Iniciativu „Evropa vs. Facebook“ založil student práv Schrems před třemi lety a dosud se k ní připojilo 40 tisíc uživatelů. Hybný moment dostalo hnutí právě teď, kdy vrcholí přípravy vstupu Facebooku na burzu. Zuckerberg chce v květnu emitovat 2,5 miliardy akcií po 40 dolarech, čímž mimo jiné udělá z asi tisícovky svých zaměstnanců čerstvé milionáře.
Člověk nemusí být ekonom, aby mu ta čísla přišla podezřelá. Po stamiliardové emisi bude mít Facebook asi o třetinu vyšší hodnotu než Boeing, největší výrobce letadel na světě. A co vlastně prodává Facebook? Zatím nic, ovšem v rostoucí míře hodlá zpeněžovat osobní data svých uživatelů, jichž je v současné době 845 milionů po celém světě.
Než si každý z nich založil profil, odklikl paušální dohodu o ochraně soukromí (Privacy Policy), v níž mimo jiné poskytl přístup ke svým osobním datům třetím stranám v internetovém provozu. Ač detaily takového využití zůstávají nejasné, Facebook už teď šije na míru inzertní plochu na svých stránkách pro velké zadavatele (tzv. News Feed po pravé straně profilu). Privacy Policy za několik let rozrostla na pět tisíc slov a uživatelé, aniž to často tuší, poskytli jejím odkliknutím souhlas třeba i s využitím biometrických údajů o svém obličeji. Facebook tuto novou „službu“, kterou odůvodňuje snazším tagováním (označováním) fotografií, zavedl v lednu a informoval o ní uživatele krátkou notickou, v níž ovšem nepadlo slovo biometrika ani jednou. Za souhlas se považuje, když uživatel nevznese námitky.
Facebook: Jde o sovobodu projevu
Max Schrems vznáší námitky jako divý a strhl na svou stranu spoustu lidí. Před časem využil svého práva a nechal si od Facebooku poslat složku s daty, která o něm společnost schraňuje. Složka čítala 1222 stran a obsahovala kdeco - dávno vymazané vzkazy, odmítnuté přátele, geografické údaje a IP adresy počítačů, z nichž se na Facebook hlásil.
Od té doby vede s Facebookem nekonečnou diskusi, která má jediný společný jmenovatel - proč Facebook i po letech uchovává údaje, které uživatel vymazal v domnění, že tak učinil jednou provždy? Facebook mu celkem bez obalu přiznává, že skoro každý krok - jako třeba kliknutí na tlačítko „líbí“ - zůstává uložen na různých jeho serverech a ve vyrovnávacích pamětích (cache). Nejdelší diskuse mezi iniciativou Europe vs. Facebook a zástupci firmy proběhla počátkem února. Její hlavní body jsou dostupné zde: http://www.europe-v-facebook.org/Summary_of_Arguments_VIE.pdf .
Nejpozoruhodnější na diskusi je opakující se argument Facebooku, že uchovávání údajů je v zájmu uživatele. Vedení firmy má dokonce za to, že uživatelé by si vymazání údajů o sobě nepřáli, neboť spousta služeb (např. importované adresáře z e-mailu či iPhonu a další funkce související s rozpoznáním uživatele) by se zpomalila. Zástupci firmy svou politiku označují za „liberální“ a správnou. Například označování obrázků podle nich souvisí se „svobodou projevu“ a označeným uživatelům umožňuje zjistit, že někdo na internet umístil jejich fotografii. Odmítnuté přátelé se prý zase hodí uchovat proto, aby Facebook podruhé tyto osoby nedoporučoval k přátelství. Uživatelé prý leccos vymažou omylem a později mohou staré vzkazy chtít vrátit.
„Má původní obava se potvrdila. O evropském právu nemají ani tušení,“ řekl Schrems o schůzce s představiteli Facebooku serveru Česká pozice (http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/sokujici-fakta-o-facebooku-nasich-osobnich-udajich). „Nemyslím si, že Evropa bude téhle hře ještě dlouho nečinně přihlížet. Dříve či později začne Evropská komise monopol Facebooku na trhu řešit a roztříští ho.“
Američané nevěří vládě, Evropa korporacím
Jestli má Schrems pravdu, Facebook by se mohl stát oním Waterloo, na němž jednou ztroskotá americké pojetí ochrany osobních údajů. V USA k nim odjakživa přistupovali s laxností, která Evropanům brala dech. Banky v USA nejenže uchovávají informace o nákupech kreditní kartou, ale ještě citlivé údaje o chování svých klientů prodávají konkurenci.
