Je to určitá výzva, televize mě baví, a když byl na to místo vypsaný konkurz, řekl jsem si, že je to pro mě zajímavé. Tak nějak odpovídal Hynek Chudárek v roce 2009 na dotazy médií, proč se chce stát šéfem České televize. To jediné se asi nezměnilo. Změnily se ale podmínky na televizním trhu. A je jasné, že boj o ČT bude letos o dost tužší než předloni. Letos totiž nekandiduje Jiří Janeček.
Potvrdil jste, že chcete znovu kandidovat na generálního ředitele České televize. Je váš zájem o tu funkci trvalý, nebo vás do křesla šéfa ČT láká něco nového?
Už tenkrát jsem byl vnitřně připravený na to, že bych to ještě jednou zkusil. Ale nečekal jsem, že Jiří Janeček odejde tak brzo. Umístil jsem se tehdy jako třetí, což vzhledem k výjimečnosti této funkce nebylo špatné. Rozhodně jsem tedy musel něčím zaujmout.
Podle čeho bude Rada ČT nového šéfa vybírat?
Rada je přece podle zákona nezávislá. Vybere podle svého nejlepšího vědomí a svědomí na základě předložených projektů účastníků.
Dobře, tak jinak: Jaký je váš názor na reklamu v ČT?
Reklama v České televizi funguje jako regulátor ceny reklamy. Když tam nebude, bude si dělat Nova s Primou, ale především Nova, co chtějí. Nejsem přesvědčen o tom, že balík reklamy, která nepůjde na ČT, skončí v malých televizích, rádiích a ostatních mediatypech. Podle mne se opět většina přesune k velkým televizním zadavatelům. Česká televize pak samozřejmě pocítí pokles výnosů z teleshoppingu, podle mého i ze sponzoringu a bude mít menší odpočet DPH na vstupu v důsledku snížení koeficientu. Bylo by špatné, kdyby se tento pokles příjmů projevil snížením částky na výrobu pořadů.
Představme si, že byste nastoupil na Kavčí hory. Kterou věc byste začal řešit hned první den?
Aby mohla dobře plnit svou úlohu, musí se Česká televize především zklidnit a působit opět jako důvěryhodná instituce, kterou si koncesionář platí. Vztahy mezi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a ředitelem a Radou a managementem jsou posledního půl roku velmi rozhádané. Situace v České televizi byla silně medializována, což mohlo přispět i k oznámení odchodu Jiřího Janečka, případně i k nezvolení Jiřího Baumruka do Rady ČT. Navenek se situace jevila jako neklidná a musím říct, že ještě nikdy takhle neklidná nebyla. Mezi Radou a ředitelem musí nastat, přestože Rada je kontrolním orgánem, konstruktivní vztah. A najednou dochází k třenicím, kdy všichni napjatě očekávají každé zasedání Rady s tím, co se na něm bude dít. Zlepšení spolupráce mezi Radou a ředitelem se podle mě projeví i v lepším fungování televize.
Jak máte promyšlenou personální politiku? V ČT například existuje poměrně silná vlivová skupina v podobě technických profesí, která v minulosti dokázala ukázat svou sílu.
Tohle už se tady jednou dělo na začátku prvního období Jiřího Janečka, kdy tehdejší vrchní ředitel František Lambert nastavil normy chování uvnitř televize a dokázal se s odboráři dohodnout. Důležité je jim vše vysvětlit, mluvit s nimi, naslouchat a být přístupný i jejich názorům. Musí se znovu nastavit systém a dodržovat ho. Zaměstnanci i lidé z techniky si naopak musí uvědomit, že se šetřit musí. Jedině tak lze převést víc peněz do výroby a posílit vlastní tvorbu. Tím se zase zabezpečí práce a peníze pro tvůrce a technické profese.
Zřejmě se nevyhneme pojmu veřejnoprávnost. Jak ho vnímáte vy?
Na jedné straně můžeme říct, že veřejnoprávnost je filozofický pojem, který je specifikován v zákoně o České televizi, na druhou stranu se o ní dá neustále diskutovat a také se diskutuje na všech seminářích a odborných setkáních, které by mohly trvat do donekonečna. Já si pojem veřejnoprávnost spojuji nejvíc s tím, že se v ČT opět začne produkovat co nejvíc původní tvorba. Ať už pro děti, nebo dramatická. Stejně by měly vznikat vzdělávací a výchovné pořady. Jinde na ně místo není. V dnešní ekonomické krizi je nebude dělat ani Nova – a také je nedělá. To vidím jako poslání České televize a naplňování pojmu veřejnoprávnost.
Hodně se mluví o zasahování politiků do zpravodajství ČT. Jak by podle vás mělo zpravodajství ve veřejnoprávní televizi vypadat?
