„Družstevní byty“ a novelizované exekuční řízení | E15.cz

„Družstevní byty“ a novelizované exekuční řízení

ilustrační foto
ilustrační foto
• 
ZDROJ: 7 Vladimir Skarda

Lukáš Jícha, exekutorský kandidát

Share on Facebook Messenger
Jak ovlivní nová verze občanského soudního řádu exekuční praxi ve srovnání se současným stavem?

Dne 1. ledna 2013 nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb. Ta se, mimo jiné, výrazně dotkla způsobu vedení exekuce na jiná majetková práva povinného, zejména pak podíly v obchodních společnostech a družstvech.

Výkon rozhodnutí postižením jiných majetkových práv je upraven v § 320 a násl o.s.ř. Podle § 47 odst. 2 exekučního řádu má vydaný exekuční příkaz účinky nařízeného výkonu rozhodnutí. Proto tam, kde občanský soudní řád hovoří o nařízeném výkonu rozhodnutí, rozumí se jím též exekuční příkaz soudního exekutora k provedení exekuce způsobem uvedeném v § 59 odst. 1 exekučního řádu. Považuji za vhodné nejprve vzpomenout, jaká byla exekuční praxe před nabytím novely občanského soudního řádu.

Exekuce postižením jiných majetkových práv podle úpravy před 31.12.2012

Podle ust. § 231 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“) platilo a za jistých okolností stále platí, že pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností a stejně tak vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce zaniká členství povinného v družstvu.

Okamžikem zániku účasti v družstvu vzniká povinnému právo na výplatu vypořádacího podílu, který vzhledem k vydanému exekučnímu příkazu podléhá exekučnímu postihu. Potíž byla se splatností vypořádacího podílu. Podle § 233 odst. 4 ObchZ je nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo, avšak jen pokud stanovy neurčují jinak (§ 233 odst. 5 ObchZ). Většina bytových družstev ve stanovách podmiňuje výplatu vypořádacího podílu až vyklizením bytu. Pokud povinný své povinnosti vůči družstvu nadále plní, nemá družstvo zpravidla potřebu ani povinnost činit kroky směřující k vyklizení. Navíc náklady spojené s žalobou, případně i exekucí na vyklizení by družstvo jen stěží kdy vymohlo. Z tohoto pohledu nastávaly případy, kdy podíl byl prakticky nepostižitelný.

Z pohledu míry zásahu do majetkové sféry povinného, šlo v každém případě o velmi razantní způsob provedení exekuce. Avšak již v roce 2012 Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.9.2002, sp. zn.20 Cdo 101/2002 uvedl, že výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností v družstvu (§ 320 odst. 1 o. s. ř.) není ve smyslu § 264 odst. 1 o. s. ř. způsobem zjevně nevhodným jen proto, že povinný je nájemcem družstevního bytu.

Paradoxní situace byla v tom, že členství zanikalo již samotným vydáním exekučního příkazu bez toho, aby tu byl čas na úhradu pohledávky předtím, než exekuce vstoupí do fáze provedení. Porovnáme-li poměr užitné hodnoty vyplývající z práva člena družstva a současně nájemce užívat družstevní byt , tedy „reálné tržní hodnoty družstevního bytu“ ku hodnotě exekucí vytěžitelného vypořádacího podílu, byl tento způsob exekuce značně neefektivní. Povinný ztrácel značnou majetkovou hodnotu, naopak věřitel z toho měl řádově pár tisícovek.

Ve výsledku tedy nebylo otázkou, zda exekutor po vydání exekučního příkazu přistoupí k provedení exekuce, ale zda vůbec takový exekuční příkaz vydá, neboť nabylo-li usnesení o nařízení exekuce právní moci, pak byla exekuce provedena již samotným vydáním exekučního příkazu. Taková úprava byla problematická zejména v případech, kdy nevydání exekučního příkazu by mohlo provedení exekuce zmařit už jen proto, že by členská práva mezitím mohl postihnout jiný orgán, ale zároveň nebyly dány podmínky pro přistoupení k provedení exekuce, například po dobu odkladu exekuce nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Soudní exekutoři se proto raději snažili, ať už pouhou oprávněnou provedení exekuce vydáním exekučního příkazu nebo i jeho vydáním spíše přimět povinného, aby exekuci uhradil anebo využil možnosti podle § 44a odst. 4 exekučního řádu a svá členská práva prodal mimo dražbu za jejich skutečnou mnohonásobně vyšší cenu.

Mnohdy však ani v případě uhrazení exekuce neměl povinný vyhráno, neboť bytové družstvo odmítalo připustit, že se členský podíl zaplacením obnovil a trvalo na tom, že členství zaniklo a byt musí být vyklizen. Ustanovení § 231 odst. 2 ObchZ totiž počítá s obnovením členství pouze v případě zastavení exekuce, nikoli však v případě, že exekuční příkaz byl zrušen z důvodu zániku pověření exekutora k vedení exekuce po vymožení pohledávky.1 Tuto absurdní situaci soudní exekutoři často museli obcházet například tím, že v bezprostřední souvislosti se zaplacením exekuce tu některý z účastníků podal návrh na částečné zastavení exekuce co do exekuce postižením jiných majetkových práv, exekutor přijal plnění od povinného a návrhu vyhověl. Povinný od tohoto okamžiku mohl podílem disponovat.

