Utíkají z německé pasti na levné dodavatele a nízké mzdy. A vydělávají více
Český ekonomický model se do značné míry vyčerpal. Přechod na tržní hospodářství z devadesátých let umožnil tuzemským podnikům vyrůst a zbohatnout, nyní ale k dalšímu posilování potřebují nový impulz. A některé ho už našly. Postupně se vymaňují z „pasti“ na nahraditelné a cenou snadno vydíratelné dodavatele a více sázejí na vlastní produkty ušité na míru zákazníkovi: nadzvukově rychlé turbíny, vyfukovací stroje i na počítačové hry.
Vlastní cestou se vydává například holding Koh-i-noor miliardáře Vlastislava Břízy. Konkrétně jeho nástrojářská divize Machinery. Dlouhá léta dodává součástky automobilkám – mimo jiné formy nebo interiérové dekorační prvky. Končí třeba i v elektromobilech Tesla a ve vozech mnoha dalších velkých značek. „Problém je, že v autoprůmyslu panuje obrovská nervozita z nejistoty, co se bude v příštích letech dít,“ říká v aktuálním rozhovoru pro e15.cz Robert Záboj, šéf Machinery.
Naráží na nejistý přechod od výroby spalovacích automobilů k těm ryze elektrickým, k čemuž se váže masivní proměna celého dodavatelského řetězce. Manažeři automobilek nemohou vědět, pro jaké množství bateriemi poháněných vozů se na trzích najde místo, a tak jsou v objednávkách opatrní. Firmy jako Machinery, kterých je v Česku mnoho a které závisejí na výkonu hlavně evropského automotive, tak plně závisejí na rozhodnutích, která se nepřijímají v jejich kancelářích. To chce Záboj změnit. A není sám.
Řešením je vlastní produkt. Machinery proto před několika lety akvírovala společnost GDK, jež vyrábí vyfukovací stroje. Zákazník, který je koupí, na nich pak zhotovuje, co potřebuje – od konviček pro IKEA, kuželek na bowling po nádrže na nejrůznější kapaliny.
VIDEO: Zvažujeme o přesunu výroby do Ameriky. Závod v Rusku jsme odepsali, ani se tam nedovoláte, říká Bříza z Koh-i-nooru ve FLOW
Vlastní výzkum a vývoj jako klíčové investice
„Hledali jsme strategického investora, abychom se mohli rozvíjet. Sehnali jsme lidi, vsadili na vývoj a vyšší přidanou hodnotu, byť jsme stále na začátku,“ popisuje Záboj. V Poličce zatím vyrábí asi pět strojů ročně, cílem je minimálně dvojnásobek. Cena jednoho kusu se může pohybovat i v milionech eur. Stovky milionů korun, které byznys se stroji vytvoří, Machinery nespasí, ale divizi pomůže diverzifikovat portfolio.
Nespoléhat na to, kolik zakázek získám u finálního výrobce, a vytvářet vlastní produkty, to je klíčový předpoklad, aby se Česko dostalo z pasti levné ekonomiky a zařadilo k těm produktivnějším.
„Současný model subdodavatelské ekonomiky má zásadní nevýhody. Nemáme přímý vztah k zákazníkovi. Nerozhodujeme, kam je finální výrobek vyvážen. Subdodavatelů je na trhu vždy hodně, takže jejich ceny dokážou finální výrobci velmi drsně stlačit. Marže českých produktů jsou proto nízké,“ říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. I to je podle něj důvod, proč mají Češi výrazně nižší mzdy než sousední Němci.