Především musí být objektivní, nezávislé a vyvážené, to je jasné. Tam to začíná a tam to končí. To znamená, že vše bude záviset na výběru šéfa zpravodajství, ve kterého musíte mít absolutní důvěru. To bude osoba, která bude všechny zajímat. Já samozřejmě vím, koho bych chtěl.
Jiří Janeček rozjel v ČT poměrně rozsáhlou restrukturalizaci, ale ta zdaleka není u konce. Budete v ní pokračovat?
Už při první volbě jsem nebyl zastáncem řízení programu v podobě čtyř samostatných šéfů čtyř různých programů bez vzájemné provázanosti a nejsem jeho zastáncem ani teď. Podle mne má být jeden silný programový šéf – samozřejmě se nebavíme o zpravodajství a sportu, ale o jedničce a dvojce. Tento šéf musí zajistit cross promo, synergie, vzájemné vazby mezi kanály, efektivní využívání v oblasti programování a podobně. Program obou stanic musí fungovat jako celek.
Jak jste se vlastně vy osobně dostal k televizi?
Óčko jsem zakládal s mým kamarádem Jiřím Němečkem. V té době jsem ještě podnikal, takže televizi finančně zaštiťovala firma, kterou jsem spoluvlastnil (výroba CD a DVD nosičů, pozn. red.). Tehdy jsme se potýkali se všemi nástrahami mediálního prostředí a postupně vybudovali, za přispění Jiřího Balvína, kterého jsme oslovili a přizvali ke spolupráci, hudební televizi pod původním názvem Stanice O. Ten se posléze zaměnil za přátelštější Óčko a vznikl tak dnes už nesmazatelný brand. Prvotně jsme byli šířeni jen prostřednictvím sítě kabelových operátorů, později přes satelit Astra. Pak začala éra digitalizace televizního vysílání, které jsme se velmi aktivně účastnili, v té době v podstatě proti zájmu velkých televizí. Investice do digitálního terestrického šíření signálu je v počátku veliká, a tak jsme začali uvažovat o prodeji akcií silnému investorovi – mediální skupině Mafra. Právě v tom období jsem se rozhodl ukončit svoji podnikatelskou činnost a věnovat se výhradně Óčku a médiím. Nejprve jsme Mafře prodali 80 procent a já spolu s kolegy jsme si tam ještě ponechali minoritní podíl. Posléze jsme se dohodli na stoprocentním odprodeji akcií. Dnes tedy nadále působím v představenstvu jako statutární zástupce, jsem zároveň výkonným ředitelem, ale už nejsem akcionářem.
Jaké jsou nyní priority Óčka?
Snažíme se o návrat do digitálního terestrického vysílání, ovšem za smysluplných podmínek. My jsme z něj vystoupili v roce 2009, včas jsme zatáhli za záchrannou brzdu. Byli jsme účastníky půl roku, a to nám v tom roce generovalo ztrátu třicet milionů korun. Nyní se z této ztráty postupně dostáváme – v loňském roce jsme skončili s výsledkem hospodaření zhruba minus tři miliony a letos už plánujeme kladný výsledek. Ale ostatní malé televize kvůli tomu padly. Je nám jasné, že pokud chceme televizi někam rozvíjet, musíme se do digitálu vrátit. Podmínky se k tomu blíží – trh se momentálně úplně rozložil, multiplexy jsou prázdné… Navíc 11. 11., až se vypne analogové zemské vysílání, se všechno ještě víc uvolní. Někdo musí ze zákona začít stavět ještě třetí digitální síť, ale bohužel nemá pro koho – takže cena půjde ještě dolů. Óčko loni přešlo do peoplemetrového měření, což byl předpoklad k tomu, abychom získali velké inzertní zadavatele. Díky tomu si můžeme spočítat, kolik nám přinese celoplošné pokrytí, kolik nám přinesou různé kraje. Dnes máme hotové matematické modely a máme spočteno, kolik můžeme do digitálního terestrického vysílání investovat, kolik nám bude pokrytí generovat příjmů z reklamy a kde jsou naše mantinely. Na základě tohoto pak můžeme relevantně jednat s provozovateli sítí. To je naše aktuální téma.
Óčko je velmi aktivní v mobilních platformách. Proč vás to tolik láká?
Protože máme mladého a afinitního diváka. Momentálně jsme už na všech platformách a máme s tím velký úspěch. Jsme jedna z prvních televizí, která začala nabízet vysílání v chytrých telefonech. Byli jsme to my a dnes již neexistující Z1, kdo s tím začal. Jako první jsme spustili iPhony a momentálně už jsme v Androidech i Symbianech a pokrýváme celý mobilní trh. Spolupracujeme se Samsungem na vysílání v televizorech Smart TV, kde je napevno přednastavená naše aplikace pro internetové vysílání. Takže máme totožné platformy jako v současné době Česká televize, dokonce jsme díky Samsungu i dál. Denně si aplikaci TV Óčko stáhne zhruba 660 uživatelů a sledovanost reálných uživatelů díky zajímavému programu a afinitě je asi 1500 diváků denně.