Až Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp. zn. 42Co 283/2011, ze dne 1. 9. 2011 postavil najisto, že zanikl-li po provedení exekuce účinek exekučního příkazu ze zákona,2 nastal důsledek předpokládaný v § 231 odst. 2 obchodního zákoníku, a to obnovení členství v družstvu u žalované a jejího bývalého manžela, stejně tak jako byl obnoven nájemní vztah.
Exekuce postižením členských práv a povinností povinného v bytovém družstvu po 1.1.2013

Zákon č. 396/2012Sb. zavedl do občanského soudního řádu několik odlišných režimů způsobu vedení exekuce postižením jiných majetkových práv v závislosti na formě obchodní společnosti, družstva anebo převoditelnosti podílů v ní.
Postižení členských práv v bytovém družstvu má po novele občanského soudního řádu odlišný režim, než postižení obchodních podílů v obchodních společnostech. V případě, že je s podílem spojeno právo užívat byt, budou se oceňovat a prodávat jako nemovitost dražbou podle úpravy § 335 až 337h o.s.ř.

Převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody ze zákona nepodléhá souhlasu orgánů družstva, jsou tedy volně převoditelná a lze je tedy dražit. Má-li k jejich zpeněžení dojít dražbou, pak pochopitelně vydáním exekučního příkazu postižením členských práv a povinností povinného v bytovém družstvu po právní moci nedochází k zániku členství, ledaže by s podílem nebylo spojeno právo užívat byt.

V ideálním případě soudní exekutor po vydání exekučního příkazu a vyznačení doložky provedení exekuce v rejstříku zahájených exekucí3 ustanoví soudního znalce, aby ocenil podíl povinného v bytovém družstvu, s nímž jsou spojena postižená členská práva a povinnosti a právo užívat byt. Za tím účelem soudní exekutor od družstva vyžádá součinnost spočívající v poskytnutí znění stanov družstva, nájemní smlouvy k bytu, údajů o  výši splacené a nesplacené anuity, případně další údaje. Znalec při ocenění zohlední i skutečný stav užívaného bytu. Výstupem je znalecký posudek o určení obvyklé ceny členských práv a povinností tohoto povinného spojených s užíváním konkrétního bytu. Znalecký posudek je podkladem pro vydání usnesení o ceně podle § 336a o.s.ř. Určená cena je východiskem pro stanovení nejnižšího podání. Po právní moci usnesení o ceně soudní exekutor vydá dražební vyhlášku ( § 336b o.s.ř.), kterou doručí družstvu, ostatní členové družstva mají k podílu předkupní právo. Je-li před dražbou uplatněno, pak tento dražitel získává oproti ostatním dražitelům výhodu, že nemusí svá podání zvyšovat, ale může činit shodná podání s jinými dražiteli, tj. dorovnávat. Není-li určeno podání vyšší, pak je příklep udělen dražiteli s předkupním právem. Příklep se udělí vždy tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání.

Stejně jako u prodeje nemovitosti je zde možnost učinit předražek. Současně se povinnému v usnesení o příklepu uloží, aby vyklidil bytovou jednotku, kterou užívá.

Podle § 320ab odst. 6 o.s.ř. účinky udělení příklepu stanoví zvláštní právní předpis. Pouze v § 227 odst. 2 písm. d) ObchZ se dočteme, že členství v družstvu může vzniknout také jiným způsobem stanoveným zákonem. Vzhledem k tomu, že dražbou se vlastnictví nepřevádí, ale přechází, pak lze konstatovat, že s udělením příklepu nespojuje žádné účinky výslovně obchodní zákoník a ani žádný zvláštní právní předpis. Nezbývá nám, než se vrátit zpět k ustanovení § 320ab odst. 1 věta druhá o.s.ř, které odkazuje na úpravu exekuce prodejem nemovitostí. Udělením příklepu přechází na členská práva a povinnosti spojená s právem užívat družstevní byt na vydražitele, a to za předpokladu, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitel zaplatil nejvyšší podání. Na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného usnesení o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti.

V případě, že se nepodaří prodat podíl ani v opakované dražbě nebo není-li podíl převoditelný, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na vypořádací podíl. Na výkon rozhodnutí postihující pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl se použijí obdobně ustanovení § 312 odst. 3 a § 313 až 316 (§ 320ab odst. 8 o.s.ř., obdobně § 231 odst. 1 ObchZ).
Praktické obtíže s postižením členských práv a povinností v bytových družstvech

Přenesu-li se přes rovinu nesporné ekonomické výhodnosti dražby členských práv pro účastníky řízení, pak mi nezbývá, než se zmínit o situaci, se kterou jsem se ve své praxi setkal a která může, nikoli malou měrou, prodej členských práv a povinností v družstvu, přinejmenším zkomplikovat, ne-li zcela zmařit.

