Dokázal by český filmový trh využít i větší částku na státní pobídky pro filmaře, než je nynějších 800 milionů ročně?
Zcela určitě. Osm set milionů už je ale velmi zajímavá suma pro to, aby sem přicházely střední a velké projekty. Velice důležité je, aby tato či případně vyšší částka byla k dispozici pravidelně a na delší období. Podle toho se budou producenti rozhodovat a jezdit sem.
Podstatné také je, aby se zjednodušil systém a bylo možné tyto peníze získat nahlášením projektu v průběhu celého roku. Pro zahraniční producenty je velmi důležitý pocit stability, aby se nemuseli strachovat, zda v systému nedojdou peníze, nebo jestli dostanou plnou částku, kterou jim země slibovala.
Maďarsko či Francie v poslední době zvýšily pobídky a vracejí filmařům třicet procent toho, co v jejich zemích utratí. Bude muset přihodit i Česko, kde je to nyní dvacet procent?
V tuto chvíli to podle mne není prioritou. V prvé řadě bych se soustředil, aby bylo možné se průběžně hlásit s projekty do systému. Pokud to bude fungovat, tak to bude nejlepší reklama pro pobídkový systém v Česku. Jsou dokonce i země, které mohou zvýšit pobídky klidně o dalších deset procentních bodů, a stejně se producent rozhodne tam nenatáčet. Faktorů je více než jen procenta. Velkou roli stále sehrává i to, jestli se vám hodí tamní lokace a jestli vám do projektu zapadá infrastruktura.
I po zavedení pobídek v roce 2010 nemíří příliš do Česka projekty největších filmových studií a filmy, jako byly v minulosti Mission Impossible či James Bond. Co k tomu chybí?
Nepodceňoval bych projekty, které tady jsou, ať už od studií Fox, ABC nebo od Disneyho. Nejsou možná největší z největších, ale je otázka, jestli by sem za současné situace a možností na světovém filmovém trhu producenti velkofilmů vůbec chtěli přijít. K největším projektům nyní patří adaptace komiksů nebo fantasy – a ty jsou často spojeny s lokacemi a službami, které my ani nabídnout nemůžeme.
Druhá věc jsou pak rozpočty podobných filmů. Tyto velkofilmy mohou mít rozpočty v řádech miliard korun. Pokud by měly tak velké projekty do České republiky přijíždět, nemohl by ani nynější obnos peněz na pobídky, 800 milionů korun, stačit. Právě v tom může být tato částka velmi limitující. Můžeme zvýšit pobídky na 30 procent, ale když bude k dispozici osm set milionů korun, velkým producentům to asi nebude dávat příliš logiku, aby sem přicházeli s těmi největšími a nejdražšími projekty.
Se kterými zeměmi si Česko v lákání zahraničních filmařů nejvíce konkuruje?
Dokonalou konkurenci, která dokáže filmaře nadchnout, máme v zemích v naší blízkosti, tedy v Německu a Maďarsku. V soutěži se Studiem Babelsberg jsme již o pár projektů přišli. Zcela stejná řevnivost je i mezi námi a Maďarskem. Velkou konkurencí je ale v poslední době také například Kanada. Kvůli ní ztratilo Barrandov studio několik projektů, které zvažovaly příchod do Česka, a je to dáno i jejich systémem pobídek.
Praha se mění. Zastavit provoz na ulici nebo dokonce na Karlově mostě je čím dál obtížnější. Je tady i více filmařů a tedy větší poptávka po využití zajímavých míst. Má to samozřejmě vliv i na jejich cenu.
V jejich případě jde o kombinaci pobídek státních, regionálních nebo dokonce i o významné pobídky pro postprodukci. To je možná budoucnost i pro Česko, která by měla být zvažována. Máme v Praze například i velmi kvalitní trikové a postprodukční studio, společnost UPP.
Soustředit se na možnosti využití těchto našich znalostí a dovedností považuji za mnohem důležitější pro budoucnost než vést nikde nekončící diskuze mezi některými ekonomy a filmovým průmyslem o smysluplnosti pobídek a jejich výši.
Podle některých tvůrců je natáčení v Praze čím dál těžší i dražší. Máte stejný dojem?
Určitě ano. To vám ale řekne asi každá produkce, že to není jednoduché. Praha se mění. Před deseti patnácti lety vypadala jinak. Zastavit provoz na ulici nebo dokonce na Karlově mostě je čím dál obtížnější. Je tady i více filmařů a tedy větší poptávka po využití zajímavých prostor a lokací. Má to samozřejmě vliv i na jejich cenu.
