Položil jsem před časem studentům otázku, která vlastnost by v žádném případě neměla právníkovi scházet. Dostalo se mi odpovědi, že je to nezávislost. Omlouvám se za zdánlivé slovíčkaření, ale neznělo mi to úplně přesně. Jsem totiž přesvědčen o tom, že zákonem garantovaná nezávislost je pouze nástrojem, který otevírá prostor k hlavnímu cíli, aby právník mohl snáze nalézt odvahu být statečným ve službě spravedlnosti. Jedná se však pouze o nezávislost ve vztahu ke státní moci? Již římský právník a filosof Marcus Tulius Cicero charakterizoval ve spise O povinnostech nezávislost mimo jiné takto.
„Nikdo nemůže být spravedlivý, kdo se bojí smrti, bolesti, vyhnanství a nouze, nebo kdo opak toho všeho staví nad spravedlnost. A nejvíc se lidé obdivují tomu, na koho nepůsobí peníze. O člověku, který projevil tuto vlastnost, soudí, že úspěšně podstoupil zkoušku ohněm.“ Jsou všichni dnešní právníci fakticky stateční již jen proto, že smějí a měli by být ex lege nezávislí? Umí dnešní právnické generace vskutku s nabytou nezávislostí nakládat?
Je v právním státě větším důvodem obav o nezávislost soudců, advokátů, státních zástupců, notářů či exekutorů případná možnost jejich závislosti na moci výkonné, nebo spíše závislosti na penězích, pohodlí a kariéře?Lze očekávat od právníka, který je závislý na zmíněném pohodlí, kariéře a penězích, že zůstane při výkonu své profese až do samého konce odvážným a statečným?
Kup si čokoládu
Studenti, s nimiž jsem při zkoušce z oboru právní etiky o daném tématu diskutoval, nepamatují dobu, v níž se zkratka KSČ neoficiálně četla: „Kup si čokoládu“. Pozapomenutý joke či spíše dobově aнекдот trefně vystihl to, že za privilegia, získaná spolu se stranickou legitimací, bylo zaplaceno mimo jiné uznáním závislosti dané třeba i povinností bez diskuse splnit tzv. stranický úkol.
Bylo odvážné vstoupit do normalizační KSČ? Nebo to snad bylo dokonce statečné? Vzpomínám si, jak jsme spolu s těmi, kteří v dobách normalizačních nechtěli – řečeno s notnou dávkou hořké ironie – „vstoupit do KSČ proto, aby z jejího vnitřku nahlodali komunistický režim“, bývali občas přizváni k tomu, abychom dávali rozhřešení…
S kolegou a kamarádem Jardou Procházkou jsme tak kupříkladu byli jednou pozváni na pivo arbitrem hospodářské arbitráže. Po druhém půllitru jsme měli dojem, že rozhovor prapodivně vázne, tu ale před námi stálo arbitrem objednané pivo třetí a s ním nám bohužel známá historka o tom, že někdo slušný to vstupem do KSČ přece musí zachránit, neb jinak budou mezi komunisty jenom kariéristé. U čtvrtého a pátého jsme snadno snesli věcné argumenty, proč je tato ředstava holý nesmysl. Před tím, než číšník přinesl šesté pivo, bylo jasné, že je to přesto marné. Sedmé a osmé pivo jsem pak vypil s pocitem, že jsem na smuteční hostině. I pouhé zdání arbitrovy nezávislosti bylo definitivně v mých očích to tam…Lze se s tímto podivným dědictvím v podobě povědomí o „koupi čokolády“ divit tomu, že se ve věcech soudcovských platů setrvačně licituje v rovině snížení platu = ohrožení nezávislosti?
Nekonečná bitva o plat
Je všeobecně známo, že Ústavní soud se danou problematikou opakovaně mnohokrát zabýval. Sám jsem byl soudcem zpravodajem ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 12/10. Dospěl jsem postupně k názoru, že striktně vzato snižování platové úpravy může v obecné objektivní rovině vést až k ohrožení soudcovské nezávislosti. Je však ciceronovsky spravedlivé či v naznačeném smyslu odvážné podávat za všech okolností další a další žaloby za zachování stávající výše soudcovského platu?
Je to o to statečnější, čím více se naděje na úspěch u Ústavního soudu jeví být reálnější? Bude již na věky patřit k projevům důstojnosti soudcovského stavu, že jeho příslušníci budou porážet neobratného zákonodárce v permanentní pekuniární válce? Nemohu ponechat stranou etické aspekty, požadavek na vysokou morální integritu soudce i soudcovského stavu, kterou lze shrnout do devizy „noblesse oblige“.
Traduje se úvaha zvěčnělého filosofa, emeritního soudce Ústavního soudu Vladimíra Čermáka: „Příslušníka elity poznáte jen podle sociálního výkonu, tedy podle toho, jestli je schopen se obětovat nebo něco obětovat, ať už má majetek nebo vzdělání. Svět je založen na obětech,“ napsal jsem v odlišném stanovisku k vyhovujícímu nálezu Ústavního osudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 34/04. Stává se soudce se zkráceným platem okamžitě závislým? Měl by ad absurdum snad inkasovat vzniklý rozdíl od úspěšných účastníků řízení?
