Automobilky jsou na skandály mistři
Pro pošpiněné společnosti je charakteristická ohromná aktivita během prvních tří až šesti měsíců. „Pak následuje fáze, kdy se pokoušejí svalit vinu na některé lidi. Uklidnit dění. A často to funguje,“ řekl André Spicer v rozhovoru pro BBC. Tento profesor z obchodní školy Cass, která je součástí Londýnské univerzity, zkoumá chování velkých organizací a jejich reakce v čase krize. „Následně se často zbavují lidí se zkušenostmi nebo těch, kteří mohli sledovat, že se něco dělo špatně, ale přitom v tom nebyli osobně zapleteni. Zbavují se tak důkazů, lidí, možných připomínek,“ pokračuje Spicer.
Jinými slovy, snaží se vše zamést pod kobereček. Často je staré vedení vyhozeno nebo potichu odsunuto stranou. Nové vedení vzápětí vyhlašuje, že chce vnést nový „svěží vítr“, a příliš se neohlíží dozadu. „Nikdo nemá rád, když mu jsou připomínány chyby. Zbavují se tak všech sedimentů špatných příběhů, což je zcela zásadní postup,“ dodává Spicer. Jejich vystupování v takových zlomových chvílích podle něho vypovídá o tom, jak se budou chovat příště.
Postupuje takto nyní i německý koncern Volkswagen? Ano i ne. V něčem se přidržuje „ustálených“ postupů, jinde překvapuje novými přístupy, které by od této přísně centralistické organizace čekal málokdo.
Strach a poslušnost
Leccos předznamenal i nedávný výstup německé kancléřky Angely Merkelové. Ta po Volkswagenu požadovala otevřený přístup a změnu organizační struktury, aby se již nic podobného nemohlo opakovat. „Hodně bude záležet na tom, jak se s tím srovnají. Ale věřím, že na tom pracují se vší energií,“ řekla.
Nový šéf koncernu Matthias Müller je jiný než jeho předchůdce Martin Winterkorn. Po něm a bývalém předsedovi Ferdinandu Piëchovi zůstal podle německého motoristického novináře Christiaana Hetznera ve společnosti „směs všudypřítomného strachu a poslušnosti“.
S tímto odkazem se nyní Müller musí vyrovnat. První dny po vypuknutí aféry s manipulováním měření emisí Nox v USA byly pro Volkswagen kritické. Překvapilo, že nebyl schopen reagovat na často nesmyslné útoky médií, vyrovnat se s odchody významných osobností (například bývalým šéfem Škody Auto Winfriedem Vahlandem).
Nyní už je vše jinak. Potvrdilo to i poslední vystoupení nového šéfa značky Volkswagen Herberta Diesse na tokijském autosalonu. Polovinu ze svého pětiminutového vystoupení na pódiu věnoval omluvám a slibům, že se takový průšvih již nikdy nestane. Pak sestoupil z pódia a čtyřicet pět minut trpělivě odpovídal na všechny dotazy novinářů.
Podobně postupoval i nový šéf koncernu Müller na mítinku s 400 nejvyššími manažery v Lipsku. „Struktury mají svoji hodnotu pouze tehdy, když ,žijí a dýchají‘. Takže mohu jen opakovat – potřebujeme reformu naší kultury a filozofie vedení. Osobně si přeji novou kulturu otevřenosti a spolupráce. Ale to nemůže vzniknout na rozkaz,“ řekl Müller.
Manažerská slepota
O tom, jak netransparentní německý výrobce aut byl, svědčí nejlépe fakt, že klíčový ředitel dozorčí rady Volkswagenu Stephan Weil, premiér Dolního Saska, se o skandálu poprvé dozvěděl až z médií. Jednání s americkou Agenturou na ochranu životního prostředí přitom probíhala již mnohem dříve – a VW jí až po třech nedělích jednání za zavřenými dveřmi přiznal svá provinění. Nyní se ve Volkswagenu snaží přijít na kloub tomu, kdo vše způsobil. Müller řekl, že pátrání může trvat i měsíce; budou procházet e-maily a dokumenty za poslední desetiletí. Mnohé z nich už také zabavili američtí a němečtí veřejní žalobci.
Ve Volkswagenu mají od roku 2011 úředníka, který má na starost jediné – řešit stížnosti zaměstnanců. Ti mohou anonymně a v deseti jazycích sdělovat svoje podezření, poukazovat na kriminální delikty „bílých límečků“. Loni přibylo padesát udání od „whistleblowerů“, paradoxně to nejdůležitější tam ale nebylo.
Jak vlastně mohlo dojít ke „slepotě“ vyšších manažerů v kauze „dieselgate“? Jak to, že roky nikdo nic neviděl? Mnoho průšvihů vznikne tak, že po slibném začátku se něco zadrhne a vypukne panika. To vede k pokušení „ohýbat“ pravidla. „Lidé se ve velkých firmách po čase stávají doslova posedlí tím, aby se ,věci uskutečnily‘, namísto toho, aby se ptali sami sebe, ,jak by se měly stát‘,“ řekl profesor Spicer. A to se mohlo stát i inženýrům Volkswagenu.
„Ti chlapíci, kteří to udělali, si pravděpodobně nemysleli, že dělají něco strašného. Jen něco hodně chytrého,“ řekl Stephen Carver, lektor Cranfieldské školy managementu a konzultant bank, leteckých a automobilových společností. „Chyběl tam člověk, který by si uvědomil skutečný dopad toho všeho. Který by řekl, dobře, řešíme problém teď. Ale co zítra?“
Tři kroky k nápravě
Podle Christiana Strengera, experta na podnikové vedení a dozor z německé společnosti Tui, Fraport a Evonik, má nyní Volkswagen tři možnosti, jak zachránit alespoň část své hodnověrnosti.
Zaprvé musí proběhnout důkladné vyšetření skandálu a jeho výsledky musejí být potvrzeny neutrálními odborníky. Vrcholní představitelé koncernu musejí od této chvíle sloužit jako vzorové modely, jako nositelé nové korporátní kultury. A konečně – Volkswagen potřebuje opravdu význačné změny v dozorčí radě.
„Ta by měla zase sloužit jako přesvědčivá protiváha velkým investorům a odborům, kteří se až dosud projevovali nešťastným způsobem,“ vysvětluje Strenger. Není ale divu. V dozorčí radě sedí jen jedna externí členka. Je jí Annika Falkengrenová, šéfka švédské společnosti SEB. Ostatní jsou buď členové Piëchovy rodiny, nebo rodiny Porsche, dále pak politici z Dolního Saska nebo emisaři z Kataru. Významné slovo v obsazení ředitelů měly i odbory.
„Volkswagen má nyní ohromnou příležitost prohloubit rozmanitost a najmout externí talenty. Dát zapomenout na morbidní kulturu, snížit náklady a vrátit se znovuzrozený,“ řekl v rozhovoru pro ANE Arndt Ellinghorst, analytik Evercorte ISI.
