Islámské bankovnictví je bezpečnější | E15.cz
KoronaHelpdesk E15

Jak vydělat v těžkých časech

Více k tématu

Islámské bankovnictví je bezpečnější

Islámské bankovnictví je bezpečnější
Soudkyně pardubické pobočky Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Ivana Hrdličková, Ph.D.
• 

Marta Pelechová

Soudkyně pardubické pobočky Krajského soudu v Hradci Králové Ivana Hrdličková mluví pro Právo&byznys o evropském rozvoji islámského bankovnictví a o tom, v čem jsou hypotéky podle Alláha výhodnější než ty západní.

Zabýváte se islámským právem, mj. i obchodním a bankovním. Můžete stručně shrnout, v čem se liší od toho evropského?

Nejprve k islámskému právu obecně. Islámské právo můžeme definovat jako soubor norem, o nichž muslimové věří, že byly seslány bohem. Není však právním řádem, který by zavazoval konkrétní stát nebo byl platný na určitém území. Ve státech, kde převažuje muslimská populace, je právní řád do větší či menší míry založen na islámském právu – tj. na principech koránu a sunn, tedy sbírek proroka Mohammeda –, nikde však bezvýhradně. Jedná se vždy o určitý mix. Pro islámské právo se také často používá termín šaría, což je nepřesné. Islámské právo sestává ze dvou částí. Jednak je to právě šaría, v překladu cesta k prameni, tedy soubor určitých božích práv. V tomto směru jde o stejný princip jako v právu křesťanském či židovském. Druhá, velmi významná část se nazývá fiqh a jde o islámskou jurisprudenci, tedy o znalosti, vědomosti a porozumění islámskému právu.

Jaký je mezi nimi rozdíl?

O šaríi se věří, že jde o pravidla neměnná, protože se považují za boží právo. Kdežto fiqh je výklad šaríi a jsou to sbírky a rozhodnutí islámských učenců, tedy právo vytvořené lidmi. Pokud se někdy mluví o případné flexibilitě islámského práva, zaměřuje se na část fiqh, protože je vytvořená lidmi a je možné ji měnit.

Ta jurisprudence je novodobá, nebo jde o historická rozhodnutí?

Islámská jurisprudence má obrovskou historii a je současně i novodobá. Výklad islámských učenců začal již v době, kdy islámské právo vzniklo. Věří se, že vzniklo před čtrnácti stoletími v době, kdy na Arabském poloostrově měl být seslán korán jako poslední svatá kniha ze tří posledního abrahámovského náboženství, a to jako nejmladší – nejstarší bylo židovství, pak křesťanství a potom islám. Islámské právo má primární a sekundární prameny. Mezi primární se řadí korán a sunny. Korán je svatá kniha islámu, analogie bible pro křesťany a tóry pro židy. Sunny jsou sbírky proroka Mohammeda. Mezi sekundární prameny se řadí právě ta jurisprudence islámských učenců, analogie, dedukce apod. Korán obsahuje relativně velmi málo kogentních ustanovení, ta základní jsou v něm nicméně obsažena. Další jsou rozvedena v sunnách neboli hadidech proroka Mohammeda a pak v sekundárních pramenech.

Takže primární právo je šaría, fiqh je sekundární.

Přesně tak. Už v době, kdy se lidé začali řídit podle pravidel z koránu, ukazovalo se, že to nestačí, bylo potřeba vysvětlovat, určit pravidla, něco jako prováděcí předpisy. Už v té době začala tedy vznikat jurisprudence, která se s postupem let vyvíjí. Ta dnešní reaguje na společenské a technické změny. Dnes třeba islámská jurisprudence reguluje i možnosti internetu, internetového bankovnictví a internetového obchodu, což by dříve bylo nemyslitelné.

Vraťme se tedy k obchodnímu a bankovnímu právu.

Islámské finanční právo tak, jak je známe dnes, je relativně mladým odvětvím. Nicméně jeho principy vycházejí už z doby před čtrnácti stoletími, jsou dána v koránu. A postupně se rozvíjejí. Vzniklo to tím, že vyvstala potřeba regulovat obchod. Pravidla se však při obchodování nenásledovala striktně. Velký vliv měla kolonizace zemí, které se řídí islámským právem. Všechny tyto země do větší či menší míry přejaly zákoníky zemí, které je kolonizovaly, a z toho vzniklo konvenční bankovnictví. Začátky islámského bankovnictví se projevily v Egyptě v roce 1963. První islámská, tedy nekonvenční banka pak vznikla v Pákistánu v roce 1975. Další následovala banka v Dubaji a po ní v Egyptě.