„Shodou náhod nyní řeším jeden český strojírenský podnik z oblasti automotive s kořeny z 19. století. Sice není v potížích, ale jeho majitelé chtějí byznys zrychlit,“ říká krizový a transformační manažer Petr Karásek. Onen podnik vidí jako možné řešení své situace právě ve větší sázce na vlastní produkty. Zatímco materiál k jejich zhotovení dokáže nakupovat za stejné ceny jako konkurence, u energií to zdaleka neplatí: „Tvoří-li energie vyšší podíl nákladů na zhotovení produktu, obvykle to nekončí dobře.“
Ucpaný Suez „pomohl“
Pro spoustu majitelů firem byl užitečným budíčkem březen 2021, kdy obří kontejnerová loď zablokovala Suezský průplav. Dočasně přišli o dodávky nezbytných součástek a samy nemohli vyrábět. Někteří proto přešli na výrobu po vlastní ose.
„Je to dennodenní dilema managementů. Velkou roli hraje mentální setrvačnost. Mají tolik starostí a jsou tak hluboko ponoření do provozních problémů, že nemají čas zhodnotit byznys z nadhledu. ,Děláme to takhle po dekády, ale nestálo by za to vyrábět si to sami?‘ K takovému zamyšlení obvykle dojde až po silném impulzu, ať už jím byl Suez, nebo otřesy v hospodaření,“ popisuje Karásek.
Zanedbávat vývoj se nevyplácí
Formy a další díly dlouhodobě dodává automobilkám z celé Evropy Isolit-Bravo. „Dřív jsme vlastní produkty a vývoj zanedbávali, byli jsme vázaní na autoprůmysl a spatřovali v něm budoucnost. Dnes vidíme, že to bude kulhat, takže raději více investujeme do sebe,“ říká majitel firmy a jeden z nejbohatších Čechů Kvido Štěpánek.
V Jablonném nad Orlicí dělají například vlastní lamelová kola nebo motorizovaná kolečka, takzvaná motúčka. Ročně jich Isolit prodává k šesti tisícům, vytváří tak obrat kolem 75 milionů. Nově nabízí i ploty na míru z vlastní kovárny, protože „to Číňan nedoveze“.
K větším podnikům, které úspěšně vyvážejí vlastní produkty, patří například výrobce nemocničních lůžek Linet nebo zhotovitel průmyslových převodovek Wikov. „Mějte vlastní výzkum a vývoj, to je zcela klíčové. Díky tomu můžeme každou převodovku vyvinout a vyrobit na míru pro zákazníka, ať už působí v energetice, dolech, či na železnici,“ zdůrazňuje majitel Wikovu Martin Wichterle.
Proměna z dodavatelů do finálních výrobců se nemusí týkat jen tradičního fyzického průmyslu. Své o tom ví i jedno z nejúspěšnějších českých herních studií SCS Software. Začínalo v roce 1997 a záviselo na zakázkách větších společností, které si u něj nechávaly programovat hry na zakázku.
Vůbec první plnohodnotnou hrou, která vznikla na technologii SCS, byla Shark! Hunting the Great White. SCS však nebyla vydavatelem hry. Zpočátku se muselo studio pouštět i do těch zakázek na hry, o jejichž úspěchu nemuselo být zdaleka přesvědčené, aby se uživilo.
O téměř třicet let později patří k nejúspěšnějším na trhu. Nepoužívá nejpopulárnější Unreal Engine, ale funguje na vlastní technologii Prism3D. Proslavilo se hlavně povedenými simulátory, které dostávají hráče za volant kamionů. Prodalo přes 85 milionů kopií svých her. „Náš tým nedávno překročil 400 osob,“ říká PR manažer SCS Software Dan Němec.
Jak podpořit vývoj
Stát může usnadnit firmám alespoň částečný přechod k vlastním produktům několika způsoby. Nejen Svaz průmyslu a dopravy lobbuje například za efektivnější nastavení odečitatelné položky na vědu a výzkum nebo za zjednodušení povolovacích procesů pro rychlejší výstavbu. Řešení má přinést i otevření trhu práce.
„Není možné, aby sem firmy dostávaly odborníka z Indie devět měsíců, zatímco ho německý konkurent přitáhne i s rodinou za dva měsíce,“ říká Špicar. První na seznamu úkolů pro novou vládu by však podle něj měla být jiná položka, ta vůbec nejdůležitější: levnější energie.
