Při podnikání se běžně společnosti spojují a vytvářejí nové ekonomické útvary. V koncernu, typickém podnikatelském seskupení, mají jednotlivé subjekty svou právní samostatnost, jsou ale podřízeny jinému subjektu. Celek sice nemá právní subjektivitu (není společností), ale vystupuje jako centralizovaná entita, neboť má jednotnou organizaci a jednotné vedení. Koncernové právo tyto situace upravuje a zabývá se mj. ochranou věřitelů jakožto těch, kteří stojí vně koncernu, a společníků těch společností v koncernu, které jsou mimo mocenskou strukturu, tedy neovládají celek a mohly by utrpět újmu v důsledku své podřízenosti jiným společnostem.
Koncernové právo pojímá zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb., ZOK) odlišně od stávající úpravy v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. v platném znění). Stručně nejprve shrňme stávající úpravu, na jejímž pozadí výrazněji vyniknou změny v pravidlech.
Koncerny dnes
Obchodní zákoník rozlišuje různou intenzitu vlivu, a to (1) ovládání jako vztah mezi ovládající a ovládanou osobou (jsou-li to obchodní společnosti, hovoříme o mateřské a dceřiné společnosti), a (2) jednotné řízení jako vztah mezi řídící a řízenou osobou (řídící a řízená osoba spolu tvoří koncern neboli holding). Ovládání představuje mírnější vliv, jednotné řízení představuje silnější vliv. Vztahy ovládající – ovládaná osoba a vztahy řídící – řízená osoba (tj. koncern) obchodní zákoník souhrnně nazývá „podnikatelská seskupení.“ Mimo ovládání a jednotné řízení ještě zákon zmiňuje (3) ovlivnění, a to jak v kontextu postavení statutárních orgánů (obdobně jako statutární orgán odpovídá a ručí i osoba, která podstatně ovlivňuje chování společnosti, § 66 odst. 6), tak v souvislosti s podnikatelskými seskupeními (kdo svým vlivem přiměje statutární orgán jednat ke škodě společnosti, ručí za vzniklou škodu, § 66c). Na rozdíl od ovládání a jednotného řízení může být ovlivnění v některých případech i jen jednorázové. Ve všech třech případech však jde o uplatňování vlivu v rámci nějaké společnosti.
Jak je vidět z tohoto úvodu, koncernové právo pojmově pracuje s řadou termínů, z nichž některé se navíc mohou částečně překrývat. Právně přesnou informaci lze někdy vyjádřit jen v nečitelné formě, v dalším textu se proto vědomě dopustíme nepodstatných nepřesností ve snaze o srozumitelné sdělení.
V situaci ovládání nebo jednotného řízení má dnes zásadní význam úprava ovládací smlouvy. Ovládání může totiž být buď faktické, nebo smluvní. Při faktickém ovládání jedna společnost reálně ovládá druhou, například proto, že je většinovým společníkem a může v ovládané společnosti prosazovat svou vůli. Naopak smluvní ovládání je situace, kdy dvě společnosti o ovládání uzavřou smlouvu. Pojem „ovládací smlouva“ se může týkat jak ovládání, tj. nižšího stupně ovlivnění, tak jednotného řízení, tedy koncernu. Ovládací smlouva obsahuje závazek řízené osoby podřídit se řídící osobě a může obsahovat i závazek převádět řídící osobě zisk.