V roce 1975 – to je docela pozdě…

A to byl navíc podíl islámských bank stále velmi malý. Teprve za posledních dvacet pět let se islámské finance obrovským způsobem rozvinuly. Islámské finančnictví stojí na principech, které vyjadřují rozdíl od konvenčního finančnictví. Prvním je princip zákazů a regulace neboli princip zakázaného. Vyplývá z toho, že islámské právo něco zakazuje a něco povoluje, není tedy vše dovoleno. Druhý princip se nazývá princip zákazu ribá. To je termín, který znamená nárůst, neúměrné zvyšování. Nejčastěji se překládá jako úrok nebo lichva.

Zakazují se tedy vysoké úroky.

Z toho se usuzuje, že jsou zakázány úroky a že jde vlastně o bezúročné financování. Ale ono to úplně tak není. Je bezúročné ve smyslu, jak my úrok známe z konvenčního bankovnictví. Neznamená to však, že jde o bezziskové finančnictví, zcela bez navýšení. Nesmí tam ale být ribá, tedy neúměrné či nefér navýšení.

Úrok tedy existuje, ale jen nízký?

Neříká se tomu úrok, ale nejde jen o jiný název. Spíš jde o to, že navýšení má jiná pravidla než klasický úrok, nesmí tam být ribá.

Jaké je tedy procento tohoto navýšení v porovnání s průměrným úrokem v našich bankách?

Ono to může vycházet zhruba podobně. Ale pak existují další principy, které ve spojení s tímto tvoří tu odlišnost. Asi největší mýty islámského finančnictví pramení právě z nepochopení termínu ribá. Když se ribá přeloží jako úrok a řekne se, že je to bezúročné, buď to nedává smysl, nebo se to chápe tak, že jde v podstatě o úrok, jen se mu tak neříká. Ale ribá je velmi složitý pojem. Existuje několik termínů ribá, váže se k němu rozsáhlá jurisprudence. Jde ale jen o navýšení, které je v rozporu s islámským právem. To je druhý princip. Třetím principem je zákaz nadměrně riskantních operací, tedy zákaz gharar. Také neznamená, že je zakázán jakýkoli risk, protože každá transakce je svým způsobem riskantní, ale jen ten nadměrný. Mezi nejznámější příklady patří zákaz prodeje ryb, které ještě nebyly uloveny, prodej ovoce, které je ještě na stromech a nebylo očesáno.

Neznamená to tedy například příliš vysoké půjčky, což je také riskantní operace?

K tomu se dostaneme, půjčky jako takové v islámském finančnictví vlastně neexistují, funguje to na jiném principu. Nadměrný risk znamená, že se vždy zkoumá, jestli transakce pro obě strany není příliš riskantní. Jedním z vodítek je, že musí jít o věc, která je nějakým způsobem určitá, obvykle musí již existovat – výjimka je u věcí zhotovených na zakázku apod. Čtvrtý princip je zákaz spekulací, zvaný maisír. Veškeré spekulativní transakce jsou zakázány, včetně například hazardních her.

Znamená to, že hazardní hry se v islámských zemích vůbec nevyskytují?

Je potřeba udělat velký rozdíl mezi tím, co najdeme v islámských zemích, a tím, co je v souladu s islámským právem. Dnes ani země, které mají slovo „islámská“ v názvu, nemají právní řád založený jen na islámském právu, jsou v něm i prvky jiného práva. Vždy je to mix islámského práva, jejich předchozích kmenových zvyků a státního práva, které si vytvořily.

Např. casino tedy může existovat, když se prohlásí, že je zřízeno podle jiného práva než islámského.

Ve většině islámských zemí i přesto casina nejsou, někde ale existují. Není to ovšem v souladu s islámským právem.

Jak zní pátý princip?

Pátý princip je sdílení zisku a rizika ztráty, tzv. profit sharing. Ten odlišuje islámské produkty např. od našich půjček, neexistují bezúčelové úvěry. Tam banka či nebankovní finanční ústav vstupuje sám do každé transakce jako jedna ze stran. Zisk se rozděluje buď podle dohodnutých poměrů, nebo podle poměru, kterým investuje každá ze stran. Stejně tak riziko. Nikdy se tam nevyskytuje, a to je také jedno ze základních pravidel, že by jedna strana nesla buď výlučně nebo převážně riziko, a druhá strana výlučně nebo převážně zisk. V konvenčních bankovních ústavech oproti tomu banka nese jen minimální riziko, klient větší. V islámu vše stojí na formě sdílení.

