iPhone jako výhra

ilustrační foto

ilustrační foto

Nedávno jsem v časopisu věnovaném marketingu a médiím četl smutné povzdechnutí Miroslava Kozla nad skutečností, že Apple zakázal používání některých svých výrobků jako výher v promočních akcích. Apple tak učinil jednostranným prohlášením (manuálem) na svém webu a autor si správně kladl otázku, zda na něco takového má Apple právo – aby dospěl k závěru, že pravděpodobně ano, a že tedy nabízení iPhonů a spol. jako výher může být právně riskantní a je do budoucna věcí odvahy zadavatelů.

Vím již dávno, že ve světě paragrafů nelze žádné překvapení vyloučit, ale podle mého názoru není závěr uvedeného článku – ve světle českého práva – důvodný. Abych byl právně přesný: zakoupím-li si řádně nějaký výrobek, získám k němu vlastnické právo, které je jedním z nejpřísněji chráněných práv.

Obsah vlastnického práva je přitom dán přímo občanským zákoníkem, který stanoví: „Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.“ Soudím, že použití řádně vlastněného výrobku coby výhry v nějaké akci spadá přinejmenším do kategorie „nakládání s předmětem vlastnictví“, ke kterému je prostě jeho vlastník oprávněn ze zákona, ať se to výrobci líbí, či nikoliv.

Obsah vlastnického práva chrání i česká ústava, která ovšem také stanoví, že „vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ Ústava zde tedy otevírá otázku, zda využití určitého výrobku jako výhry v akci může přinést jeho výrobci nějakou újmu – a zde je namístě říci, že v určitých případech, nikoliv však vždy, zde skutečně taková újma vzniknout může.

Erotická tombola

Tyto případy ostatně specifikují další zákony: lze si představit, že využití výrobku jako výhry by bylo provedeno tak, že by parazitovalo na jeho skvělé pověsti anebo že by naopak tento výrobek nějak dehonestovalo – obojí by bylo tzv. nekalou soutěží, kterou zakazuje obchodní zákoník. Lze si dokonce představit, že využití výrobku jako výhry by zasahovalo do dobrého jména výrobce, kdyby byl například výhrou v nějaké nevkusné akci erotického podniku – a pak by se jednalo o porušení občanského zákoníku. Ale to jsou právě případy zakázané uvedenými zákony – a nelze prostě jednoduše říci, že jakékoliv použití výrobku coby výhry působí jeho výrobci újmu, i kdyby si to výrobce myslel.

Z toho vyplývá, že Apple není oprávněn paušálně zakázat používání některých svých výrobků jako výher v promočních akcích, resp. že takový zákaz je v českém právním prostředí neplatný.

Podle mého názoru je možné každý řádně zakoupený výrobek bez zvláštního souhlasu výrobce či pořadatele použít i k jiným účelům než k vlastní konzumaci, třeba i jako výhry do promoční akce. Tímto použitím cizího výrobku není možné ale vyvolat klamnou představu (například že výrobce soutěž podporuje) anebo vyvolat jiný nekalosoutěžní výsledek (například představu, že mé výrobky jsou „tak dobré jako ty od výrobce výhry“), anebo zasáhnout do dobré pověsti výrobce výhry.

Z ryze právního pohledu je škoda, že Apple ani jiný výrobce se dosud podle mých informací o popsané použití výrobku nesoudil – vzniklý precedens bychom v reklamním průmyslu velmi potřebovali.

Vaše značka naše značka

Na závěr zmiňme používání cizích ochranných známek. Zásadně lze říci, že skutečnost, že určitá slova (symboly, emblémy) jsou registrována jako ochranné známky, ještě neznamená, že by je nikdo „nesměl ani vyslovit“. Vždyť zboží běžně prochází celým obchodním řetězcem, zpravidla již mimo kontrolu výrobce, a každý článek v tomto řetězci ho musí – má-li produkt prodat – na své úrovni propagovat.

V reklamě se proto za podmínek daných zákonem mohou i bez souhlasu vlastníka objevit cizí ochranné známky. Zákon o ochranných známkách totiž stanoví, že vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku „údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností; označení nezbytné k určení účelu výrobku nebo služby, zejména u příslušenství nebo náhradních dílů, pokud užívání je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat její užívání na výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedeny na trh v České republice tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem.“ Stejně jako u použití produktu samotného zde ovšem také platí, že zobrazením cizí ochranné známky nesmí dojít k nekalé soutěži či poškození dobrého jména jejího majitele.

Právník Filip WinterPrávník Filip Winter