Profesní příběh Šárky Richtrové se začíná psát krátce po roce 1992. Dokončila vysokoškolská studia farmacie a hned se dala do služeb koncernů, které v té době zahájily nástup do východní Evropy. Postupně ve svém oboru prošla několika firmami. Na konci dekády už působila ve vrcholové manažerské pozici. Mimo jiné měla na starost jednání se zdravotními pojišťovnami nebo ministerstvem.
„Tehdy jsem si ještě udělala titul MBA a připadalo mi, že se nedá žít jinak než prací,“ vzpomíná na workoholické začátky podnikatelka. Jenže pak přišel zlom. „Narodilo se nám první dítě, svět se úplně otočil a já poznala, že se do farmaceutického průmyslu vrátit nechci,“ vypravuje. Hodnotou číslo jedna se pro ni stal syn a rodina. Asi za rok však svůj pohled mírně posunula. „Přece jen jsem si řekla, že být stále doma není pro mne,“ říká s úsměvem.
V té době spřádala plány na rozjezd vlastní lékárny. Do toho se jí ale kvůli nedostatku zkušeností s takovým provozem moc nechtělo. Série náhod tomu však chtěla, že se pustila do oboru, s nímž neměla zkušenost absolutně žádnou.
„Dozvěděla jsem se, že je v České republice na prodej exkluzivní zastoupení francouzské značky nábytku Vibel, a byla to láska na první pohled,“ líčí osudovou křižovatku svého života.
Bez Made in China
Pak přišlo očekávání druhého syna. A Šárka Richtrová to neoslavila jinak, než že si pořídila ještě studio KA International, které prodává stejnojmennou španělskou značku bytových textilií a čalouněného nábytku. Na rozdíl od byznysu kolem dětských pokojů se v této firmě osobně angažuje výrazně méně. Přesto si občas obě studia klienty vzájemně přehrávají.
Roky plynuly a podnikatelka dnes ve svém studiu začíná vedle francouzského Vibelu prodávat rovněž jako jediná v Česku španělský designový nábytek Asoral. S případným třetím přírůstkem do rodiny to prý ale už nesouvisí. Podnikatelce prostě přišlo jako dobrý nápad spojit zařizování místností pro menší dítka s nábytkem, který už je spíše pro školáky a středoškoláky. Ostatně právě proto změnila název firmy z původního Vibelu na Viabel.
Nábytek Vibel vzniká výlučně ve Francii a Asoral ve Španělsku. „Cedulku Made in China u nás nenajdete,“ říká Richtrová. Ale přestože se orientuje hlavně na náročnější klientelu, má řešení i pro ty, kteří nutně nepotřebují objednávat dětské postele a nábytek vyrobený ve francouzských a španělských dílnách na zakázku.
„Každý klient zrovna nechce udělat pokoj na míru, stejně jako si každý nenechá šít oblek u krejčího. Většina zákazníků zkrátka preferuje konfekci a raději si vybírá z nabídky již připravených vzorů,“ dodává podnikatelka.
Spiderman na ústupu
Problém velké části dětského nábytku na trhu je prý v tom, že vypadá jako zmenšenina nábytku pro dospělé. V lepším případě má pár dětských potisků a pestřejších barev. To je ale podle Richtrové špatně. „Smyslem bytového designu není přece děti ubytovávat, ale vytvořit jim svět, v němž by byly spokojené, který je bude harmonicky rozvíjet a bude respektovat jejich osobnost,“ myslí si.
Tento pohled na místnosti pro malé špunty prý odpovídá změnám ve vnímání dětských pokojů v celé společnosti. „Dnes už lidé vnímají dětské pokoje více jako plnohodnotnou součást bytu, zatímco dříve se zařizovaly ve stylu, co dům dal, protože děti prý stejně všechno zničí,“ uvádí byznysmenka.
Rovněž již pomalu mizí monotematicky vyzdobené pokoje plné Spidermana nebo Hello Kitty. „Trendem je udělat pokoj v hezkých dětských barvách, ovšem tak, aby dětem skutečně sloužil a mohl se přizpůsobovat jejich měnícím se potřebám,“ popisuje, o co je právě zájem. Silnější hlas při zařizování pokojíků prý navíc získaly už i samotné děti.
Krize zmenšila zakázky
Ani obor se zařizováním dětských pokojů pro náročnější ovšem nezůstal ušetřen dopadů krize. „Klienti si nyní výrazně pečlivěji vybírají, za co utratí peníze,“ říká Richtrová. To se mimo jiné projevuje v tom, že se snížila průměrná cena zakázky. Tento výpadek se jí však daří nahradit větším počtem klientů. „Vždycky jsme vřele vítali i ty zákazníky, kteří si k nám chodili třeba jen pro pár metrů tapet nebo ručně malované nábytkové úchytky – a to se nám v těžších časech vyplatilo,“ dodává.
Paradoxně prý nyní na trhu s dětským nábytkem působí více hráčů než před krizí. Podle Richtrové jde ale často o prodejce, kteří si dětský nábytek přibrali jen k dalšímu sortimentu a chybí jim specializace.
Nabídla se logicky otázka, zda soupeří s IKEA. „S ní si tedy vážně nekonkurujeme,“ směje se majitelka Viabelu. Její typičtí zákazníci podle ní patří do vyšší střední třídy. Má už za sebou ale také projekty pro rodiny, jejichž příslušníci plní žebříčky miliardářů.
Dostat z podnikatelky jakékoli jméno je ovšem zhola nemožné. Stejně jako v obchodech v Pařížské, které se zaměřují zhruba na podobné zákazníky jako Viabel. „Hodně si ceníme důvěry, kterou nám klienti dávají. Zařizovat dětský pokoj je totiž poměrně intimní záležitost, protože se během projektu o rodině hodně dozvíme,“ poznamenává.
Pro odvedení dobré práce se potřebují pracovníci Viabelu seznámit s řadou detailů. Od toho, jak často za dítkem chodí kamarádi, přes jeho koníčky, četnost návštěv prarodičů až po rodinné rituály typu čtení pohádek před usnutím.
Pokojík i za milion
Citlivost informací o klientech jsou také důvodem, proč při prosbě o zhlédnutí konkrétních realizací u majitelky Viabelu narazíte. „Mohu jen prozradit, že nejdražší pokojíček jsme realizovali zhruba za jeden milion korun,“ dodala.
Je to však jen jeden krajní pól. Z druhé strany Viabel vybavuje pokojíčky za několik desítek tisíc korun. „Tím, že je každá rodina jiná a my děláme pokojíky na míru, mohou být cenové nůžky hodně rozevřené,“ doplnila Richtrová. Průměrná zakázka čítá v případě francouzského Vibelu přibližně 300 tisíc korun.
Na počáteční představu, že studio poskytne někdejší vrcholové manažerce farmaceutických firem více času na rodinu, dnes Šárka Richtrová vzpomíná jen s úsměvem. „To byly jen takové hezké představy na začátku,“ říká. Současně prý ale rozhodnutí opustit korporát nelituje. „Efekt naší práce vidíme u dětí hned, a to mě velmi nabíjí,“ dodává.
Ostatně právě proto už spřádá plány na další expanzi. Její detaily zatím ale prozradit nechce. „Mohu jen říci, že zůstaneme v dětském světě,“ uzavírá podnikatelka.
Dámy v byznysu aneb jak vypadá typická česká podnikatelka