Uveďme si tedy příklad. Když si u nás někdo chce půjčit sto tisíc na auto, zajde do banky a požádá o půjčku. Jak by to řešil v islámské bance?

Když si někdo chce koupit auto, požádá banku. Ta auto koupí, auto se tedy stává majetkem banky. Pak existuje několik variant. Buď banky nabízejí produkt zvaný idžára, kdy auto klientovi pronajímají, případně s možností následné koupě. Jinou variantou je, že klient auto bance splácí a každou splátkou se stává větším spoluvlastníkem spolu s bankou, až jej od ní nakonec zcela odkoupí. Na tomto principu fungují i islámské hypotéky, dnes velmi rozšířené.

K hypotékám se ještě dostaneme. Jaký je další princip?

Dalším principem je investování jen do povolených oblastí, resp. neinvestování do těch zakázaných. Jde o princip, který dnes tvoří základ pro velký rozvoj průmyslu a obchodu a i z něj pramení zájem o islámské finance. To, co je v souladu s islámským právem, se nazývá halal. Objevuje se ve všech oblastech života – jsou halal potraviny, tedy potraviny, které jsou v souladu s islámským právem. Neznamená to pouze, že se na ně nepoužívají zakázané suroviny, jako např. vepřové maso či alkohol, ale i technologie výroby musí být v souladu s islámským právem. Je i halal oblečení, na jeho výrobu se např. nepoužívá vepřová kůže. Rozvíjí se halal farmaceutický průmysl, ale i halal turistika – například Chorvatsko zavedlo halal cestovní služby. Ten předposlední princip tedy znamená investování do oblastí, které jsou v souladu s islámským právem. Poslední princip spočívá v tom, že aby islámské finančnictví správně fungovalo, mají se použít všechny tyto principy v komplexu. Kdyby se vytrhl jen jeden z principů, nepřinese to ten efekt.

Tyto principy se nepoužívají pouze v islámských zemích. Proč konkrétně jiné země přistupují k používání islámského finančnictví, v čem je pro ně přínosem?

Dnes existuje řada statistik s přesnými čísly. Asi největší centra islámského finančnictví mimo islámské země jsou Londýn a Lucemburk. Postupně se islámské banky i nebankovní ústavy začaly objevovat také ve Francii, v Dánsku, v Německu. Také Maďarsko se začíná o islámské finance zajímat, nebo Malta, která vytvořila Světový ústav pro islámské finance.

Ani to tedy nesouvisí s tím, kde se vyskytuje velká islámská menšina.

Existují dva důvody rozvoje islámských financí mimo islámské země. První z nich byl asi důvodem vzniku, a to v Londýně, kde velká muslimská komunita chtěla realizovat své finanční požadavky v souladu s islámským právem. Dnes už to tak úplně není. Například v Lucembursku rozhodně nežije početná muslimská populace, přesto je zemí, která má islámské finančnictví na vysoké úrovni. Dokonce Lucemburská centrální banka byla první centrální bankou neislámské země, která se stala členem Výboru islámských centrálních bank. Lucembursko také upravilo právní předpisy tak, aby tam islámské finanční právo mohlo fungovat. Investice a obchodní zájem jsou tedy minimálně stejně důležité, někde evidentně i převažuje. Islámské finance se tedy snaží nejen uspokojit potřeby muslimské populace v dané zemi, ale i přilákat investory z islámských zemí do té konkrétní země. Dále usiluje o rozšíření exportu dané země nalezením či vytvořením nějakých halal produktů a o jejich vývoz do islámských zemí, které nemusejí být vždy bohaté, ale jsou velmi početné.

Vždy tam tedy nějaký islámský prvek je – dovoz či vývoz do těchto zemí. Islámské finančnictví nelze použít na transakce například pouze mezi Lucemburčany?

Také je lze použít. Ukázalo se v Lucembursku i v Anglii, že jej volí i klienti, kteří nemají s islámem vůbec nic společného, ale hledají jistější a etičtější formu. Konvenční finančnictví, které je hodně založeno na úroku, mnohdy obrovském, vede řadu lidí k hledání alternativy.

Říkáte ale, že co do částky vyjde náš úrok i zisk islámského ústavu přibližně podobně…

Finance jsou ale, jak ukazuje i zpráva Mezinárodního měnového fondu, bezpečněji investované. A islámské banky po dobu krize neměly buď žádné, nebo jen minimální ztráty. Protože bankéři tomu nevěřili, MMF provedl rozsáhlou studii a došel k tomuto závěru.

Proč konkrétně je islámské bankovnictví bezpečnější?