Ovládací smlouva je velkým zásahem do autonomie ovládané osoby, a proto s ní souvisí řada kontrolních mechanismů. Statutární orgán musí připravit písemnou zprávu, ve které vysvětlí důvody uzavření smlouvy – nadále přitom platí povinnost statutárních orgánů jednat s péčí řádného hospodáře a případné sankční režimy, pokud tuto povinnost poruší. Návrh ovládací smlouvy přezkoumává za každou smluvní stranu znalec jmenovaný soudem, je zde tedy odborný externí pohled, se kterým se mohou společníci seznámit před hlasováním na valné hromadě. Ovládací smlouvu musejí schválit valné hromady všech zúčastněných společností, a to kvalifikovanou většinou tří čtvrtin. Společníkům, kteří nesouhlasí, se dává možnost exitu (právo odejít ze společnosti a obdržet odškodnění), a pokud odškodnění poskytované společností není fér, mohou se odcházející společníci soudně domáhat spravedlnosti. Ovládací smlouva se ukládá do obchodního rejstříku, je tedy veřejně přístupná například věřitelům a obchodním partnerům.
Není-li ovládací smlouva uzavřena a jedná se „jen“ o faktické ovládání, pak má ovládající osoba (mateřská společnost) svázanější ruce. Nemůže využívat svého vlivu na úkor ovládané osoby (dceřiné společnosti): pokud vznikne dceřiné společnosti majetková újma vlivem matky, pak tuto újmu musí matka uhradit do konce účetního období (nebo o úhradě alespoň uzavřít smlouvu). Dcera navíc zpracovává písemnou zprávu o vztazích, v níž má povinnost uvést, jaké smlouvy byly mezi oběma osobami uzavřeny, a musí popsat výhody a nevýhody opatření v zájmu matky. Zprávu o vztazích přezkoumává dozorčí rada, příp. auditor, a společníci mají právo požádat soud o další přezkum zprávy o vztazích soudním znalcem.
Pokud tedy obchodní společnosti dnes chtějí cíleně a efektivně využívat jednotného řízení, zpravidla připravují ovládací smlouvu, jakousi „ústavu“ koncernu, která formuluje vzájemná pravidla dovnitř koncernu i navenek, vůči věřitelům i třetím osobám. Uzavření ovládací smlouvy navíc přináší určitá zjednodušení – ovládaná osoba nemusí vypracovávat zprávu o vztazích a ovládající osoba může svým vlivem prosadit i opatření, z nějž může ovládané osobě vzniknout újma.
Koncerny nově dle ZOK
1) Bez ovládacích smluv. První a zásadní změnou koncernového práva podle nové úpravy ZOK je zrušení ovládacích smluv. To se týká jak vztahů do budoucna (nové ovládací smlouvy mezi společnostmi v holdingu se podle ZOK již nebudou uzavírat), tak ale i vztahů stávajících: ovládací smlouvy přestávají být ze zákona účinné (§ 780 ZOK), a to ve stanovené lhůtě, totiž na konci účetního období, které skončí po 1. července 2014.
Logicky vyvstává otázka, proč zákonodárce ovládací smlouvy ruší a co změnou sleduje. Důvodová zpráva k ZOK však nabízí jen odpovědi značně obecné: nová koncepce podnikatelských seskupení se zavádí „v návaznosti na doporučení Winterovy zprávy“ a na „dřívější doporučení odborného týmu Forum Europaeum Konzernrecht“. Dozvíme se rovněž, že se „modelově sleduje francouzské pojetí, tedy se akcentuje tzv. Rosenblumův koncept“. Autoři dále nevysvětlují ani závěry oné Winterovy zprávy, ani onen Rosenblumův koncept, takže obě zmínky působí spíše jako neurčité odkazy na (nespecifikovanou) vyšší autoritu a úmysl zákonodárce z nich in concreto nevyplývá. Nechceme zbytečně kritizovat, leč vstřícnost k odborné právnické veřejnosti (laiky a poslance stranou) zde autoři neprokázali. Uvidíme, jak si s těmito odkazy poradí komentátoři zákona. Zatím se pokusme dovodit účel sami.
