Kolaps americké investiční banky v roce 2008 rychle zaujal pozici novodobého protějšku nechvalně proslulého Černého čtvrtku, který předznamenal velkou hospodářskou krizi třicátých let.
Lehman Brothers, kteří zkrachovali v září před pěti lety, pronikli i do popkultury, jak dokazuje třeba antihrdina animovaného filmu Já, padouch, který potřebuje úvěr pro svůj záměr uloupit Měsíc a obrací se na Banku zla (Bank of Evil), jejíž štít nese decentní podtitul „Former Lehman Brothers“. Ze způsobu, jakým o pádu Lehman Brothers referují média, je zjevné, že si byla jeho významu vědoma stejně dobře, ba jej dokonce místy i přeceňovala. Více než čtvrtina příspěvků prezentovala pád jako startovní bod, mezník či rovnou příčinu bankovní a finanční krize. Každý dvacátý článek v něm viděl dokonce počátek krize hospodářské, což je sice přehnané a zavádějící, ale možná to více odpovídá vnímání běžného konzumenta médií.
Jaké byly skutečné důvody krize? Více zde >>>
Menším překvapením je vysoký počet příspěvků, které správně uváděly Lehman Brothers jako nikoli standardní, tj. komerční, ale investiční banku. Že je mezi oběma pojmy rozdíl skoro jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou, jak praví starý vtip Rádia Jerevan, dosvědčuje mj. důslednost, s jakou pojem investiční banka v kontextu Lehman Brothers používali ekonomičtí analytici. Například Pavel Kohout z Partners si mohl plíce vymluvit, když opakovaně tento rozdíl vysvětloval: komerční banky přijímají vklady a poskytují úvěry, investiční banky zprostředkovávají obchody na burzách, uvádějí emise cenných papírů na trh, spravují investiční portfolia, provádějí firemní fúze, akvizice apod. A bohužel také spekulují s obrovskými objemy vypůjčených peněz. Zkrachuje-li komerční banka, mohou být ohroženy vklady střadatelů, při pádu investiční banky jsou to peníze velkých investorů, často jiných bank a anonymních fondů.
V den pátého výročí pádu banky se burzovní indexy vrátily na rekordy roku 2008.
Jak se popasovala česká média s otázkou, zda bylo dobře, že USA nechaly Lehman Brothers zkrachovat? Tento problém řešila plná desetina příspěvků, koncentrovaná do let 2009, 2010 a 2013. Názory, jež akcentovaly nečekaně ničivé důsledky pádu investiční banky a odsuzovaly rozhodnutí dopustit její bankrot, měly nad libertariánskými přístupy v duchu „každý ať si sní, co si nadrobil“ a „nepodporujme morální hazard“ převahu v poměru 2,5 : 1. Ovšem jednoznačně převažovaly postoje ambivalentní, reflektující unikátnost, složitost a nepřehlednost okolností, za jakých byli Lehman Brothers nuceni vyhlásit úpadek.
Pánbů s námi
První výročí pádu Lehman Brothers v září 2009 přineslo zdaleka nejvíce reflexí za sledované pětiletí, přičemž se neslo ve znamení dvou, poněkud nesouladných tónů. Na jedné straně zde byl vysoký počet optimistických hodnocení, která se však na straně druhé mísila s obavami z promeškané příležitosti vytvořit takové dozorové mechanismy, které by opakování něčeho podobného zabránily. Nestrašily tím jen Haló noviny, ale i respektovaný ekonomický tisk.
Optimismus výrazně přiživovaly zprávy z USA. Z toho, jak ochotně média citovala opatrně optimistická vyjádření prezidenta i šéfa Fedu, byla patrná snaha přinášet dobré zprávy. Skutečnost, že v září roku 2010 spadl zájem médií o bankrot Lehman Brothers skoro o polovinu, lze interpretovat jako projev uklidnění. Žádná zpráva, žádný problém. A to medializaci Lehman Brothers přifoukl film Wall Street II a ještě více pak dražba uměleckých předmětů z firemní sbírky.
