Ve veteránské branži panuje zlatokopecká atmosféra. Dobře udržovaný Volkswagen brouk, který byl ještě před deseti lety k mání za slabých 2500 eur (zhruba 62 tisíc korun), stojí v současnosti 15 tisíc eur (přibližně 370 tisíc korun). Kdo do tohoto vozu potřebuje ovladač generátoru stejnosměrného proudu, nemusí se už složitě prodírat inzertními rubrikami klubových zpravodajů, ale jednoduše si tento díl objedná.
Například v roce 2005 založil dodavatel automobilových součástek Bosch divizi pro veterány. V současnosti nabízí přes 50 tisíc náhradních dílů pro stará auta. Tento příklad ukazuje, že s pojízdným starým železem se dá udělat parádní obchod a tomu odpovídá i velikost trhu.
Světový svaz veteránů FIVA mluví o celosvětových ročních tržbách v tomto odvětví ve výši 16 miliard eur, na Německo z toho připadá šest miliard eur. „V této době, která se žije tak rychle, je pro lidi důležité mít staré věci, kterým důvěřují. Je to takový ten faktor: 'Vzpomínáš si, když?',“ vysvětluje mluvčí FIVA Johannes Hübner fascinaci starými auťáky.
Popularity veteránů si všímají i velké automobilky
Z boomu veteránů ale neprofitují už jen obchodníci s díly a restaurátorské dílny. Kdo tento víkend navštíví obě obří přehlídky oldtimerů, může si o tom udělat obrázek. Na veletrhu Techno Classica v Essenu i Retro Classic ve Stuttgartu hrají vedle 1200 spíše menších vystavovatelů prim především veteránské divize velkých automobilek.
Volkswagen si například v Essenu pronajal celou halu sedm, kde jednotlivé značky koncernu na více než 7300 metrech čtverečních předvádějí desítky lahůdek ze svých muzeí. VW vystavuje několik závodních vozů rallye ze starých dob, aby dokázal, že tato značka byla odjakživa pojmem v tomto cirkusu, kde se jezdí na plný plyn. Nový Volkswagen Polo WRC, kterým chce wolfsburská firma v nadcházejícím roce promluvit do mistrovství světa v rallye a který v Essenu také stojí, tím dostává svou historickou legitimitu.
„Při těchto výstupech jde o to důvěryhodně ukázat naši historii a kontinuitu jako výrobce aut, a to hlavně s ohledem na konkurenci z Asie,“ říká mluvčí veteránské divize VW Eberhard Kittler. Chce tím říct to, že navzdory skutečnosti, že náskok evropských výrobců v oblasti zpracovatelské kvality vůči asijským firmám mizí, a také design většiny sériových vozů už nelze v mnoha případech odlišit, je stále potřeba něco, čím emocionálně naplní značku, nějaký důvod, proč by zákazník měl sáhnout právě po tomto produktu - a tím jsou krásné vzpomínky.
Stará auta jako investice
Přibývá lidí, kteří si kupují staré auto nejen z nostalgických nebo vizuálních důvodů, ale také jako investici. „Lidé se hromadně uchylují ke garážovému zlatu,“ říká Matthias Gerst, expert na veterány testovací organizace TÜV-Süd. Zná prý mnoho zákazníků, kteří naspořené peníze investovali do klasického auta podle hesla: Navíc budu mít něco hezkého na nedělní výlety.
„Jelikož jsou ceny starých vozů v Anglii, v USA i v Japonsku pro německé zákazníky v současnosti výhodné, přibývá starých modelů právě z těchto regionů,“ doplnil Gerst.
Ze zájmu o pojízdné rarity mohou profitovat i ti, kdo raději jezdí novým vozem. Už několik let existují takzvané veteránské fondy. Například Classic Cars Fonds Nr. 1 slibuje po 11 letech vyplacení dividend ve výši 209 procent. V průměru rozdělovaly tyto fondy v posledních deseti letech výnosy pět až šest procent za rok. Jejich výše je ale vždy závislá na značce a modelu.
„Říkám to nerad, ale klasické Ferrari, kabriolety od Mercedesu nebo Jaguár se dnes staly objekty spekulace. S vyznavačstvím nemá pořizování těchto aut už většinou nic společného,“ tvrdí Gerst. Sběratelé veteránů doporučují nováčkům především sportovní modely: „Ford Capri, Opel Manta nebo Audi Sport Quattro jsou auty, jejichž cena bude v příštích letech pravděpodobně růst.“
