Očekávané se stalo skutkem. Vládní koalice schválila zvýšení platů, učitelé si polepší o patnáct procent, ostatní zaměstnanci státu o deset. Dohodnuté zvýšení i termín, odkdy bude platit, přesně odpovídají tomu, co chtěly odbory.
Skvrnou na slunci, které zalilo předvolební krajinu, tak už zůstávají jenom nenaplněné požadavky vysokých škol. Jednání koaličníků tedy budou pokračovat a jistě dospějí k přijatelnému výsledku. Nebude to možná kýžená částka přesahující čtyři miliardy korun, o níž mluví rektoři a ministerstvo školství, ale nějaká ta miliarda se ještě z temných rozpočtových koutů vymete. Předběžná dohoda lídrů vládních stran už je v podstatě na světě.
Odbory ovšem zůstávají ve střehu. Logicky – slib zvýšení tarifních platů od letošního listopadu se musí ještě přetavit v celkovou částku, v podstatě celoroční mandatorní výdaj ve výši zhruba 24 miliard korun, který bude zapsán v plánu státních financí na příští rok.
Špičky vládní koalice se sice na tom, že je nutné zvýšit platy učitelům i ostatním zaměstnancům ve státní správě, shodly poměrně rychle. Radostné jednání, soudě podle výrazu zúčastněných, to ale nejspíš nebylo. Kysele se tváří i rezortní ministři, kteří se budou muset vzdát zhruba čtvrtiny peněz, které letos ještě nestačili utratit.
To aby bylo možné uspokojit vysoké školství. Tenhle moment je hodný zaznamenání. Přestože se rétorika i volební programy vládních stran hemží slovy o tom, jak důležitou prioritou je školství, když dojde na lámání chleba, každý z ministrů si chrání svůj skrojek.
Říkat voličům, že kvůli učitelům se vzdali byť jen nepatrné části „rezortních“ financí, podle nich žádný tahák není. Naopak. S prominutím urvat na poslední chvíli něco na úkor druhých, to by bylo terno. Co kdyby se ministři po volbách náhodou vraceli do svých úřadů.
Výdělky kantorů by tedy měly stoupnout. Po právu, ty současné jsou hanebné. Není to ale kouzelný proutek, jehož mávnutím se tuzemské školství povznese na vyšší úroveň. Možná dokonce ani příliš nepohne s věkovým složením učitelských sborů. Připomeňme, že celá třetina kantorů je ve věku 46 až 55 let, přes dvacet procent ve věku 56 až 65 let.
Mezi 26 a 35 lety je jenom necelým patnácti procentům českých učitelů. Mladí se do školství zjevně nehrnou a jistě to není jen kvůli mzdovému ohodnocení. Veškeré peníze, které jdou do školství, bude možné nazývat investicí do budoucnosti teprve ve chvíli, kdy se podaří školský systém zásadně reformovat.
Vládní koalice se nezabývala jen a pouze platy. Sobotkův kabinet opět diskutoval o celém návrhu státního rozpočtu na příští rok. S tím, jak se blíží termín jeho odeslání do parlamentu, jednání ministrů čím dál tím víc připomíná handrkování na arabském trhu. Nic kloudného z toho nekouká.
Ani definitivní jemné rozpočtové ladění nezmění fakt, že plánovaných investic opět bude pomálu a přednost dostanou výdaje na provoz státu.