Američan vyplňuje jméno a adresu při každém nákupu televizoru. Jeho domácí set-top box předává údaje o surfovacích návycích majitele Microsoftu, který je zase prodává dále. Pošta za úplatu sdělí, kam se zákazník přestěhoval. Američané svou praxi považují za normální a jsou na ni svým způsoberm hrdí.
Umožňuje jim například snadno získat přístup k e-mailům prezidenta či telefonním účtům guvernéra, což je podle nich ve veřejném zájmu. Z podobných důvodů jsou v USA veřejnosti dostupné webové stránky, které registrují sexuální devianty i s adresou.
Z hlediska kontinentální Evropy je něco podobného nemyslitelné. Například německé soudy uplatňují právo na „informační sebeurčení“ a kdokoli schraňuje cizí data, má mít k tomuto úkonu specifický souhlas dotyčné osoby. Rozdíl je patrně daný tím, že Američané tradičně nedůvěřují silné vládě a nemají problém s velkými korporacemi, zatímco v EU je tomu spíše naopak.
Evropská eurokomisařka Viviane Redingová právě teď dokončuje návrh nové legislativy o osobních datech, která má platit ve všech 27 členkých zemích a zmiňuje mimo jiné „právo být zapomenut“. Internetovým firmám ukládá za povinnost vymazat osobní data a zvláště fotografie uživatelů, kteří o to požádají. Za porušení pravidel hodlá EU sankcionovat společnosti až do výše dvou procent ročního obratu.
Nemá přitom hrát roli, zda společnost sídlí v Evropě nebo v USA a kde jsou umístěny servery, na nichž jsou data fyzicky uchovávána. Jaké důsledky by to mohlo mít pro společnost se sídlem v Massachusetts a s ročním obratem čtyři miliard dolarů, tedy Facebook, naznačuje Schrems ve zmíněném rozhovoru: „Bude trvat několik málo let a sociální sítě budou mít stejný statut jako e-mail nebo mobilní služby. Pak někdo monopolní postavení Facebooku napadne.“
Opt-in, opt-out
Lze namítnout, že se jedná o imaginární problém. Facebook nikoho nenutí sdělovat o sobě intimní informace ani publikovat vlastní fotografie. Uživatel navíc může využít nastavení, které takové údaje skryje všem s výjimkou jemu a hostitelskému serveru. Facebook jeho údaje patrně nepředává dál. Potíž nespočívá ani tak v tom, co Facebook právě teď dělá, ale co by jednou dělat mohl. Pakliže odmítá mazat staré vzkazy, odstraňovat údaje o jednou zrušených profilech a dokonce buduje profily „stínové“ (tedy potenciálních uživatelů, jejichž údaje posbíral z e-mailových a telefonních adresářů existujících uživatelů), kde je jistota, že celou tuhle databázi jednou tajně neprodá třeba Interpolu?
I kdyby nic podobného neučinil, budou tato data v bezpečí před různými „dolovači dat“, kteří se mohou převlékat za různé nevinně působící skupiny či veřejně známé osobnosti? Už teď na Facebooku řádí americký úřad pro přistěhovalectví, berní úřady a kdejaká personální agentura. Facebook působí v příkrém rozporu s evropským právem už jen proto, že funguje na systému „opt-out“ (za souhlas uživatele s nějakou službou se považuje to, že nevznese námitku), zatímco evropská legislativa je založena na systému „opt-in“ (uživatel musí dát specifický souhlas s každou službou, která rozšiřuje dosavadní nastavení). Jestli Facebook nevyjde vstříc námitkám, jaké vznáší Schrems a další, mohl by postupně ztratit důvěru evropských uživatelů a časem i pozbýt na tržní ceně. Už teď se ze serveru odhlašují desítky lidí denně a v internetových diskusích mívá Facebook poslední dobou stejně zastánců jako odpůrců. Ne každý chce na internetu nechávat vlastní „DNA“, namítají odpůrci.