Objevili se vyslovení optimisté – rektor VŠE Richard Hindls v rozhovoru pro ČRo Radiožurnál prohlásil: „Můžeme říct, že jsme se od toho dna opravdu odrazili.“ Nicméně pesimistů relativně přibylo. Podle Davida Marka z deníku Dnes „krize nekončí“, titulní strana ze stejného dne byla jen o něco méně chmurná. Ve srovnání s následujícím výročím však ještě panovala idylka. Září 2011 bylo totiž suverénně nejvíce deprimujícím výročím. Nikdy se tolik článků neneslo v duchu „od září 2008 ještě nebylo tak zle“. Také není divu, když se tehdy šéf Deutsche Bank Josef Ackermann na ekonomické konferenci nechal slyšet, že mu situace kolem předluženého jižního křídla eurozóny a zvyšující se pravděpodobnosti návratu recese připomíná podzim roku 2008.
Samozřejmě nešlo o blesky z modrého nebe, měsíc před tím agentura S&P jako historicky první snížila hodnocení bonity Spojeným státům, o bankrotu Řecka skoro nikdo nepochyboval a namále měly Portugalsko, Itálie a Španělsko. Závěr měsíce zatemnilo hojně citované prohlášení prezidenta ECB Jean-Claude Tricheta: „Eurozóna je epicentrem celosvětové dluhové krize … situace je nyní vrtkavější než za krachu americké banky Lehman Brothers.“ Když takhle mluví šéf ECB, tak pámbu s námi. Anebo ne?
Žádná zpráva, žádný problém. V roce 2012 si výročí pádu banky média prakticky nevšimnula.
Jaká krize?
V září 2012 byl bankrot Řecka odvrácen, žádná další ze zemí PIIGS se jeho cestou nevydala a pád Lehman Brothers působil jako jakási vzdálená vzpomínka, která se jen občas, a navíc letmo zmiňuje v jiných kontextech. Bilancující příspěvky by se daly spočítat na prstech jedné ruky (přesněji – zmínek v tuzemských médiích je prakticky bezvýznamných 24).
Po letech vadnoucího zájmu o pád Lehman Brothers přineslo září 2013 obrat. Poprvé se skutečně bilancuje, přičemž je znát výhoda odstupu od reflektované události. Média si uvědomují, že v roce 2008 měly USA a celý svět namále, nacházeli jsme se milimetry od propasti a mohlo dojít až k opakování Velké deprese třicátých let. Úvahy, zda se podařilo finanční krize využít k upevnění systému předcházení podobných krachů, respektive zda jsou nyní globální finance stabilnější se staly optimističtějšími. Generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka se v Lidových novinách nechal slyšet, že česká ekonomika je na tom skvěle, jen psychika lidí je horší než za pádu Lehman Brothers. K dobré náladě přispěla i zpráva, že v den pátého výročí pádu banky se burzovní indexy vrátily na rekordy roku 2008.
Prostor pro odborníky
Tón příspěvků o pádu Lehman Brothers v jednotlivých výročních měsících se lišil takovou měrou, jako by byly uveřejňovány v různých zemích. Anebo jako by ona výročí byla divně seřazená. Optimismus prvního výročí ostře kontrastuje s panickým zářím 2011. Křehký klid září 2010 má nejblíž k lhostejnému nezájmu září 2012. Snad jen střízlivé bilancování roku 2013 vyšperkované menšinovými postoji odpovídá době svého vzniku.
Po všechna sledovaná období dostávali prostor k vyjádření nejen akademičtí a nezávislí ekonomové, ale velmi často i reprezentanti bank a dalších finančních institucí. Nabízí se tu otázka, jestli to nelze brát jako měřítko úspěšnosti, s jakou se tuzemské banky vyrovnaly s finanční krizí po pádu Lehman Brothers. Jak často asi irské televizní stanice a deníky oslovují bankéře z Anglo-Irish či Allied Irish Banks, aby se vyjádřili k výročí pádu Lehman Brothers?