V dané věci po vydání exekučního příkazu bylo bytové družstvo požádáno o poskytnutí součinnosti výslovně za účelem ocenění členských práv. Družstvo součinnost poskytlo, avšak po vydání dražební vyhlášky soudnímu exekutorovi sdělilo, že den následující po poskytnutí součinnosti rozhodlo o výpovědi nájemní smlouvy z důvodu porušení členských povinností ze strany povinného, výpovědní lhůta skončí 31.10.2013, tedy dva týdny po dražbě a dle stanoviska družstva nebude vydražitel mít právo na uzavření nájemní smlouvy. Pokud si čtenář klade otázku, zda na to má družstvo právo, pak odpovím ano i ne.

Vlastníkem bytu je družstvo, byt jako nemovitost není předmětem exekuce a družstvo s ním může i nadále disponovat v souladu se zákonným posláním bytových družstev, tedy uspokojovat bytové potřeby svých členů, tedy zejména tyto byty v souladu se stanovami pronajímat svým členům. Členové mají povinnosti stanovené stanovami a konkrétní nájemní smlouvou. Výpovědí nájemní smlouvy družstvo neporuší zákazy uložené mu exekučním příkazem, neboť povinnému s podílem nakládat neumožnilo. Stanovisko, že vydražitel nebude oprávněn uzavřít nájemní smlouvu s družstvem však za správné nepovažuji.

Nelze přehlédnout, že by zde byl prostor, aby povinný konkludentním jednáním spočívajícím v neplacení nájmu dosáhl výpovědi z nájmu a vyloučení z družstva s tím, že do exekuce by připadl jen vypořádací podíl a následně uvolněný podíl by mohl snadno získat některý ze spolubydlících rodinných příslušníku za minimální hodnotu tím, že se stane členem družstva, čímž by si zajistil zachování práva bydlení.

Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 26 Cdo 3324/2012 sice konstatoval, že dohodou o převodu členských práv a povinností nepřechází právo nájmu k družstevnímu bytu na nabyvatele členských práv a povinností a toto právo nelze ani vydržet, ale toto rozhodnutí není aplikovatelné na případy dražby.K nabytí vlastnictví v dražbě totiž nedochází převodem, ale přechodem z rozhodnutí soudu či soudního exekutora a jde o originární způsob nabytí vlastnictví, přičemž okamžikem udělení příklepu se maže veškerá minulost tohoto členského podílu. Neexistuje zde vazba mezi povinným a vydražitelem, jako je tomu u převodu smlouvou. Proto nelze na vydražitele přenášet odpovědnost za předchozí závadné chování bývalého člena družstva.

Je také nutno řídit se účelem novelizace občanského soudního řádu byla snaha zákonodárce řešit otázku zoufalé neefektivity a zdlouhavosti exekuce postižením jiných majetkových práv tak, aby bylo možné dosáhnout na tržní hodnotu „družstevního bytu“, čímž se dosáhne vyššího uspokojení věřitelů, případně zbude výrazný přeplatek pro povinného. Přitom jediným důvodem pro účast v dražbě členských práv a povinností v bytovém družstvu, je právě ona skutečnost, že jejich držitel má právo užívat a za podmínek stanovených stanovami i nabýt do svého vlastnictví družstevní byt. Pokud by mohlo družstvo vydražiteli svévolně toto právo upřít, pak by se ustanovení § 320ab o.s.ř stalo stejně obsolentním, jako tomu bylo dříve u příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu, které se v praxi nikdy neujalo.

Výsledkem by bylo jen zdražení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, neboť oproti dřívější úpravě by před zánikem členství vždy musela předcházet dvojí neúspěšná dražba, než by exekutor mohl družstvo vyzvat k výplatě vypořádacího podílu. Takový záměr však zákonodárce zjevně neměl a ze zákona ho vyčíst nelze.

Mohu se jen domnívat, že družstvo takto reagovalo v zájmu zajištění uspokojení své pohledávky, když ztráta práva nájmu nutí povinného uhradit jeho závazky vůči družstvu. Je pravdou, že od zahájení úkonů směřujících k dražby do zahájení dražby nemá družstvo dostatek času, aby se včas dobralo judikovaného exekučního titulu, který by bylo možné do dražby včas přihlásit. Avšak to ho neopravňuje záměrně mařit výkon rozhodnutí a uspokojení oprávněného. Osobně se domnívám, že vydražitel by s žalobou na nahrazení projevu vůle bytového družstva k uzavření nájemní smlouvy uspěl. Dle lege ferenda však navrhuji, aby toto právo bylo výslovně deklarováno. Dále navrhuji, aby k zajištění pohledávek bytových družstev a obdobně i SVJ, byla upravena nová forma zákonného zástavního práva k draženému podílu, které by vznikalo okamžikem vydání dražební vyhlášky s pořadím ke dni jejího vydání.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.