Akcionáři už se neschovají

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Nový zákon Ministerstva spravedlnosti umožní kdykoli identifikovat všechny akcionáře firmy. Jeden z prokorupčních handicapů české ekonomiky by tak měl zmizet.

Vláda dne 30. května svým usnesením č. 378 schválila návrh zákona o zvýšení transparentnosti akciových společností. Snaží se tak splnit další slib ze své protikorupční strategie daný koaliční smlouvou, resp. jeho dodatkem uzavřeným právě před rokem, 30. června 2011. Ten mj. stanoví, že „vláda navrhne legislativu maximálně možným způsobem omezující anonymní vlastnictví obchodních společností…“. Nový zákon by měl tento závazek naplnit a tím omezit prostor pro korupci a zprůhlednit obchodní prostředí v České republice.

V současné době totiž jak orgány veřejné moci, tak dokonce společnosti samotné mají jen velmi obtížnou možnost akcionářskou strukturu, založenou na vydaných anonymních akciích na majitele, prokázat. Taková netransparentní úprava nejen zapříčiňuje stav, kdy může snáze docházet k legalizaci výnosů trestné činnosti, protože majetkové vztahy nejsou doložitelné, ale zároveň i umožňuje rozrůstání korupčního prostředí, kdy korupční jednání může být jen málokdy odhaleno.

Svobodná volba transformace

Společnosti s anonymními listinnými akciemi na majitele se v České republice vyskytují poměrně často, což je nám ostatně ze strany mezinárodních organizací a protikorupčních iniciativ pravidelně vytýkáno. Čeští akcionáři si takové akcie nicméně oblíbili. Za tím však nemusí vždy stát nelegální zájmy, a většinou patrně ani nestojí. Obliba ovšem pramení i ze skutečnosti, že tyto akcie jsou snadno převoditelné a nevyžadují přílišné administrativní náklady.

Návrh zákona si klade za cíl majetkové struktury akciových společností zpřehlednit. Existující listinné akcie na majitele budou muset být transformovány jedním ze zákonem předvídaných způsobů. Majitelé si buď budou moci své listinné akcie na majitele vyměnit za listinné akcie na jméno, nebo stávající akcie zaknihovat, případně imobilizovat. Zaknihováním se přitom rozumí jejich registrace u centrálního depozitáře, imobilizací jejich uložení v bance. V obou případech by musel být vlastník akcií u depozitáře, resp. u banky jmenovitě uveden, pro orgány i jiné subjekty by se tak stal identifikovatelným. Akciová společnost by tedy i nadále mohla vlastnit listinné akcie na majitele, ne však anonymní, ale s identifikovatelným vlastníkem.

Zákon dává podnikatelům svobodu volby v tom, že si firma sama bude moci vybrat jednu z uvedených variant transformace anonymních listinných akcií na majitele. „Nové“ listinné akcie na majitele, tedy zaknihované nebo imobilizované, by bylo možné převádět na jiné osoby pouze na základě zápisu změny vlastníka u centrálního depozitáře nebo banky.

Vzhledem k tomu, že akciovým společnostem bude dána tato možnost volby, nelze nyní předem odhadnout, kolik společností si vybere kterou variantu. Nejspíš není možné očekávat, že by se všechny firmy přiklonily k variantě převedení všech svých akcií na majitele na akcie na jméno a že by tak listinné akcie na majitele zcela vymizely. To ostatně není ani úmyslem zákonodárce, když legislativně předjímá i jiné možnosti. Převod listinných akcií na majitele na listinné akcie na jméno je však považován za určité přechodné opatření, protože bude pokrývat pouze již vydané akcie. Nově budou moci společnosti vydávat už jen zaknihované nebo imobilizované akcie na majitele. Při volbě variant transformace lze také tušit, že bude patrně hojně využíváno zaknihování, protože firmy o své listinné akcie na majitele nebudou – alespoň prozatím – chtít přijít. A zaknihování se zatím z praxe jeví jako flexibilnější nástroj pro volné obchodování s akciemi než méně pružná imobilizace.