Co bude zrušení ovládacích smluv znamenat v praxi? Výhody nynějších smluvních koncernů bude možné uplatňovat i bez ovládací smlouvy. Postačí, když se společnosti přihlásí ke koncernu na svých internetových stránkách (§ 79 odst. 3 ZOK). Poté budou moci udílet řízené osobě i pokyny pro ni nevýhodné, zato v zájmu řídící osoby či jiné osoby v koncernu (dle dnešní úpravy obchodního zákoníku je ovládací smlouva podmínkou udělení nevýhodných pokynů). Případně vzniklou újmu nebude třeba hradit do konce účetního období (dle obchodního zákoníku nyní opět podmíněno ovládací smlouvou).
Odstranění ovládacích smluv lze tedy vykládat jako pozitivní uvolnění. Není třeba uzavírat smlouvu a podstupovat administrativní proces její kontroly (znalci, valné hromady). Stačí existenci koncernu dát transparentně najevo na webu a lze využívat výhod skupiny. Na ovládanou osobu pak sice dopadne povinnost vypracovávat zprávu o vztazích (to dle obchodního zákoníku nemusela, pokud měla uzavřenou ovládací smlouvu), ale ani tato povinnost nemusí být chápána negativně: v reálném životě je často snazší popsat vzniklý stav, jak to činí zpráva o vztazích, než predikovat a dopředu popsat budoucí vztah, jak to činí ovládací smlouva. Odklon od důrazu na smluvní koncern lze také chápat jako určitý realismus zákonodárce. Podnikatelská seskupení se nově nechápou primárně jako možnost, kterou musím smluvně ošetřit, abych ji mohl naplno využívat, ale jako celkem běžná ekonomická realita, které lze využívat po naplnění minimálních požadavků na transparentnost.
2) Široká definice jednotného řízení – stačí některá složka podnikání. Dnešní úprava obchodního zákoníku nedefinuje jednotné řízení coby znak koncernu. Nově je jednotné řízení definováno, a to poměrně široce. Bude však užitečné definici koncernu číst v kontextu ostatních forem uplatňování vlivu.
Podobně jako nyní obchodní zákoník i ZOK rozlišuje tři úrovně prosazování vlivu: ovlivnění, ovládání a koncern. Ovlivnění může být i jen jednorázové, ale musí být skutečně uplatněno. Ovládání se chápe jako opakovaný a hlavně intenzivnější vliv a zároveň k naplnění definice postačí pouhá možnost (potencialita) vliv prosazovat. Konečně v koncernu se uplatní jednotné řízení, tak jako nyní.
K tomu, aby existoval koncern, však není nutné jednotné řízení celého podnikání, tj. všech jeho složek. Nově dle zákonné definice postačí, když i jen jedna z významných složek v rámci podnikání bude podrobena jednotnému řízení. Stačí například jen společná personální politika více společností nebo společné finanční řízení.
3) Nejen finanční vyrovnání. Výše jsme zmínili, že členové koncernu, kteří se k němu přihlásí na internetových stránkách, nemusejí vyrovnávat újmu způsobenou řízené osobě, pokud tato újma byla nebo bude vyrovnána v rámci koncernu. ZOK přitom nově předvídá různé možnosti vyrovnání, společnosti se nemusejí navzájem vyrovnávat pouze finančně. Formou vyrovnání je i prokazatelná výhoda plynoucí z členství v koncernu. Je tedy představitelnou formou vyrovnání, když například osobě řízené elektrárenskou společností bude dodávána levnější elektřina nebo v rámci koncernu od jiné řízené společnosti získá dotyčná řízená osoba levnější uhlí.
4)
5) Sankce za šikanózní návrhy na přezkum zprávy o vztazích. Tak jako dle stávající úpravy i podle ZOK bude zprávu o vztazích přezkoumávat kontrolní orgán (typicky dozorčí rada) a informovat nejvyšší orgán (typicky valnou hromadu), který bude zprávu schvalovat, a to nejčastěji spolu s účetní závěrkou. Kvalifikovaní společníci se mohou soudně domáhat, aby zprávu přezkoumal znalec jmenovaný soudem (nyní se může přezkumu domáhat každý společník nebo člen ovládané osoby). Aby se zamezilo zneužívání práva na přezkum soudně jmenovaným znalcem, což s sebou nese náklady pro společnost, dle ZOK nově existuje možnost uložit společníkovi, který přezkum navrhl, úhradu odměny znalce a vynaložených nákladů. Tato možnost připadá v úvahu, jen pokud znalecký posudek potvrdí, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně, a pokud soud rozhodne, že návrh byl zjevně zneužívající.