Platí základní princip, že peníze nejsou používány k tomu, aby vytvářely další peníze. To znamená, že banka nepůjčuje, aby je mohla dál půjčit, ale vždy je musí investovat. Dalším principem, který ovšem neplatí zcela všude, je, že banka musí mít všechny rezervy kryté. Zlatem, nemovitostmi, drahými kameny či jinou komoditou. Islámské finančnictví je i v Evropě hodně vyhledáváno proto, že řada lidí chce nějakou alternativu k běžnému způsobu financování.

U nás to tímto směrem asi zatím nespěje?

V Praze se 29. května za podpory České národní banky konala první islámská finanční konference, která byla organizovaná ambasádami zemí Islámské konference. Došlo tam k představení islámského finančnictví. Ukázalo se, že islámské země mají zájem s Českou republikou spolupracovat – investovat sem, nebo v oblasti exportu. I pro Česko je zřejmé, že islámské finance jsou všude ve světě, v okolní Evropě, nějakým způsobem se tedy mohou projevit i tady.

Výhledově tu tedy možná islámské finančnictví také bude zavedeno.

Myslím, že bude. Evropské zkušenosti ukazují, že dnes je to otázka byznysu. Pro islámské finance je pro jejich využití v Evropě možná minusem právě ten pojem „islámské“. Řada lidí netuší, co to znamená, neví nic o jeho principech a má pocit, že když by akceptovali islámské finance, akceptují tím i další části islámského práva, což není pravda. Islámské finanční právo je poměrně exkluzivní v celém islámském právu. Běžně se islámské právo vztahuje jen na muslimy, kdežto islámské finanční právo tuto podmínku nemá. Jeho služeb mohou využívat muslimové i nemuslimové. I praxe, zejména v neislámských zemích, ukazuje, že víra není vždy na prvním místě.

Zmiňovala jste produkty islámského bankovnictví. Jaké tedy existují?

Dnes se i v evropských zemích používají pro produkty islámského finančnictví ustálené arabské termíny. Základ těchto produktů spočívá na akceptaci principů, které jsem zmínila. Islámské právo není kodifikované, proto neexistuje ani žádný zákoník islámského finančního práva. V některých islámských zemích mají obchodní zákoník založený na principu islámského práva, v jiných ne. Proto každý islámský finanční ústav má šaría výbor, který posuzuje každou transakci, jestli je, nebo není v souladu s islámským právem.

Není to příliš komplikované?

U jednoduchých transakcí, jakou je koupě auta, jde samozřejmě o typizované smlouvy. Šaría výbory jsou složeny z externích expertů. Ti působí ve výborech více bank, jde o prestižní záležitost. Výbory mají za úkol mimo jiné sjednocovat působení finančních ústavů. Proto byly také založeny mezinárodní organizace, zejména Mezinárodní organizace pro účetní standardy islámských financí se sídlem v Bahrajnu a Islámský finanční výbor se sídlem v Malajsii. Tyto organizace se snaží vytvářet mezinárodní standardy pro islámské finance, jednak uvnitř světa islámských financí, ale i vně. Neexistuje žádná země, kde by banky byly jen islámské. I v takových zemích, jako jsou Saúdská Arábie či Írán, je stále většina bank neislámských. Je tedy potřeba, aby v té zemi islámské finanční ústavy mohly spolupracovat s těmi konvenčními. K tomu dochází právě pomocí mezinárodních standardů vydávaných mezinárodními organizacemi. Existuje trend, zatím ne příliš rozšířený, ale podle mě jde o budoucnost islámského bankovnictví, a to snaha vytvořit standardizované podmínky či pravidla pro používání islámských financí.

Spěje to i k sepsání těchto pravidel do nějakého kodexu?

To se nedá říct. Takové úvahy se objevují, určitě by to pomohlo. Písemná pravidla částečně již existují ve statutech organizací, ale nejsou přímo závazná.

Vraťme se k těm produktům.

