V Česku působí téměř dvě desítky mezinárodních škol, studují na nich hlavně děti diplomatů a dalších cizinců pracujících v tuzemsku. Přestože může jít o lukrativní byznys, čeští občané jej zakládat nemohou. Změna pravidel přitom nejspíš hned tak nenastane.
S otevřením mezinárodních škol je spojeno sporné ustanovení. Podle paragrafu 38 školského zákona jsou zřizovány „cizím státem, právnickou osobou se sídlem mimo území ČR nebo cizím státním občanem.“ Nemůže je tedy otevřít český podnikatel.
„České subjekty měly zřizovat české školy s českým vzdělávacím programem. Zahraniční subjekty pak nejspíš měly výukou zahraničního vzdělávacího programu reagovat na poptávku cizích státních příslušníků,“ říká mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jarmila Balážová.
Český investor Pavel Iványi, předseda správní rady International School of Brno, říká, že k zachovávání tohoto principu není valný důvod. „Nechápu, proč bychom měli být jako čeští občané ve vlastním státě diskriminováni proti dalším 7,5 miliardám lidí na této planetě,“ podotýká podnikatel. V žádosti o povolení pro brněnskou mezinárodní školu musela figurovat jeho manželka, která je Nizozemka. „Případná změna ustanovení je věcí dalšího jednání,“ uvedlo MŠMT na dotaz, zda se zvažuje v této věci úprava zákona.
Mezinárodní školy nezatěžují český rozpočet, žijí ze školného. Například na Německé škole v Praze je roční školné za dítě na prvním stupni 135 tisíc korun. V některých školách se ale částka blíží až půl milionu korun. V počtu mezinárodních škol zatím jednoznačně vede Praha, kde jich je 12. Po jedné má Ostrava, Olomouc, Brno a Hluboká nad Vltavou.
