Panika kolem rafinérií a pump Lukoilu po krachu prodeje. Sankce se blíží, Bulharsko má benzin na měsíc
Ještě před týdnem se zdálo, že ruský ropný gigant Lukoil kvůli americkým sankcím hladce prodá svůj zahraniční majetek globálnímu obchodníkovi s komoditami Gunvoru. Jenže historie kupující firmy vzbudila pochybnosti o obchodě a Washington ji otevřeně prohlásil za ruskou loutku. Gunvor se proto stáhl. Tím však vyvolal debatu, co tedy s ropnými poli, rafinériemi a čerpacími stanicemi Lukoilu bude. Času na řešení je velmi málo.
Gunvor si byl vědom toho, že jeho velmi rychlou dohodu s Lukoilem musí schválit Washington i Londýn, který na ruskou těžební společnost rovněž uvalil sankce. A nejpozději ve čtvrtek pochopil, že akvizice je ztracená. Americké ministerstvo financí totiž jasně signalizovalo, že Bílý dům s obchodem nesouhlasí.
„Dokud bude (ruský prezident Vladimir) Putin pokračovat v nesmyslném zabíjení, kremelská loutka Gunvor nikdy nezíská licenci k provozování činnosti a zisku,“ sdělil úřad v příspěvku na sociální síti X.
Obchodník uvedl, že výrok je zavádějící a nepravdivý, nabídku ke koupi ale stáhl. Média od počátku spekulovala, zda by Lukoil neměl na své operace nadále vliv a jestli mu většinový vlastník Gunvoru, švédský miliardář Torbjörn Törnqvist, nepřislíbil opětovný odprodej aktiv po zrušení sankcí. Pochyby budila minulost firmy.
Lhůta pro ukončení obchodů vyprší 21. listopadu
Törnqvist založil firmu společně s ruským miliardářem Gennadijem Timčenkem, který bývá považovaný za blízkého přítele Putina. Společnost se rozrostla po úspěšných obchodech s ruskou ropou a dlouhodobě se spekulovalo o tom, zda za jejím úspěchem nestojí Kreml.
Krach dohody ale vyvolal velkou nejistotu v řadě zemí. Americké ministerstvo totiž po dosavadních partnerech Lukoilu chce, aby s ním ukončili transakce do 21. listopadu. Lukoil má přitom v Evropě, Asii, ale i v USA rozsáhlé aktivity. Mimo jiné vlastní obchodníka s ropou Litasco se sídlem v Ženevě, rafinérie v Rumunsku a Bulharsku a podíl v rafinérii v Nizozemsku. Paří mu síť čerpacích stanic v cizině i podíly v ropných projektech například v Egyptě, Ázerbájdžánu, Uzbekistánu, Iráku i Mexiku.
„Lukoil se nyní může zaměřit na hledání kupců pro aktiva podléhající sankcím. Konkrétně pro ta, kde drží podíl padesát procent nebo více, tedy především pro rafinerie v Bulharsku a Rumunsku a ropné projekty v Iráku,“ uvedli podle Reuters analytici z makléřské společnosti BCS. Bloomberg ale podotýká, že vlády v Evropě a na Blízkém východě jsou nervózní z nedostatku času. Několik zemí údajně naléhá na USA, aby jim umožnily provoz majetku Lukoilu i po uplynutí blížícího se termínu.
Irák řeší, co s klíčovým ropným polem
„Probíhá značný shon kvůli tomu, jak naložit se zahraničními aktivy Lukoilu. Zatímco globální trhy s ropou mají k dispozici slušnou rezervu k absorbování jakýchkoli výpadků dodávek, situace v rafinérském sektoru je zcela jiná,“ varoval podle agentury Richard Bronze z konzultační společnosti Energy Aspects.
Lukoil už ohlásil irácké vládě, že z důvodu vyšší moci nemůže nadále pokračovat v normálních operacích na jednom z největších světových ropných polí Západní Kurna 2, považované za nejcennější zahraniční majetek těžebního gigantu. Ložisko, které vlastní ze tří čtvrtin, produkuje zhruba desetinu irácké ropy. Zdroje Reuters tvrdí, že pokud se situace do půl roku nevyřeší, Lukoil ukončí produkci a projekt opustí.
Irácká státní ropná společnost SOMO kvůli sankcím už minulý týden zrušila nakládky tří dodávek suroviny z podílu Lukoilu v Kurně. Irák už také zastavil platby společnosti, mají zatím zůstat zmrazeny. „Veškeré platby za vyváženou ropu a ropné produkty jsou zpracovávány prostřednictvím systému SWIFT, který zakazuje účast sankcionovaných nebo vysoce rizikových subjektů,“ prohlásil podle CNN šéf státní firmy Ali Nizar al-Šatari.
Bulhaři mají benzin na měsíc
K akci přikročilo také Bulharsko, kde největší balkánská rafinerie Lukoilu v Burgasu pokrývá až osmdesát procent palivových potřeb země. Její zastavení by zemi podle odborníků do konce roku připravilo o zásoby pohonných hmot. Úřady tvrdí, že Bulharsko má zásoby benzinu na více než měsíc a nafty zhruba na padesát dní. Problémem je i to, že Lukoil vlastní i většinu skladovací a ropovodní infrastruktury, což komplikuje převoz dalších zásob odjinud.
Bulharská vláda se snaží jednat s Washingtonem a udržet provoz rafinerie a zároveň se připravuje na převzetí kontroly nad místem. Minulý týden Sofia přijala právní změny, které jí umožňují závod s kapacitou 195 tisíc barelů denně převzít a prodat novému majiteli.
Premiér Rosen Željazkov v pondělí navíc uvedl, že úřady provádějí inspekce a zavádějí bezpečnostní opatření v rafinerii. „Ministerstvo obrany přesunulo do oblasti Burgasu systém proti dronům,“ uvádí se ve vládním prohlášení. Vozidla, která vjíždějí do objektu, jsou kontrolována na přítomnost výbušnin.
Rumunsko zatím považuje znárodnění rafinérie Petrotel s kapacitou padesát tisíc barelů denně za krajní krok. Zvažuje také žádost o prodloužení lhůty. Je přitom ve snazší pozici než Bulharsko, protože provoz dodává přibližně pětinu potřebných pohonných hmot. Jeho uzavření by však mohlo zasáhnout export do sousedního Moldavska.
Ve Finsku na pumpách docházejí pohonné hmoty
„A pokud bude Moldavsko zasaženo opravdu silně, bude to pro Rusko další obrovská PR příležitost,“ řekla webu Politico energetická analytička Otilia Nuțuová z rumunského think tanku Expert Forum. Moldavská vláda mezitím chce od ruské firmy koupit zásobníky pohonných hmot, aby zajistila hladký provoz letiště v Kišiněvě.
Problémy má například také Finsko, kde Lukoil vlastní Teboil, řetězec s více než čtyřmi stovkami čerpacích stanic, které představují pětinu všech v této zemi. Některým podle místních médií už dochází kvůli sankcím palivo. Finské banky už také začaly zmrazovat platby Teboilu. Přibližně tisícovka pracovníků pump se obává ztráty pracovního místa.
Ruská společnost má dokonce i dvě stovky čerpacích stanic ve Spojených státech. Nacházejí se ve státech New York, New Jersey a Pensylvánie. Ani v jejich případě zatím není jasné, co s nimi bude.