Takže by mělo natáčení na Pražském hradě či na Karlově mostě zlevnit?
Nejde jen o zlevnění, ale i o to umožnit a zlepšit možnosti natáčení v Praze obecně. Je to spojeno s některými nepříjemnými věcmi, jako jsou například zábory ulic, které pro natáčení potřebujete. Domnívám se ale, že se to většině měst jak ekonomicky, tak i z hlediska možného nárůstu cestovního ruchu i dost vyplácí.
Cena je samozřejmě pro všechny producenty důležitá a hlavně se nesmí v průběhu natáčení měnit. Pro zahraniční producenty je velmi důležité, aby ceny byly jasné a producenti neměli pocit, že zde dochází k nějakým machinacím. Osobně si myslím, že Praha bude muset napříště trochu více zapracovat na tom, aby zase začala být pro filmaře lukrativnější, a to třeba i cenově.
Investici přímo do ateliérů nechystáte? Přece jen některé jsou ještě dřevěné z doby první republiky?
Smysl to bude dávat ve chvíli, kdy bude do Česka i nadále přicházet stále větší počet projektů a budeme mít pocit politické stability. Právě ta nám může filmové pobídky alespoň na určitou dobu garantovat. Těžko investovat stovky milionů do výstavby nového ateliéru, kdybychom věděli, že v nějakém krátkém období budou pobídky zase smeteny ze stolu a budou považovány za nevýhodné.
Osobně jsem zažil po svém nástupu do firmy v roce 2009 těžké období bez filmových projektů. Barrandov byl téměř prázdný a téměř jediné, co se dalo v té době přilákat, bylo natáčení reklam, které nejsou na existenci pobídky nijak závislé.
Jakou roli pro vás hraje tuzemský televizní trh?
Jeho oživení pro nás bylo a je také důležité. Snažíme se například vyhovět právě i projektům, jako jsou StarDance České televize či Hlas ČeskoSlovenska televize Nova.
Když jsem před lety studoval a pracoval v Austrálii, v Praze vznikl jihokorejský televizní seriál, v němž šlo o nějaký milostný příběh. Pamatuji si, jak spousta mých spolužáků z Asie o Praze básnila, právě v souvislosti se záběry z tohoto seriálu.
I když musím s povzdechem konstatovat, že tento typ oživení výroby – a mám na mysli především seriálovou výrobu – se pak stává nepříjemnou ve ztrátě potenciálních kádrů lidí, které bychom potřebovali pro servis zahraničních projektů. Čím více se bude televizní trh oživovat, tím větší bude poptávka po lidech, které bychom potřebovali do štábů.
V poslední době začaly v Česku natáčet jihokorejské nebo čínské produkce. Dá se říct, že nás konečně? objevily
To je přesně perfektní způsob propagace Česka a turismu. Když jsem před lety studoval a pracoval v Austrálii, v Praze vznikl jihokorejský televizní seriál, v němž šlo o nějaký milostný příběh. Pamatuji si, jak spousta mých spolužáků z Asie o Praze básnila právě v souvislosti se záběry z tohoto seriálu. Mně to tehdy dokonce také pomohlo v cestování z Austrálie do Česka.
Myslím, že krátce po úspěchu seriálu byla zřízená i přímá letecká linka mezi Soulem a Prahou. Množství jihokorejských turistů, kteří do Prahy přijeli právě kvůli tomu seriálu, bylo určitě vysoké. Očekávám, že podobné to bude i u čínských produkcí. Pokud tady budou vznikat a budou se Číňanům líbit, ani si nedokážu představit, co to pro turistický ruch může znamenat.
A o tom, že čínští turisté jsou schopni utrácet, nemám pochyb. Myslím, že i tohle jasně dokazuje, že mají filmové pobídky ekonomický význam. Jsou na ně napojeny další věci spojené s turistickým ruchem a dalšími obory. A musím velmi ocenit, že význam filmových pobídek chápe i většina politiků.
| Petr Tichý (45) |
|---|
| Absolvoval obor produkce a televizního a filmového managementu na Griffith University v Austrálii (2005). Předtím i poté prošel řadou pozic v médiích, působil jako zahraniční korespondent či reportér a moderátor hlavních zpráv na Primě. V Barrandov Studio působí od roku 2009, nejprve jako šéf mezinárodních a televizních projektů, poté na pozici obchodního ředitele a místopředsedy představenstva. Šéfem filmových ateliérů je od října 2012. |
