Angličtina na rovinu: Jak být určitý

Angličtina na rovinu

Angličtina na rovinu

Posledně jsem se s vámi rozloučil s tím, že existuje jen omezený počet způsobů, jak posluchači či příjemci informace signalizovat, že dané podstatné jméno je právě jedno jediné a jemu dobře známé. V angličtině pak říkáme, že podstatné jméno je určité, čili potřebuje určitý člen the. Počet způsobů se různí odborník od odborníka, ale dejme tomu, že jich je sedm. Zde jsou první tři.

Ten první jste se naučili už zkraje. Jedná se o případ, kdy bylo podstatné jméno uvedeno v předešlé větě: „John has two children: A boy and a girl. The boy is in school, but the girl is still too young.“ Takto určená podstatná jména si označíme jako jednoznačně určená na základě předchozí zmínky. Většina z vás zná toto pravidlo tak dobře, že to s jeho užíváním přeháníte.

Podívejte se na následující příklad: This is a steak! It’s _ big steak! It’s _ steak from Argentina! Leckteří z vás budou překvapeni, že do mezer patří správně a, ne the. Jak to? Protože jen pokračujeme v identifikaci steaku, popisujeme jeho další vlastnosti. Zamyslete se nad tím. Dává vám smysl sled vět: „Je to steak! Je to ten velký steak (rozuměj jeden jediný)! Je to ten steak z Argentiny (jeden jediný)?“ Ne! Ani v angličtině, ani v češtině. Rádoby logika vložení určitého členu the do obou mezer je nelogická.

Druhý způsob, jak můžeme něco pokládat za jednoznačně určené i z pohledu našeho posluchače, je předpokládat o něm, že má všeobecný rozhled. Řekneme „the Eiffel Tower“, neboť předpokládáme, že dotyčný je o světě natolik informován, že ví, o které věži mluvíme. Skládáme mu poklonu, jestliže si nemyslíme, že teprve nedávno slezl ze stromu a je úplný ignorant. Vlastně by bylo vyloženě urážlivé, kdybychom předpokládali, že ji vůbec nezná. Z téhož důvodu říkáme the World Trade Center, the Washington Monument, the Charles Bridge apod. Označme si takto určená podstatná jména jako jednoznačně určená a proslulá.

Podobně může být něco určité tehdy, když prokazujete svému posluchači úctu a vycházíte z toho, že má všech pět pohromadě a pochopí, že logicky má město jen jedno centrum, jedno hlavní nádraží či trasa metra v daném směru jen jednu konečnou stanici atd. Proto se říká „the city center“, „the main train station“, „the sky“ apod. Taková podstatná jména si můžeme označit jako jednoznačně určená logicky.

Popřemýšlejte o tom ještě malinko víc a hned uvidíte, že třetí stupeň přídavných jmen (the richest, the tallest…) dává smysl.
Koneckonců je logické, že může být jen jeden jediný nejbohatší člověk nebo největší hora, je to tak?

Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@cninvest.cz