Jednak to jsou mudárabá, mušáraká a muráhabá. To jsou produkty, kdy banka je jedním z účastníků transakce. Na druhé straně stojí klient, může jich být i víc, jednalo by se o vícestrannou smlouvu. Základním principem je investování společných prostředků. Když si někdo chce koupit například dům, banka ten dům koupí a financuje jej pro svého klienta. Jde tedy o hypotéku. Podmínky pro její získání jsou mnohem přísnější a složitější než u konvenčních bank, což je taky jeden z důvodů, proč jsou islámské hypotéky jistější. Nejčastějším způsobem hypotéky je mušáraká, tedy postupné spoluvlastnictví. Každou splátkou se klient stává větším spoluvlastníkem dané nemovitosti a přibližuje se stále více k jejímu vlastnictví. Splátky jsou rozděleny na dvě části. Jedna tvoří nájem a druhá samotnou splátku na budoucí kupní cenu. To má výrazný vliv na případné vypořádání, pokud klient přestane splácet. Nestane se, že by přišel o nemovitost i o všechny peníze, které do ní vložil. Je totiž přesně rozděleno, co si za tu dobu odbydlel, tedy nájem, který by v nájemním bytě platil stejně, a co vložil jako splátku kupní ceny do fondu, který se mu v případě zastavení splácení vypořádává. K velkému zájmu o islámské finance v této souvislosti došlo v době hypoteční krize v Americe, kdy se ukázalo, že americké hypotéky jsou pro lidi velmi riskantní. Řada lidí přišla nejen o nemovitost, ale i o peníze. To se v islámské hypotéce nemůže stát.

To, co zaplatil za dobu placení hypotéky na splátku kupní ceny, se mu tedy vrátí?

Ano, to se vypořádá v investičním fondu. Na rozdíl od té odbydlené části. Tímto způsobem se financuje v zásadě všechno, nejen nemovitosti. V islámských finančních ústavech neexistuje bezúčelná půjčka, tedy půjčka, aby si člověk s penězi dělal, co chce. Vždy musí investovat do něčeho konkrétního. Existuje hotovostní půjčka qard hasan, která je bezúročná, ale ta se používá jen pro charitu, nebo ji firmy využívají pro své zaměstnance apod.

Mají islámské finanční ústavy kreditní karty? Ty přece umožňují výběr, respektive půjčku hotovosti bez udání důvodu…

Mají, ale ne všechny islámské banky, a jsou pak vázány přísnými pravidly. Islámská jurisprudence se vývojem brzy roztříštila na mnoho právních škol. Souvisí to s tím, že islám je velice rozsáhlé náboženství, které není jednotně kodifikované. Směrů v islámu je více. Nejrozšířenějším směrem je sunnitský islám, který pokrývá zhruba 93 % všech muslimů. Jsou v něm uznávané čtyři právní školy, z nichž každá má trochu jiná pravidla, a to i pro islámské finance. Některé striktní školy tak kreditní karty vůbec nepovolují; ty liberálnější naopak ano, protože jde o trend moderní doby.

Jaké jsou další produkty islámského bankovnictví?

Například idžára, tedy leasing. Jde o pronájem určité věci od banky, která ji koupila, a to buď s následnou koupí, nebo bez ní. Zajímavá je ovšem otázka smluvních pokut. Ve smlouvě jsou uvedeny sankce například za pozdní platby, ale platí pravidlo, že smluvní pokuty nejdou ve prospěch banky. Banka musí mít zřízený účet pro charitu či jinou do-
brovolnou pomoc a tyto sankční poplatky vždy náleží nějaké dobrovolné organizaci. Jedním z účelů islámské ekonomiky je totiž určitá sociálnost. Neměly by tam existovat velké rozdíly, aby někdo byl extrémně chudý a druhý extrémně bohatý. To vyplývá z principu sdílení risku a zisku.

Kde potom banky berou prostředky na investování? Když investují a nemají velký zisk, musejí mít nejspíš velký vlastní kapitál…

Ony mají zisky. V poměru tak 40 ku 60, největší rozdíl je asi 30 ku 70, kdy 70 % zisku jde bance. Dalším produktem jsou islámské cenné papíry, tzv. sukuk. Ty se obchodují mj. i na londýnské nebo lucemburské burze a je o ně poměrně velký zájem.

Na co by se mohli podle vás zaměřit čeští podnikatelé, kteří by v islámských zemích chtěli začít působit?

Záleží země od země. Určitě na oblast turistiky. Dále ve všech těchto zemích velice ocení českou schopnost fyzioterapie, masáží, rehabilitační činnosti.

Takže přivážet lidi z islámských zemí sem za těmito léčebnými procedurami?

Také, to sem už hodně lidí jezdí, ale i vyvážet naše kapacity na tato odvětví tam. Fyzioterapeut určitě uspěje v každé islámské zemi. V islámských zemích ocení naši dovednost, naše služby. Takto kvalifikované pracovníky v těchto oborech sami nemají. Myslím, že by byl vítán v podstatě jakýkoli obor medicíny. Dále určitě strojírenství. Například s Irákem dlouhodobě spolupracujeme v této oblasti. V emirátech je osvědčená naše stavební výroba. Další oblastí tedy jsou stavební stroje, stavební a projektová činnost obecně. Možná pak i učitelství.

Autor: Marta Pelechová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!