Čínské firmy ztratily na tržní hodnotě z několika důvodů. Jedním z nich je nedávné utahování peněžních kohoutků ze strany Čínské lidové banky (centrální banka). Tento krok měl za následek nejen okamžitý nedostatek peněz na trhu, ale také paniku. A to ve chvíli, kdy je nálada investorů už tak dost napjatá zpomalováním čínské ekonomiky. Na šanghajské burze po přiškrcení penězovodů od centrální banky nastal výprodej akcií čínských firem. Například státní ropný gigant PetroChina přišel během června o 35 miliard dolarů své hodnoty. Ještě v květnu přitom byl na šestém místě tabulky, nyní spadl na 12. příčku (na jaře 2010 byla PetroChina dokonce nejcennější firmou světa). Industrial & Commercial Bank of China minulý měsíc klesla o čtyři příčky na 13. pozici po ztrátě 28 miliard své hodnoty.
Není třeba hned docházet k senzačním závěrům. Faktem je, že ropné společnosti PetroChina scházejí k přítomnosti v Top 10 „pouhé“ čtyři miliardy dolarů tržní hodnoty, jinými slovy, stačí jeden povedený den na šanghajské burze a vše může být jinak. Na druhou stranu ale nelze obraz, který tento žebříček odhalil, zcela ignorovat. Ukazuje, že doba se změnila.
Model čínského státního kapitalismu, o kterém se před pěti šesti lety mluvilo jako o možném nástupci přežitého klasického neoliberálního kapitalismu volného trhu, evidentně nefunguje tak dobře, jak se předpokládalo. Vlajkonoši, které měla Čína před šesti lety v globální Top 10, totiž byly právě velké podniky ovládané státem.
Žebříček naopak ukazuje, že americká schopnost inovace a firemní regenerace je vskutku obdivuhodná. Kdo by před šesti lety řekl, že druhou a třetí nejcennější firmou světa budou technologické firmy jako Apple a Google?
Pořadí žebříčku je tak i potvrzením soukromých firem a kritikou státem vlastněných podniků. Státní firmy za uplynulých pět let ztratily 40 procent tržní hodnoty, všímá si agentura Bloomberg. „Čínští lídři by se tedy neměli snažit o to, jak dostat své státní molochy zpátky do první desítky, ale jak do ní katapultovat soukromou čínskou firmu,“ soudí její analytik Nisid Hajari.
Přiškrcení kohoutků, které provedla centrální banka, ubralo čínským firmám na hodnotě, možná však nebylo tak úplně špatným krokem. Získat přístup k penězům bylo dosud pro soukromé firmy v Číně mnohem těžší než pro státní giganty. Zastavení přísunu levných peněz by tento trend mohlo zvrátit. Signál centrální banky přináší určitou naději, že do budoucna by půjčky mohly být vydávány nikoli na základě politické přízně, ale podle ekonomické kondice žadatele o peníze. Analytik Nicolas Lardy z Petersonova institutu mezinárodní ekonomie ale soudí, že pokud to Čína s omezováním proudu levných peněz myslí doopravdy vážně, bude muset zvednout úrokové sazby.
