V průběhu následujících dní se zástupci členských států setkají s generálním ředitelem Lamym, švédským velvyslancem u WTO Joakimem Reiterem předsedajícím organizaci na revizi obchodní politiky (TPRB) a kanadským velvyslancem, který stojí v čele útvaru pro řešení sporů (DSB).
Každá delegace by měla v této fázi volby oznámit dvě jména svých favoritů. Ti se poté utkají ve finále. Z původních devítí kandidátů jich na základě selekce prvního kola zůstalo pět.
Včera začalo druhé kolo konzultací členských zemí s tzv. trojkou. Postoupili do něj Mari Elka Pangestuová z Indonésie, Tim Groser z Nového Zélandu, Herminio Blanco z Mexika, Taeho Bark z Korejské repbuliky a Roberto Carvalho de Azevedo z Brazílie,“ potvrdil z ženevského sídla WTO diplomatický zdroj. Mechanismus nynějších konzultací je zaměřený na to, aby bylo dosaženo konsenzu, na němž je založeno fungování WTO. Tak jako každé rozhodnutí na půdě Světové obchodní organizace, i volbu generálního ředitele musí jednomyslně schválit všech 159 členských zemí.
Na základě preferencí členských zemí nepostoupili do dalšího kola zástupci Jordánska, Ghany, ale ani kandidátky Kostariky a Keni. Poslední květnový den představuje konečný termín, kdy by Generální rada měla jmenovat nového ředitele.
Fórum řešení obchodních sporů
Předvídat výsledek voleb je zatím složité. „Nejdůležitější je, aby byl kandidát akceptovatelný pro všechny tři základní skupiny členských zemí. A to jak pro vyspělé státy, rozvojové ekonomiky, ale i ty nejméně rozvinuté,“ uvádí diplomatický zdroj. Vylučovací metodou má nejmenší šance pravděpodobně Tim Groser z Nového Zélandu. Skutečnost, že reprezentuje vyspělou zemi, totiž nehraje v jeho prospěch. Francouz Lamy, bývalý eurokomisař pro obchod stojící v čele WTO od 1. září 2005 reprezentuje totiž tu samou skupinu.
Světová obchodní organizace vznikla 1. ledna 1995 jako nástupce Generální dohody o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade, GATT), která byla založena v roce 1948. Usiluje především o liberalizaci mezinárodního obchodu a dohlíží na to, aby členské země dodržovaly obchodní dohody uzavřené v rámci WTO. Zároveň je také fórem, kde se řeší obchodní spory mezi jednotlivými státy.
Šéf WTO nedisponuje přílišnou mocí a ani výraznými finančními zdroji. V rámci mezinárodního společenství se však těší velké autoritě, která se odvíjí od jeho rozvážné diplomacie a umění vyjednávat. Měl by mít také důvěru členských zemí a fungovat naprosto nezávisle.
