Nectar je nejrozšířenějším loajalitním programem ve Velké Británii. Jeho zakládajícími členy byly maloobchodní řetězec Sainsbury’s a síť čerpacích stanic British Petroleum. K nim se pak připojila American Express následovaná třemi desítkami parnerů včetně firem jako Vodafone, Hertz, EasyJet, Ford, DHL, Dell, Amazon, eBay nebo Virgin Media. Hlavním konkurentem Nectaru je Tesco Clubcard.
Čtěte také: Mobilní platby: Trend roku 2012 u obchodníků
Princip fungování je jednoduchý: Banka vytvoří clearingovou platformu pro body, které se většinou sbírají na cobrandovanou kartu emitovanou bankou. U ostatních partnerů systému pak karta slouží k identifikaci při realizaci nákupů. Nastavení systému a nezbytný software jsou záležitostí banky a na zákazníka to žádné další nároky neklade. Ve výsledku tak používá při platbách za služby a zboží kartu s načteným počtem bodů a svůj účet může kontrolovat prostřednictvím internetových stránek nebo mu chodí výpisy o stavu konta poštou. „Příprava takového programu je velmi náročná, takže jeho spuštění nečekám dřív než před koncem letošního roku tak, aby se případně stihlo předvánoční období,“ řekl Strategii Milan Janecký ze společnosti KBM Group, která patří mezi trojici největších hráčů na trhu databázových marketingových služeb.
Motivace pro partnery i zákazníky
Spojení banky, obchodního řetězce, mobilního operátora a sítě čerpacích stanic má podle něj logiku hned ze dvou důvodů. Jednak si tyto subjekty vzájemně nekonkurují a žádný z nich nutně nemusí být majoritním hráčem v systému, a pak jejich spojení pokrývá nadpoloviční většinu výdajů zákazníka. Výhodou multibrandových loajalitních programů je tak možnost oslovit různé skupiny zákazníků, které se vzájemně jen částečně překrývají. „Motivací pro zákazníka je pak to, že je za větší část svého spotřebního koše nějak odměňovaný,“ říká Janecký.
