny v suterénu vinohradského činžáku porazili řadu světových konkurentů a začali vyrábět prodejní stojany na baterie pro celou Evropu. Moris vyrábí stojany Panasonic pro celou Evropu dodnes. „Museli jsme si však půjčit od všech rodin a známých, abychom mohli vypravit první náklaďák se stojany a pak čekat, až přijdou peníze,“ vzpomíná Klofáč.
Pařba s Klausem
Navzdory ostrému startu se z party kolem nové firmy nestali kravaťáčtí suchaři. „Dost jsme pařili, život byl tehdy poměrně divoký.“ Důvodů k oslavám bylo hodně.
V roce 1998 společnost spolupracovala na instalaci obřího předvolebního billboardu Václava Klause na Letné. V šibeniční lhůtě čtyřiadvaceti hodin měli Klofáč a spol. slepit a svařit politikův portrét. „Nikdy jsme nic tak velkého nedělali, ani jsme nevěděli, jak na to.“ Chybělo jim dokonce lepidlo, takže se rozutekli po okolí a ze všech vinohradských papírnictví vykoupili tubičky s lepidlem na PVC, z nichž vytlačovali obsah na desítky metrů slepovaných spojů.
Adrenalinový zážitek se partě přes noc podařilo přečkat jen s velkou bednou šampaňského. Významným milníkem pro firmu byla paradoxně krize. Vypukla v době, kdy Moris design dokončil výstavbu nové výrobní haly v Praze v Michli. Přebytkem hotovosti tedy společnost netrpěla.
„Tehdy jsem učinil strategické rozhodnutí, kvůli němuž jsem vypadal, že jsem zralý pro Chocholouška. Rozhodli jsme se, že nebudeme propouštět, nestáhneme se do obrany, ale naopak začneme firmu posilovat,“ říká podnikatel o jednom z nejdůležitějších kroků kariéry. Později za to dostal od Hospodářské komory prestižní ocenění Krizi navzdory.
Bezbolestné to však nebylo. Na zaměstnance čekaly hubenější výplatní pásky a šéf si musel nechat předepsat prášky na spaní. „Nedokázal jsem vypnout.“ Po tvrdých zkušenostech ze začátku podnikání se však už krachu nebál. V branži se přitom tehdy běžně dělalo i za dumpingové ceny. „Lidé tehdy byli za hranicemi soudnosti,“ vzpomíná byznysmen na recesi.
Syn dostal padáka
Když krize skončila, byl podnik připravený k okamžité expanzi. Ta se dostavila spolu se zakázkou snů. Moris uspěl v tendru na přeměnu osmi set drogistických prodejen Teta. Klofáčova společnost pro tuto zakázku vytěžuje dodnes celou jednu výrobní halu. „Tety stavíme už dva roky a ještě dva roky stavět budeme, jedeme na tři směny,“ říká Klofáč.
Vzápětí však byznysmen dodává, že obří zakázka nemá jen klady. „V jednu chvíli jsme se téměř stali Tetou a lidé skoro přestali vnímat, že umíme i něco jiného.“ Při focení ve výrobě potom pečlivě dbá, aby na snímcích bylo i něco jiného než loga drogistického řetězce.
Zakázku pro síť drogerií ze skupiny p.k. Solvent řídí Klofáčův syn Adam. Další část firmy zastupující světové značky Led Lenser a Leatherman má na starosti druhý syn Filip. Oba začínali ve společnosti u nejjednodušších činností typu lepení samolepek.
„Synové se ve firmě chytili, i když začátky byly drsné. Jednomu jsem totiž musel dát výpověď,“ říká Klofáč. Po několika měsících se ale vypovězený syn vrátil a spolupráce už funguje. Dodnes je k nim táta tvrdší než k ostatním, na rodinný charakter podniku však nedá dopustit. Aby prý byznys prodal, musela by přijít nabídka, která se neodmítá.
Umět vypnout
Dnes už podnikatel umí i vypnout. „Můj největší koníček je mořský jachting,“ říká. Jedním dechem ale dodává, že rozhodně nejde o jachty, které si lidé představují v souvislosti s miliardáři. Sportovní jachting podle něj vyžaduje znalost přírody, techniky i psychologie. Nejvíc si to vyzkoušel, když ve třech přejížděli Atlantik. Vyrazili z Karibiku a skončili v Evropě. „Týdny jsme viděli jen moře.“
Vedle plaveb pro radost se Klofáč roky účastnil také mezinárodních závodů. Vášeň pro vítr v plachtách ho dokonce přivedla až k získání práv na tradiční jachtařské klání Májová regata na Jadranu, které nyní Moris jako hlavní organizátor pro podobné nadšence pořádá.
| Moris design rozšíří výrobu |
|---|
| Jeden z lídrů v utváření prodejního prostředí Moris design začíná zbrojit na očekávanou novou vlnu investic řetězců do svých obchodů. Firma s předstihem nalije několik desítek milionů korun do vybudování nové výroby. Aktuálně společnost výrazně vytěžuje několik let trvající zakázka na přeměnu více než osmi set drogerií Teta. |
| „Chystáme výrobní kapacitu na to, abychom byli schopni zvládnout najednou několik zakázek typu Tety,“ řekl deníku E15 majitel Moris designu Radomír Klofáč. Firma kvůli tomu rozšiřuje areál v pražských Štěrboholech, zvažuje rovněž zcela novou výrobní lokalitu. |
| Moris design má vývojové a výrobní centrum v Praze, výrobnu má též na Moravě. Celkem společnost zaměstnává kolem 120 lidí. Od vývojářů a designérů až po frézaře a svářeče. Firma ročně roste o desítky procent. Za rok 2015 firma utržila 177 milionů korun, což byl meziroční nárůst o dvacet procent. „Letos nechceme být pod dvě stě milionů,“ dodal Klofáč. |
| Růst tvoří z velké části export. Společnost vyváží prodejní stojany do 45 zemí včetně USA, Číny a Austrálie. Cílem firmy je do pěti let vyrůst v obratu na půl miliardy. Tedy na hranici, na niž se již dostal jeden z hlavních soupeřů Story Design z Litomyšle. Původem česká rodinná firma, kterou nedávno koupila rakouská skupina Umdasch, se již v tržbách pohybuje nad šesti sty miliony korun. Společnosti se dařilo hlavně díky spolupráci se Škodou Auto, jíž východočeští designéři vybavili všechny evropské showroomy. |
