Patří k nejbohatším Čechům, ale veřejnost ho téměř nezná, prakticky neexistuje jeho aktuální fotografie. Aleš Zavoral se médiím vyhýbá a nějakou dobu už dokonce tvrdí, že Alzu nevlastní. Nyní jednu z tajemných postav českého byznysu částečně odhalila kniha „Alza – příběh firmy, která si do toho nenechala mluvit“ z pera novinářů Miloše Čermáka a Michala Rybky.
Dějiny Alzy jsou bez nadsázky dějinami českého kapitalismu – Aleš Zavoral a jeho nejbližší okruh položili základy společnosti, která v roce 2021 prodala zboží za 45 miliard korun, už v devadesátých letech.
„Byl jsem vždycky… jak to říct? Asi sběratel. Bavilo mě sbírat věci a pak je měnit za něco hodnotnějšího,“ vypráví Zavoral v knížce, která je v podstatě kronikou Alzy. První peníze vydělal Zavoral, jemuž se přezdívá továrník, díky sběru nedopalků od cigaret, které ještě za minulého režimu prodával probouzejícím se návštěvníkům punkových a metalových koncertů. „Říkali jsme jim hašišáci, a když vstali, měli žízeň a chuť na cigaretu.“
Přes hořické trubičky a pytle cukru se Zavoral záhy v polovině devadesátých let dostal k počítačovým komponentům. Z východočeského Českého Meziříčí se postupně přesunul na vysokoškolskou kolej Blanice a později do Holešovic. Právě tam, v Dělnické ulici, se začaly psát dějiny Alzy.
Zavoral se od počátku vyhýbá médiím, dosud s ním v žádném z českých periodik nevyšel rozhovor. Jedním z důvodů v prvopočátcích bylo, aby konkurence neměla informace o tom, jaká je skutečná velikost Alzy.
„Když se pak po letech rozhodl jít s pravdou o velikosti Alzy ven, představoval si spolupráci s novináři tak, že když něco budeme potřebovat, tak jim to řekneme, a oni to zveřejní. Ale jinak se s nimi nebudeme bavit. Dalo docela práci mu vysvětlit, že takhle to nefunguje,“ popsal Zavoralův přístup jeden z jeho prvních spolupracovníků Oldřich Kurz.
Obecně by byl Zavoral rád, aby se o něj nezajímal nikdo, a už vůbec ne stát, který podle něj brání lidem v rozvoji podnikání. „Dneska je těch omezení tolik, že to většinu podnikatelských nápadů zabije hned v zárodku,“ myslí si zakladatel Alzy. „Jsme národ kreativních a schopných lidí, ale stát věnuje spoustu energie tomu, jak těmto lidem jejich plány co nejvíce zkomplikovat. Takže oni nakonec skončí ve velkých firmách a do vlastního byznysu se pustí jen ti nejodvážnější.“
Alza zažila několik krizí, zřejmě nejvážnější byly povodně v roce 2002. Krátce poté co tehdejší primátor Igor Němec označil situaci za nadmíru výtečnou, zatopily vody Vltavy prodejnu a sklad Alzy. Podnik přírodní katastrofu přestál.
Jak se ale Alza vypořádá se současnou krizí, kdy kvůli rostoucím nákladům a inflaci poprvé v historii klesl meziroční růst tuzemských e-shopů, se teprve uvidí. „Nebýt naší konzervativní strategie a nemít v rámci skupiny finanční rezervy, asi bychom byli nervóznější,“ říká Zavoral, který naopak považuje krize za přínosnou událost. „Jsou skvělé v tom, že shodíte tuk a vyřežete to, co nepotřebujete,“ říká a zároveň věří, že se díky tomu pročistí trh.
„Všichni měli ohromná očekávání, jak bude tenhle rok skvělý. A mysleli si, že jsou borci jen proto, že se jim tak daří. Ale když se daří všem, není to umění,“ pokračuje Zavoral. „Když se trend otočí a padá najednou celý trh, je strašná dřina to zabrzdit. A vede to k hroznému odříkání a úsporám, které jsou bolestné a těžké.“
Kniha napsaná na objednávku Alzy neodhalí více, než sami aktéři chtějí. Je opatrná, jen výjimečně se v ní objeví názor vybočující z řady. Výjimkou jsou názory bývalého šéfa marketingu Jana Samka, který už ve firmě nepracuje přes deset let a za jehož vedení vznikl proslulý maskot, mimozemšťan Alzák.
„Nechápu zamrzlou, nerozvíjející se komunikaci společnosti. Je to ploché, mdlé, nezajímavé, asi ve snaze se zalíbit všem. Ztratilo to emoce. Jenže kde jsou emoce, tam je paměť,“ odpovídá Samko na otázku, co by Alze doporučil změnit. Jedná se ovšem jen o ojedinělý závan kritického pohledu na firmu.
Zavoral tak i po třiceti letech zůstává ve skrytu, o jeho názorech na svět a byznys ví veřejnost stále velmi málo. A to se asi jen tak nezmění.