Sám říkáte, že jste prošel dvěma světy – podnikatelským i mediálním. Co z toho je pro vás teď důležitější, nebo jinak řečeno, čím vás oba tyto ne vždy si rozumějící světy „poznamenaly“?
Minulost mě naučila jasnému ekonomickému cítění, jak má fungovat firma. Když je totiž vaše, tak vám nikdo nepomůže. Nikdo vám nepodá pomocnou ruku. Když vám dojde cashflow, nedostanete automaticky půjčku. Pravda je, že člověk také občas špatně spí. Na druhou stranu je to jen a jen na vás. Nikdo vás neomezuje, rozhodnutí je jen vaše – se všemi přínosy i riziky. A co mi dala televize? Hlavně poznání, že na rozdíl od podnikání si v televizi nikdy nemůžete být ničím jistý. Funguje tam hodně specifických vlivů a faktorů, které se vymykají běžné činnosti. Působí na ni lobbing, a to i na naší malé stanici. Fungují tam zákony, o kterých nevíte, jak dopadnou, v jaké podobě budou přijaté – třeba novela zákona upravující reklamu na ČT. Takže musíte být nesmírně kontaktní, být neustále v obraze a udržovat styky se všemi, kteří média ovlivňují – od síťařů až po legislativce a právníky. A to mě na tom baví, že se člověk přesune z funkce úplného ekonoma do role manažera, který musí mít kontakty a udržovat chod televize. Ekonomiku svým způsobem může držet dobrý finanční ředitel, takže vy musíte být už víc vizionářem a manažerem. A pak si také myslím, že v televizi musíte být také trochu kreativní a umělecky založený…
A vy jste umělecky založený?
Já jsem, Óčko je svým způsobem kulturní stanice. Zpravodajství neděláme vůbec a já dnes showbyznys a hudební scénu znám opravdu dobře. Včetně umělců, šéfů vydavatelství, ochranných organizací OSA, Intergramu… Navíc já sám jsem byl součástí umělecké rodiny.
Jaké? Vaši rodiče byli, tuším, učitelé…
To ano, ale já už jsem téměř třicet let ženatý a můj tchán byl a dosud je jedním z nejvýznamnějších architektů. Dělal světové výstavy Expo, byl to kolega Radúze Činčery a dalších tvůrců. U nás se neustále scházeli umělci a všechno se odehrávalo doma, protože za socialismu to jinak nešlo. Takže u nás seděli herci, architekti, malíři… vlastně celá tato kulturní elita. Byl jsem tím velmi prosycený.
Óčko vám tedy bylo a je blízké i z tohoto důvodu?
Určitě. Óčko je malá televize a jsme na ni s Jiřím Balvínem dva. Máme čas se všemu věnovat en bloc. Například udělujeme hudební ceny a já, přestože bych jako manažer zodpovědný za čísla nemusel, tak si vše opravdu hlídám. Hlídám si, jaká bude scéna, kdo bude zpívat, jaké budou kostýmy. Hlídám i kreativu. Není to jen o tom, kolik nás stál umělec a kolik bude na výplaty…
Česká televize ale na ovlivňování takovýchto detailů asi nebude to správné místo.
Já si vůbec nemyslím, že bych ovlivňoval detaily, protože tady jde o řízení velké firmy. Rozhodně bych ale měl ambice povídat si s uměleckými svazy a chápat jejich problémy.
Co vás baví dělat, když zrovna nepracujete?
Mám takových koníčků, že nevím, co dřív. Snažím se, abych měl každý den čas na sport. I večer. Třeba dneska, když mi to vyjde, sednu večer na kolo – já bydlím na Vyšehradě – a dojedu na Zbraslav a zpátky. Dám si takovou dvacítku. Anebo si půjdu zacvičit. A pak samozřejmě mám druhého koníčka, a to je dobré víno. Takže si hned potom vypiju půl lahve dobrého vína. Za vínem také jezdím. Do Jižních Tyrol, Burgundska, Alsaska. Tam nakupuji a myslím, že už vínu hodně rozumím. No a pak mám jako koníčka zahradu. Takže pěstuji na Vyšehradě růže. Mám nádhernou růžovou zahradu, kde mám hodně růží z Francie, protože jsem frankofilní a často tam jezdím. Mám rád jejich dobré jídlo, dobré víno a dobré prostředí. Takže jsem si založil zahradu francouzského typu a hodně rostlin mám dovezených z Francie.
Hynek Chudárek (1961)
V 90. letech řídil firmu na výrobu CD a DVD nosičů. V roce 2002 spoluzaložil TV Óčko, první hudební televizi v Česku. V jejím čele nyní působí ve funkci výkonného ředitele a je také členem představenstva společnosti. V roce 2009 se v konkurzu na ředitele ČT dostal do posledního kola. Do „klání o Kavčí hory“ se chystá i letos.