6) Širší uplatnění práva na výkup. Obchodní zákoník dnes spojuje s uzavřením ovládací smlouvy i povinnost nabídnout důstojný odchod ze společnosti tzv. mimo stojícím společníkům (jsou to ti, kteří se neúčastní ovládací smlouvy, příp. smlouvy o převodu zisku) a zároveň umožňuje časově omezit dobu, kdy mohou tito společníci odchod požadovat. Nově, po zrušení ovládacích smluv, bude obdobné právo společníků ovládané osoby existovat stále. ZOK stanoví, že pokud ovládající osoba bude využívat svůj vliv tak, že se podstatně zhorší postavení společníků ovládané osoby, budou moci tito společníci požadovat odkoupení jejich podílu za přiměřenou cenu. Přiměřená cena se určí na základě hodnoty majetku obchodní korporace s přihlédnutím k budoucímu provozu závodu.
7) Sankční ručení. Konečně, ZOK přináší i novinku, na jejímž přesném výkladu se zatím doktrína neustálila. Jde o tzv. sankční ručení. Jeho podstatou je připodobnění postavení ovládající osoby k postavení statutárních orgánů – v jedné úzce vymezené situaci je vlivná či ovládající osoba chápána obdobně jako členové statutárního orgánu (například jednatelé).
Soud může rozhodnout, že člen statutárního orgánu ručí za splnění povinností společnosti, pokud se společnost dostane do úpadku, její statutární orgán věděl či měl vědět, že úpadek hrozí, a neučinil za účelem odvrácení úpadku vše potřebné a rozumně předpokladatelné v rozporu s péčí řádného hospodáře (§ 68 ZOK). Toto pravidlo se má na ovládající osobu použít obdobně. Obdobným použitím musíme dovodit, že pokud ovládající (resp. vlivná) osoba ví nebo má vědět o hrozícím úpadku ovládané (resp. ovlivněné) osoby a neučiní vše potřebné k jeho odvrácení, hrozí jí drastický sankční následek podobně jako provinivším se členům statutárního orgánu. V takové situaci může soud rozhodnout na návrh insolvenčního správce nebo věřitelů, že vlivná či ovládající osoba ručí za splnění povinností ovlivněné či ovládané osoby.
Právní teorie dovozuje, zda se tímto na vlivnou a ovládající osobu přenáší péče řádného hospodáře, kterou jsou vázáni členové statutárního orgánu. Pro účely tohoto článku postačí uzavřít, že případný úpadek ovlivněné či ovládané osoby může přinést odpovědnostní důsledky vlivné či ovládající osobě.
Smluvní koncerny končí
Hlavní zpráva pro podnikatelská seskupení tedy je, že nové koncernové právo se odklání od důrazu na smluvní koncerny. Ovládací smlouvy přestanou být účinné a jejich výhody bude možné realizovat prostou informací společnosti na internetových stránkách o příslušnosti ke koncernu. Základní prvky nové úpravy jsou v zásadě podobné těm stávajícím (ovládání, koncern, většinový společník, domněnky ovládání, kontrolní mechanismy, právo exitu), někde dochází k vítaným zpřesněním. Odrazujícím prvkem – pomyslným vztyčeným varovným prstem – je v případě úpadku ovládané osoby sankční ručení, které stíhá ovládající osobu, která se nechovala jako řádný hospodář a dopustila úpadek ovládané osoby.
