Že světový IT trh vře jak v oblasti počítačů a tabletů, tak i mobilních telefonů, o tom asi není pochyb. Každým dnem se objevují přístroje, o kterých se mluví jako o jasném zabijáku iPadu či iPhonu, ale Apple a jeho produkty zatím neochvějně kráčí a vydělávají dál. I tak ale překvapilo, když firma Hewlett-Packard nedávno oznámila, že do ringu tabletů i mobilních telefonů hází bílý ručník a že dokonce uvažuje i o prodeji své divize počítačů.
Sbohem, Palm Pilote
Oznámení robustních změn ve struktuře firmy HP znamená několik důležitých věcí. Jednou z nich je definitivní konec Palmu, který po sobě nenechal následovníka. Velká škoda, protože klasický Palm Pilot nemá dodnes konkurenci a aplikace od samého začátku vyšolíchané do dokonalosti stále strčí svojí jednoduchostí do kapsy cokoli, co nabízí dnes tak vychvalovaný cloud. Pamětníci doufali, že po sérii kiksů a vlastních gólů, za něž si neustále štěpený, slepovaný a prodávaný Palm mohl do značné míry sám, firma pod hlavičkou HP ožije. Nestalo se tak, přes pochvalné recenze neměl o mobily s WebOS nikdo zájem a HP odepsal téměř 1,2 miliardy dolarů (a to nemluvím o dalších 2,7 miliardy, které HP předtím zaplatil za firmu 3Com, která nějakou dobu Palm také vlastnila), které do Palmu nasypal.
Jediným důvodem k nákupu Palmu přitom byl jeho operační systém, protože mobily Pre v té době již směřovaly do digitálního zapomnění. Šéfové HP sice dnes mumlají cosi o možné nabídce WebOS k licenčnímu využití nebo dokonce v případě mizivého zájmu o převodu na open source. Ani v jednom případě nestojí zájemci zrovna frontu, takže pravděpodobnější by byl spíše přímý prodej. Společnost Samsung, o které se v tomto ohledu mluvilo nejčastěji, již veřejně prohlásila, že o WebOS zájem nemá. Otázkou potom zůstává, jestli vůbec někdo potřebuje externí operační systém, který přes své nesporné kvality v přímém souboji s Androidem a Applem selhal.
Zkáza TouchPadu
Ještě hůř než Palm dopadl tablet TouchPad (opět z rodiny HP), který padl po pouhých několika měsících, čímž se dostal do nechvalných análů největších digitálních propadáků. Prodej se nezvedl ani ve chvíli, kdy se cena snížila o 20 procent. Tady se HP přesvědčil o tom, že porazit iPad je v současné době téměř nemožné. Navíc na to HP nešel zrovna od lesa, prodej probíhal přes velké řetězce, jako je Best Buy, kde TouchPad prostě ležel na polici mezi ostatními tablety, aniž by měl čím upoutat. Jen ve skladech Best Buy leželo 270 tisíc neprodaných TouchPadů, které prodejce hodlá vrátit. Když ale cena spadla o plných 80 procent, po TouchPadu se zaprášilo tak rychle, že HP nakonec slíbil vyrobit ještě jednu sérii. Toto rozhodnutí ale není ničím jiným nežli firemním dýchnutím na dušičku, protože Hewlett-Packard bude tablet, jehož výroba stojí kolem 300 dolarů, prodávat za pouhou třetinu výrobní ceny. Alternativním důvodem k obnovené výrobě by pak mohla být snaha udobřit si asijské dodavatele, kteří pravděpodobně mají sklady plné dílů pro TouchPad.
Největší, ale slabý
HP má problém i se svou PC divizí. V následujících 12 měsících chce firma rozhodnout, co s ní, ale zatím se přiklání k prodeji, protože marže dosahující pěti procent není pro firmu finančně zajímavá. To, že je HP momentálně největším výrobcem počítačů na světě, nikoho nezajímá. Přitom obrat divize Personal System Group v minulém roce dosáhl 40 miliard dolarů, což je plná třetina celkového obratu HP. V porovnání s tím má oblast tiskáren s 26 miliardami dolarů sice menší obrat, ale 16ti procentní zisk. Navíc obrat každým rokem narůstá.
Necelých deset let poté, co HP investoval nemalý peníz do fúze s tehdy mimořádně úspěšným počítačovým výrobcem Compaq, zmizí i kombinovaná značka. Otázkou zůstává, jestli si tuto divizi vůbec někdo koupí. Mimo čínské ručičky, sedící na pytlech peněz a ochotné nakupovat americké firmy ve velkém, tuto divizi vlastně nikdo nepotřebuje. Počítače od HP dnes nejsou ani levnější ani hezčí ani lepší nežli ty od konkurenčních firem a vyšší výrobu zvládne každý, aniž by se musel zakrvácet investicí do části HP. Navíc mezi americkými výrobci (a termín „americký“ používám pouze velmi volně, protože součástky asijských výrobců montují dohromady bůhví kde) už pak zůstane jen Dell, a ani ten dnes není ze samotného prodeje počítačů nijak nadšen. Doba na prodej počítačové divize tak není zrovna nejpřívětivější.
Co bude dál?
Někdo v nejvyšším vedení firmy zřejmě dělá něco špatně. V obou případech (Compaqu a Palmu) se HP dostaly do ruky vynikající výrobky, které měly obrovský potenciál dalšího růstu. Po několika letech nedopečených snah zainkorporovat získaný hardware a software do firemní produkce nastává obrat o 180 stupňů. HP tak pohřbil nejen Compaq, který vedle počítačů vyráběl i velmi úspěšné kapesní organizátory, které jako jediné dokázaly Palmu konkurovat, ale vlastně i Palm a WebOS.
Co tedy bude HP dál dělat? Divizi tiskáren si zřejmě v každém případě ponechá, zbytek firmy se potom soustředí na velké společnosti a na nabídku lukrativních služeb. K tomu se mu bude hodit plánované zakoupení britské softwarové společnosti Autonomy, za kterou hodlá HP vysolit 10 miliard dolarů, a dostat se tak na ziskový trh s analytickými nástroji pro velké firmy. HP se prostě snaží jít v krocích IBM (její story jsme probírali ), opustit oblast drobných zákazníků a zaměřit se na lukrativnější oblast softwaru a přidružených služeb pro firemní zákazníky. Co z toho všeho může vyplývat? Zdá se, že řada zaběhlých značek buď opouští bitevní pole, nebo sice po prodeji či pohlcení konkurencí udrží své jméno, ale bude kopat v dresu někoho jiného.
HP to zřejmě zvládne
David Packard, jeden ze zakladatelů firmy, by díky svému příslovečnému vzteklému chování dnes při pohledu na firmu, která si zakládala na stabilitě, kvalitě a inovacích, asi viděl rudě. Bude ale HP v „jiném dresu“ úspěšný? Firmě IBM se před lety podobný trik vydařil. I tak to ale trvalo dvacet let, než se dostala do dnešní pozice relevantního hráče nabízejícího prakticky vše, co velké korporace žádají – produkty založené na několika platformách a veškeré s nimi propojené služby. Společnost s ročním obratem 126 miliard dolarů si ale nemůže dovolit čekat dvacet let na úspěch. Pravdou je, že každá velká firma časem prochází obdobím chybných rozhodnutí a nutností znovu nalézt svoji tvář. Střední firmy, kterým chybí kořeny, světové postavení a dostatečná hotovost, to často nezvládnou. Nic z toho ale není případ HP, a když se Apple a IBM dostaly z mnohem vážnějších potíží, není důvod, aby to HP nezvládl také.