Povinnost bankovního účtu

Ať už si akciová společnost vybere kteroukoli variantu, je zcela jednoznačné, že ji to v menší či větší míře administrativně i finančně zatíží (nutnost vyřídit změnu, zaplatit související poplatky apod.). Zákon však pamatuje i na možnost, že by se firma nepřiklonila k žádné z variant a rozhodla se zkusit transformaci akcií neprovést. V takovém případě se její listinné akcie na majitele budou od 1. ledna 2014 považovat za akcie na jméno. Žádná společnost ani její jednotlivý akcionář se tedy transformaci akcií nevyhnou. Dalším prvkem zprůhledňujícím podnikatelské prostředí je skutečnost, že zákon prostřednictvím novely stávajícího obchodního zákoníku zakotvuje povinnost pro majitele listinných akcií na jméno zřídit si pro účely výplaty dividend bankovní účet. Na něm bude muset být majitel samozřejmě identifikován, čímž bude nejen možné v případě potřeby ověřit jeho totožnost, ale bude také umožněno sledovat tok peněžních prostředků ve vztahu k jednotlivým akcionářům.

Orgány činné v trestním řízení, ale i další orgány veřejné moci, jako např. správce daně, tak díky možnosti ověření identity akcionáře budou moci získat informace potřebné ke své činnosti u příslušných finančních institucí. Centrální depozitář je např. již nyní povinen poskytovat soudům pro účely soudního řízení a exekutorům pro účely exekučního řízení relevantní údaje z evidence a dokumentů, které jim zákon ukládá uchovávat po dobu dvanácti let. Nově by se tato povinnost vztahovala i na informace týkající se listinných akcií na jméno vedených akciovými společnostmi. I v případech spadající pod trestněprávní úpravu, kdy státní zástupce či soudce může za určitých okolností požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, jakož i údaje z evidence cenných papírů, či může nařídit sledování bankovního účtu, by došlo k rozšíření i na evidované listinné akcie na majitele.

Evropská inspirace

Zákon se inspiroval úpravami v jiných evropských zemích, zejména v Rakousku. Vzhledem k tomu, že žádný mezinárodní ani evropský předpis neukládá státům úpravu listinných akcií na majitele, státy k této otázce přistupují různým způsobem. V některých státech jsou proto anonymní listinné akcie na majitele výslovně zakázány (např. na Slovensku, v Maďarsku, v Rusku či na Ukrajině), jinde jejich existenci zákon za určitých podmínek umožňuje (např. Británie, Irsko, Nizozemí, Německo, Rakousko – v posledně jmenované zemi se akcie registrují na zvláštním akciovém účtu s identifikovatelným vlastníkem, jak by tomu mělo nově být i v České republice). Nicméně určitá forma regulace se vyskytuje ve většině právních řádů zemí Evropské unie. Na rozdíl od evropské úpravy lze český návrh považovat za inovativní v otázce ukládání zaknihovaných akcií u centrálního depozitáře, jehož roli v jiných státech Evropské unie neznají. Přistupují spíše k imobilizaci akcií s dohledovými pravomocemi banky.

Nové české legislativě tedy nelze upřít snahu omezit podmínky korupčního jednání v České republice a co nejvíce přispět k identifikovatelnosti všech majetkových struktur společností. Nicméně i přesto bude moci být zjištěn pouze evidovaný vlastník akcií; osoba, která stojí případně v pozadí a akcie skrytě fakticky ovládá, odhalena nejspíš nebude. Zakrývání skutečného vlastníka však bude alespoň ztíženo, protože bude muset být identifikována osoba, která ke skutečnému majiteli může následně orgány dovést, tedy formální vlastník akcií. Orgány veřejné moci také budou uplatňovat dohled i nad těmito akciemi, dosud anonymními, snáze tak mohou objevit netransparentní či jinak podezřelé transakce.
Návrh zákona, bude-li v předložené podobě přijat, tak alespoň do určité míry přispěje ke zprůhlednění podnikatelského prostředí v České republice a k omezení prostoru pro případnou korupci. Podpoří díky tomu i vylepšení dobrého jména České republiky v zahraničí u mezinárodních i nevládních organizací, což může ve svém důsledku vést i k rozvoji českého trhu, kdy se na něj nebude obávat vstoupit více zahraničních akcionářů. Zákon schválený vládou bude ještě upraven na základě připomínek Legislativní rady vlády a poté předložen Parlamentu České republiky v rámci další fáze legislativního procesu.