Ochota něco bezúplatně jinému darovat předpokládá určitý hlubší vztah mezi dárcem a obdarovaným. Nejčastěji se tak děje v rámci rodiny či v rámci velmi úzké skupiny dobrých přátel. Hodnoty darů se přitom mohou velmi různit. Darují se předměty, které mají spíše citovou hodnotu pro obě strany, ale i předměty v cenách v řádech desítek i stovek tisíc, nejčastěji osobní automobily, drahé značkové oblečení nebo například šperky či hodinky, výjimkou však nejsou ani nemovitosti.
Jak si však má počínat dárce, k němuž se obdarované osoby začnou chovat tak, že si, lidsky řečeno, žádné dárky nezaslouží? Rozhodně nemusí považovat darovanou věc za pro vždy ztracenou a má možnost ji získat zpět. Problematiku odvolání darů řešil i předchozí občanský zákoník a počítá s ní i nový občanský zákoník.
Možnosti, kdy může dárce navrácení daru požadovat, zná zákon dvě. „Tou první je vrácení daru pro nouzi, do níž se dárce dostal a díky níž nemá ani na vlastní nutnou výživu a nutnou výživu jím vyživovaných osob, tou druhou je pak právě odvolání daru pro nevděk,“ vysvětluje advokát Jiří Matzner.
Ublížit stačí i z nedbalosti
Právo na vrácení daru pro nevděk dárci vzniká tehdy, jestliže mu obdarovaný ublížil tak, že tím zjevně porušil dobré mravy, nelze však kalkulovat s pouhým nevhodným titulováním dárce v rámci hádky. K ublížení může dle NOZ dojít jak úmyslným jednáním obviněnému, kdy tento vyloženě dárci ublížit chce, ale i z hrubé nedbalosti. Jednání obdarovaného, které založí právo na odvolání daru pro nevděk, nemusí být omezeno jen na dárce.
Podle Matznera je však důležité si pamatovat, že toto právo požadovat navrácení daru sice dárci vzniká, ale není automaticky aplikovatelné a je jen na vůli dárce, zda se ho rozhodne uplatnit. Zákon totiž předjímá možnost, že dárce obdarovanému jeho zavrženíhodné jednání odpustí. Jestliže však dárce nikomu nic odpouštět nehodlá, z právního hlediska se na jeho využití práva požadovat navrácení daru pro nevděk hledí jako na odstoupení od darovací smlouvy.
Dar se vrací celý, případně jeho celá hodnota
Zákon přiznává dárci právo na navrácení celého daru, z něhož si obdarovaný nemůže nic ponechat. V případě, že dar je již zkonzumován nebo jinak znehodnocen (prodané auto a podobně), má dárce nárok na navrácení plné hodnoty daru v penězích. Pro předejití sporům je tak vhodné hodnotu daru vymezit již v darovací smlouvě, případně si uchovat doklad o pořizovací ceně daru.
„Novinkou, kterou přinesl NOZ, je, že na obdarovaného se hledí jako na nepoctivého držitele již od okamžiku jeho chování zakládajícího nevděk,“ vysvětlil Matzner. Dle staré právní úpravy byl v dobré víře až do té doby, než jej dárce k navrácení daru vyzval. Pochopitelně že odpuštěním ze strany dárce status nepoctivého držitele obdarovanému odpadá.
Na odvolání daru je rok, může tak učinit i dědic
Dárce má k platnému odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk lhůtu jednoho roku od okamžiku, kdy mu obdarovaný ublížil. Jestliže se o ublížení dozví později, běží tato lhůta právě od okamžiku, kdy se o důvodu pro odvolání daru dozvěděl. Za určitých okolností právo na odvolání daru přechází i na dědice dárce, jestliže ten zemře a předtím mu obdarovaný v odvolání daru zabránil (v krajním případě i například tím, že dárce zavraždil), nebo mu v tom zabránila vyšší moc.
Dědic pak může dar odvolat rovněž nejpozději do jednoho roku, v tomto případě se však lhůta počítá od smrti dárce – zůstavitele. Jestliže se ať už dárce sám nebo v relevantních případech jeho dědic rozhodne požadovat vrácení daru pro nevděk po uplynutí příslušné lhůty, soud v daném sporu k danému odvolání daru nepřihlédne a darovací smlouva tak bude i nadále v platnosti.
Zbývá jen dodat, že práva odvolat dar pro nevděk se nelze vzdát. Pokud by toto například někdo uvedl výslovně v darovací smlouvě, dané ustanovení bude bez jakýchkoliv právních účinků.
