Že je to celé nesmysl? Ani náhodou. Odborníci na komunikaci na to šli od lesa. Poté, co se v minulých letech ukázalo, že na body nevítězí profesionálové z oboru, ale čistí amatéři, kteří se ke kampaním dostali víceméně náhodou, rozhodla se Asociace PR agentur, která soutěž o PR osobnost roku organizuje, tentokrát raději „zasáhnout“ dopředu. Aby tak nenastala další trapná chvilka dotazů, k čemu ti drazí PR konzultanti vlastně jsou, když stačí, aby přišel kavárník Kobza, produkční Gaydečka nebo šéf Transparency International Ondráčka a všem ukázali, jak se to má vlastně dělat.
PR je v rámci marketingu terčem častých diskusí. Jeho dopad je obtížněji měřitelný. Někteří lidé z PR jsou pro ty ostatní mnohdy trochu divní. Na jedné straně strašně kamarádští a milí, na druhé neupřímní a vypočítaví. Člověk má někdy pocit, že vlastně ani neví, co si má o nich myslet.
Na jejich obranu je ale třeba dodat, že to ve skutečnosti nemají zase tak lehké, jak by se na první pohled mohlo i zdát. Před svými šéfy musejí nejen předstírat, že se s každým novinářem znají, současně ale prezentovat, jak se může minimálně polovina mediální scény doslova zbláznit, aby o jejich tématech mohla psát. Když se jedná o firmu českou, je to přece jen trochu snazší, protože šéf má díky znalostem domácích reálií porozumění, jak to tady chodí.
Když jde ale o nadnárodní korporát, který má kampaně nalinkované rok a více dopředu a jede v nich podle stejného vzoru jak u nás, tak třeba na Šrí Lance, nastává problém s velkým P. A to nejen kvůli kulturním odlišnostem.
Vymyslet a prezentovat skvělou komunikační kampaň „od stolu“ je sice hezká věc, pokud však v praxi nefunguje, zbudou po ní jen hezká slova. A to je vzhledem k částkám, které se za ně utrácí, až příliš velký luxus i na zahraniční koncerny.
Už se těším, až se bude zase někdy konat soutěž, která ukáže, kdo je z PR profesionálů dobrý a kdo třeba taky ne. Kobza, Gaydečka a ani Ondráčka za současný stav totiž opravdu nemůžou.
