Prvního dubna spatřil světlo světa tištěný lifestylový časopis Zoot. Nebyl to apríl, ačkoli by si to vydavatelé podobných měsíčníků dost možná přáli. Zoot přišel s nákladem padesát tisíc výtisků a je zdarma. Rozdáván bude ve vlacích, obchodech, kavárnách, ale třeba i kadeřnictvích. Tváří prvního čísla se stala Aňa Geislerová. Časopis Zoot je dílem stejnojmenného módního online obchodu, největšího u nás, a je součástí jeho expanze. Vydávat zdarma časopis v takto velkorysém nákladu si může dovolit – na počátku roku získal investora, fond 3TS Capital Partners, který do něj vloží něco přes sto padesát milionů korun.
Budování vztahu
„Důvodem, proč jsme se pustili do vydávání lifestylového měsíčníku, je, že Zoot má ambici stát se fashion platformou pro všechny, které baví nejen móda, ale i osobnosti a příběhy kolem ní. Nechceme být pouze obyčejným online skladem, ale prostorem pro inspiraci,“ vysvětluje PR manažerka firmy Andrea Burgerová. Obsah časopisu tvoří firma čistě ve své vlastní režii. Jeho záměrem je cílit na lidi, kteří mají zájem o módu a hledají víc, než představuje běžná nabídka obchodních center.
Časopis bude podle Burgerové sloužit především k budování vztahu se stávajícími zákazníky a také jako akviziční kanál těch nových. Podle ní jde rozhodně o dlouhodobý projekt. „Vydávat magazín každý měsíc je docela nákladná investice, musíte jí proto věřit i do budoucna, nejen na následujících pár měsíců,“ říká Burgerová.
Dobrou zprávou pro vydavatele lifestylu je, že je tento volně rozdávaný časopis nepřipraví o inzerenty. Zoot bude propagovat pouze své značky a partnery a nebude přijímat žádnou konkurenční reklamu. Takto striktní inzertní politiku však zpravidla nemají další podobné projekty, za nimiž nestojí vydavatelé, ale prodejní firmy. V lifestylu jsou to nejčastěji velká pražská obchodní centra.
Třeba Metropole Zličín, která vydává Magazín Met, či Palladium, jež svým zákazníkům rozdává Palladium Magazine. I tyto časopisy mají za úkol nejen přitáhnout zákazníky k akcím a obchodům v daných centrech, ale snaží se vybudovat vztah se čtenářem-zákazníkem, připoutat jej emocionálně k obchodnímu centru a zlepšovat díky tomu svou image.
Lepší než letáky
Dlouhodobě nejznámějším a bezesporu i nejkvalitnějším časopisem, který vydává konkrétní firma a rozdává jej svým (i potenciálním) zákazníkům, je měsíčník Čilichili od Vodafonu. „Místo standardních brožur s aktuální nabídkou služeb a telefonů jsme se rozhodli vydávat časopis, který nabídne našim stávajícím i potenciálním zákazníkům něco víc – zábavu, inspiraci, kvalitní publicistiku. Chtěli jsme standardní prodejní nástroj doplnit o unikátní vlastní obsah, který bude navíc propagovat naši značku a naše hodnoty,“ vysvětluje dlouholetý šéfredaktor časopisu Michal Schindler.
Smyslem časopisu je samozřejmě poutavě informovat o nabídce firmy, ale zároveň funguje jako výkladní skříň značky. „Čilichili je významný brand diferenciator – pomáhá nám odlišit se od konkurence. Významným způsobem prezentuje charakter naší značky, která je nejen nadnárodní a profesionální, ale stále také hravá, lidská a příjemná,“ říká Schindler. Primární cílovou skupinou časopisu jsou lidé ve věku zhruba pětadvacet až čtyřicet let.
U webové verze je to spíš patnáct až pětadvacet let. Nicméně reálně časopis i web stylem i tématy zasahuje mnohem širší věkové spektrum, u časopisu v podstatě až k důchodovému věku. Časopis má průměrný náklad devadesát tisíc kusů měsíčně a dvojnásobný počet čtenářů, což z něj prakticky dělá jeden z nejčtenějších časopisů tohoto typu u nás.
Vodafone si dost pečlivě hlídá, jaký má tato nemalá investice smysl. „Nás zajímají hlavně kvalitativní výzkumy a ukazatele. Dosah naší nabídky se díky časopisu oproti původním brožurám neporovnatelně zvětšil. Ale ne proto, že časopisu vydáváme mnohem víc. Náklad vzrostl jenom díky tomu, že čtenáři mají o Čilichili obrovský zájem. Že ho mají rádi. To je podstatné. Vyrábět hromadu marketingových canců může každý, kdo na to má peníze. Ale bez emoční vazby je to často k ničemu. Čilichili nám pomáhá vytvářet dlouhodobý vztah ke značce,“ dodává Schindler. V současné době pracuje na tom, aby měl časopis větší náklad a aby si větší návštěvnost získala i jeho online platforma.
Velkým zásahem se chlubí i časopisy železničních dopravců. ČD pro vás, který ve vlacích a na nádražích rozdávají České dráhy, vychází v nákladu sto třicet tisíc kusů a dopravce potenciálním inzerentům tvrdí, že si jej přečte na milion lidí. Konkurenční časopis Žlutý Radima Jančury svůj náklad neuvádí.
Bez problémů
Z výše uvedených časopisů se trochu vymyká Umění darovat, čtvrtletník pro obnovu české filantropie. Jeho vydavatelem je Nadace Via a peníze na jeho výrobu a tisk získává od dárců. V časopise se příliš neprezentuje. Nejde jí o propagaci své značky, ale o téma, na kterém jí záleží, tedy filantropii. „Opakovaně jsme se potkávali s lidmi, kteří se o filantropii a pomoc druhým zajímali, ale často nevěděli, kde či jak začít.
A tak jsme si v Nadaci Via řekli, že se tuhle skupinu lidí pokusíme inspirovat dobrými příklady. Umění darovat je tedy vlastně dlouhodobý osvětový projekt zaměřený na individuální dárce. Díky časopisu se nám daří ukazovat, že se dárcovství do Česka navrací a že navazuje na bohatou prvorepublikovou tradici. Po třech letech vydávání časopisu máme i konkrétní příklady lidí, které časopis inspiroval k jejich dobročinné aktivitě,“ říká ředitel nadace Jiří Bárta.
Široká variabilita časopisů vydávaných firmami, obchodními centry, dopravci či nadací ukazuje, že mediální byznys se může v budoucnu ubírat nečekanými směry. Dost možná, že časem bude právě tento druh vydavatelů převažovat. Nedotýká se jej totiž většina problémů, které trápí dnešní vydavatele, tedy již v úvodu zmíněný pokles prodejů a inzerce. Časopisy, jako jsou Čilichili, Umění darovat, Žlutý a koneckonců i první číslo Zootu, navíc ukazují, že i u takovýchto vydavatelů lze dělat velmi kvalitní žurnalistiku, kterou čtenáři ocení.
